O makové panence [TV seriál]

Děkuji prvosence!
Jako dítě mě hodně vystrašil jeden díl.   Dodnes si živě pamatuju, jak mi do mého   dětského světa naprosto nečekaně vletěl,   jako příšerná noční můra, ten druhý   Emanuel.
Ten záludný dvojník, který mi jako   motýl-buldozer úplně rozjezdil všechny   bábovičky. Moje představy o čisté a silné   lásce, kterou nějaká maková panenka zahoří   jednou i ke mě. A pak už nás nic nerozdělí...  

A najednou mi na dveře dětského pokojíčku   zaklepal hůlkou ten parchant new-Emanuel a   zblbnul mi mojí panenku, syčák!
Moje dětská   hlavička prostě nepobrala, jak je to možné...   Najednou má ta moje káča pitomá oči jen pro   toho floutka! A na mě, na svoji velkou lásku,   naprosto... dlabe.

Byla to prostě taková   první pořádná facka od života, jako záloha   na všechny ty další, které už na mě   natěšeně čekají někde za rohem. A ještě ke   všemu se ten ňouma (ten pravý) Emanuel neuměl   s nastalou situací chlapsky vypořádat,   třísknout dveřma a letět opylovat jinej   kvítek ze širé a nekonečné louky života. Jen   jsem tenkrát nevěděl, jak to jeho chování   nějak trefně a erudovaně popsat. Tak už to   vím. S díky ocituji z komentáře Prvosenky:   "Emanuel byl opravdu neskutečný   tragéd"
:-)

Známí Večerniček. Tuto pohádku o makové   Panence a motýlu Emanuelovi jsem měla vždycky   ráda. Ty veselé příběhy mě vždycky   pobavily. Škoda, že ta animace neni nic moc.

O MAKOVÉ PANENCE

Lehce podprůměrný   večerníček s prostou animací od jinak   mimořádně úspěšného dětského animovaného   scénáristy a režiséra. Příběhy Makové   panenky v červené sukénce tančící mezi   květy vlčího máku společně s motýlem   Emanuelem zaujmou nejspíše jenom naše   nejmenší diváky. Ale i ti starší na ni občas   s nostalgií vzpomenou. Maková panenka je   odjakživa naprosto úžasná. Je to jeden z těch   případů označovaných za klasiku. Připadá   mi, jako by byl tento večerníček většinou   lidí neprávem opomíjen a zapomenut, ale na   druhou stranu si říkám, co by za tento nápad   dnešní scénáristé vůbec dali. Netřeba o tom   více mluvit, sami víme co poslední dobou   vzniká za moderní skvosty a následně běží v   naší televizi.

Většina zdravě myslících   dětí brzy odhalila, že příběhy jsou poněkud   naivní. Vždyť se tam nic moc nedělo.   Příběhy postrádaly možná špetku vtipu,   přeci jen se jedná o Večerníček, který by   alespoň trochu rozveselení měl obsahovat.   Navíc Emanuel byl opravdu neskutečný tragéd.  

Zato výborný vypravěč Vlastimil Brodský   svým přívětivým dabingem dodává   pestrobarevným příběhům z makového pole   nezaměnitelné kouzlo a výraznou osobitost.   Příběhy O Makové panence by měly určitě   zůstat v nabídce pohádek pro nejmenší děti i   nadále.

Makovou panenku i motýla Emanuela si pamatuji   ještě z dětství, patří k naší   večerníčkové klasice. Postavičky jsou to   poměrně sympatické, hezky namalované. Václava   Čtvrtka jako autora pohádek mám docela   ráda.
Ale jako maminku už mě tento   večerníček moc nezaujal: příhody jsou takové   zvláštní, nemají vtip a často ani napětí,   často jsou to spíš problémy dospělých než   dětí. Tím myslím především 4. díl "O   makové panence a lučním světýlku   Ferdinandovi", který je spíše   (odstrašujícím) příběhem ze světa   dospělých než pohádkou pro dospělé a už   vůbec ne pro děti. Líbila se mi animace,   originální názvy postav, namluvení Vlastimilem   Brodským a závěrečný díl.

Tento večerníčkový seriál se slovem   Vlastimila Brodského je senzační. Rád se   někdy na nějakou epizodku podívám..

Při sledování obdobného Večerníčku si   stále více uvědomuji, jak bysme si měli   vážit našich animátorů a jejich dřívější   tvorby. Večerníček má své kouzlo, nápad i   vtip.

Maková panenka a motýl Emannuel, to je pohádka,   která mne provází již od dětství. Je to   krásně zpracovaný příběh plný   přátelství. Moc hezky namalované postavičky,   chytlavý příběh, to jsou pohádky /   večerníčky, které jsou určeny pro všechny a   většina lidí se k nim ráda vrací.