Ztracená stopa

Než se z génia Karla Kachyni stal renomovaný a   svým způsobem absolutně nezaměnitelný   režisér, musel točit bláboly poplatné   tehdejší době. I jeho druhý film není   výjimkou a příběh o pohraničnících, kteří   zodpovědně brání svoji vlast trpí   ideologickou nášivkou. Dramatický konec lapení   zákeřného nepřítele státu v podání Ilji   Racka oslavuje jejich práci a obranu státních   hranic. I přesto film má jakous takous   dobrodružnou rovinu a cvičením psů   pohraničníky aspoň lehce zaujme. Kamera už   vystrkuje růžky a probouzí nadějnou budoucí   práci Jaroslava Kučery. Líbila se mi i moudrá   bačova slova v situaci, kdy k němu přijde   zamilovaný mladý pohraničník Pavel Kříž   (Eda Cupák) a svěřuje se mu s trably se svou   dívkou. Na to mu odpoví následující slova :   "Bolesť je ako búrka, zahrmí a potom zase   slnko svítí..."

V tom návalu filmů, které divák již viděl   kdysi nebo vidí poprvé, film Ztracená stopa   patří od režiséra Karla Kachyni patří k těm   lepším. Eda Cupák hodně v začátcích své   kariéry, Bek a Dítě již něco mají za sebou.   Zajímaví pro mě byli Hrubý, Nedbal nebo Ilja   Racek, ale asi ve třech scénách se objevila i   Libuše Pospíšilová, kterou známe z   Bakalářů nebo z Anny proletářky...

Tak soudruzi, nic proti soudruhům, ale já   chvílemi nevěděl, zda se dívám na hraný   film, či náborovou agitku. Po zhlédnutí bych   do armády ihned vstoupil. Žádná buzerace,   klid, žádný řev, a všichni jsou zde milí a   příjemní. Moc nechybělo a budíček by byl   vyhlašován formou prosby. Ne, žádný řev s   píšťalkou, dusot, ječení a tak. Prostě   vojín XY půjde po chodbě, otevře dveře na   cimru a poprosí kluky, aby v klidu vstali, tedy   pokud se jim chce, a šli za svými povinnostmi.   Mají-li ovšem na to náladu, že jo.   Jůůůůů, to by byl život. A ten výcvik psů!   Lážo plážo. Něco o zabezpečení kotců?   Pche. Kde jste slyšeli podobné blbiny. Jooo v   kině, tam možná jo, Tady ne. Kór na   hranicích. To už vůbec ne. Tak a dosti   srandiček. Na začátku filmu je uvedeno, že byl   film natočen za spolupráce pohraniční   stráže. Tedy ti museli při sledování snad   všichni umřít smíchy. Kde s filmaři takto   spolupracovali? Kde jim řekli, že pošta se   nosí jednotlivcům a nerozdává všem naráz. A   to ji vojínovi ještě donese šarže. Proč jim   na tom útvaru neřekli, jak vypadá skutečný   výcvik služebního plemene? Prostě skutečnost   nikde, a pohádka pro děti pokračuje. Dějově   to ušlo, až na ty krpy v logice a jednání. A   psi byli super. To je ovšem asi jediný klad   celého filmu. Takže bohužel, za mne jde o   neskutečně vylhanou krávovinu, byť zavání   dobrodružstvím a krásnou přírodou. To oba po   desíti kusech a tím končím.

Ztracená stopa.
Padesátá léta na západní hranici,napínavá   služba pohraničníků a jejich pomocníků   psů.Film ukazuje život na hranici.