Agora

Jde o ženu
Mylím si, že tento film, je   dobře ztvárněným pohledem   na vedění starých   myslitelů. Nemyslím si že   měl přinést nové poznatky   o náboženství a   křesťanství a podobných   hovadinách. Myslím si že   měl vyprávět příběh   ženy, která mohla být   velkou filozofkou dějin. A to   se myslím autorům povedlo,   ukázsali že ve starověku se   filozofií nemuseli zabývat   jen muži a že velké teorie   mohou přijít i z ženského   myšlení. Z mého pohledu   vzdává film hold této   ženě. Pokud je zde zobrazeno   i náboženství, pak jen z   důvodu doby ve které Hipatia   žila, ukazuje možné dění   v době vzestupu   křesťanství a následnou   smrt Hypatie z rukou   křesťanů. Ve filmu jde   podle mě o ženu a ne o   náboženství.

Mně osobně se film velice   líbil, ať už tématicky,   nebo zpracováním a určitě   mi nepřipadal nudný. Kdo   chce něco akčnějšího,   neměl by vyhledávat   historické filmy a navíc-ne   každý je zvědavý na   naturalistické záběry z   bojů a vraždění-usekané   končetiny,...(bohužel i to   je tomuto fimu vyčítáno).   Pěkně a věrohodně   zpracované kulisy. Zaráží   mně ještě víc, jací byli   tehdejší křesťané   netoleratní primitivové,   kteří místo, aby byli   rádi, že se už nemusí   skrývat a prchat, tak ještě   dokonce už tehdy násilím   obraceli na svou víru,   potírali odpor, ničili a   dokonce i vraždili a vlastně   celé své učení   převrátili naruby. Určitě   bych film doporučila, i když   je smutný.

Každá víra je   zneužitelná. Víra v jednoho   boha, to měl být pokrok, ale   jaksi se ukazuje, že je to   zase poněkud složitější,   protože se o toho jediného   boha musí mnozí dělit s   druhými. Zlo ve jménu víry   se rázem mění v dobro s   potoky krve kolem. Velmi   cenný film a rozhodně není   lehké jej pochopit ve všech   souvislostech. Pokud kdokoliv   čeká zábavu a děj, který   jej nebude nudit, nechť se   zaměří na akční filmy   třeba s Rambem.

Věrohodnost či   nevěrohodnost zobrazení   náboženských bojů bych   nechala stranou, protože   filmy jsou filmy, točí se,   aby pobavily spoustu lidí a   vydělaly hromady peněz.   Navíc nikdo z nás tam nebyl,   a co je psáno v kronikách,   nemusí být zase až tak   pravdivé. Takže teď k   Agoře: Mě naprosto vtáhla   do děje a šíleně rychle mi   uběhla. Zároveň mi   rozšířila obzory, protože   jsem sice věděla, že už v   dávných dobách lidem nedaly   spát planety, jejich koloběh   atd... ale že by to zkoumala   žena? Je vidět, že církev   zapracovala na zkreslování   dějin dost důkladně...
Co Agoře sebralo 10.*   byla kamera a věčné   vesmírné pohledy na Zemi.

Myslela jsem, že je film   starší, jelikož nám ho   pouštěl učitel dějepisu   ještě půl roku předtím,   než k nám přišel do kin.  
Historické filmy mám   ráda a tenhle se podle mě   povedl. Za poslední dobu mohu   říct, že jsem lepší   "historičák"   neviděla.
Rozvoj   křesťanství patří mezi   docela sporné a tento film   byl natočen dost   protikřesťansky, ale   zaujmul. Něco z pravdy se tam   určitě našlo.
Zajímavá byla postava   Hypatie, tato historická   osoba mě fascinuje a je mi   líto, že se nic z jejího   díla nezachovalo. Skvělý   herecký výkon Rachel Weisz.   Musím ale také přiznat, že   bych s Hypatií asi nezvládla   žít, jelikož pořád jen   mluví o svém vlastním   světě a někdy jsem se v tom   ztrácela.
Další   plus je prostředí, protože   Egypt je mé oblíbené   místo.
Na film se   podívám moc ráda znovu a   doufám, že se dočkáme   dalších takových   povedených historických   kousků, které dokáží   vtáhnout do děje.

Jeden z hezkých historických   (velko)filmů poslední doby,   který tak nějak zapadl.   Zajímavý příběh ženy, na   jehož pozadí běží dějiny   - otrokářství,   křesťanství a jiná   zla...
Hlavní   myšlenku filmu říká sama   Hypatia - v co věří? - v   rozum. A právě o svobodě   rozhodnutí celý film je.   Alespoň podle mne.
Protiklady jsou zde   Hypatia a její otrok - oba   čelí mnoha rozhodnutím, a   ač ona zaplatí životem,   zemře svobodnější než   osvobozený otrok, kterým   dějiny v podstatě jen   zmítají.
Přezevšechno jsem však   film nazvala pouze hezkým,   sám tak nějak osciluje mezi   velkofilmem a komorním   dramatem, aniž by se   přiklonil na jednu stranu,   což mu myslím škodí.   Přesto herecké výkony   kvalitní a poseltví pro   otevřené lidi taky jasné   (ovšem bez zbytečného   patosu - děkuji).

Z mého pohledu po   filozofické a teologické   stránce nejlepší film   posledních let. Vše ostatní   už řekli jiní v   komentářích , opakovat se   tudíž nechci. Ale svůj   souhlas vyjádřím rád a   sebejistě což bych v roce   400 naneštěstí asi zaplatil   životem.

skvělá ukázka toho, jak je   každé náboženství   zneužitelné, především   pokud jsou lidé   nevzdělaní... což můžeme   vidět naneštěstí i dnes...

Agora
Agora, otevřené   shromaždiště uprostřed   dřívějších měst, kde se   odehrával veřejný život.   Jihoamerický Amenábar,   který vzešel do podvědomí   diváků hlavně díky   vynikajícímu snímku   "Ti druzí",   natočil historický film o   jedné ženě, která se   zabývala filosofií a   astronomií v dobách, kdy se   světem začínala šířit   hlavní vlna křesťanství.   Nemyslím si, že Agora nějak   zvlášť kritizuje tuto   světovou víru, bez poskvrny   nezůstali ani tehdejší   bezvěrci, ani tehdejší   Židé. Jde spíš o   lidi,kteří jsou u moci, a   kterým je vlastně jedno, v   co věří nebo nevěří,   hlavně aby vše vedlo ku   jejich prospěchu.
Filosofku Hypatii   ztvárnila nádherná Rachel   Weisz, které to sice   nesluší tolik jako v   "Mumii", přesto je   ale dost krásná. Bohužel   jako herečka až tak moc   nevyniká, její projev se mi   zdá takový obyčejný, ne   moc zapamatovatelný. A   ostatních hrdinů si člověk   přes soustředěnost na   hlavní hrdinku ani   nevšimne.
A   angličtina v tehdejší době   v oblasti Středozemního   moře? Trochu mi zkazila   výsledný efekt, ale to se   už holt musí odpustit...

Film, který se zmiňuje o   jediném poselství a též   nositeli smrti - víře. Víra   je v tomto filmu klíčovým   prvkem děje, hned vedle   bádání filozofky o   podstatě vesmíru. Musela   zemřít, přesto se svět až   o několik set let později   dozvěděl o jejím   objevu..Krásný dojemný   film...

Je až k smíchu (kdyby to   nebylo k pláči), jak se i   historie lidstva motá v   kruhu. V alexandrijské   křesťanské komunitě   docházelo přesně k tomu,   před čím varoval sv. Pavel   ve svých listech, a tak   bratrstvem starověkých   streetworkerů začala cloumat   pýcha se svou blízkou   příbuznou - arogancí... a   žádný charismatický   zastánce pravých   křesťanských zásad   zřejmě nebyl právě na   skladě, v čerstvě uznaném   státním náboženství se   tak začalo formovat podhoubí   kariéristů,   zneužívajících víru (a   neznalost, jakož i   nedostupnost ověření si   biblických myšlenek a   zásad) nově obrácených   křesťanů k upevnění moci,   a bohužel, i té politické,   a z ní pramenící obhajobu   svých zlých skutků. Již   úvodní fanatická   velkohubost Ammoniova   naznačí, že se cosi stalo s   ideály prvotní církve a   události věcí příštích   utvrzují nastupující   mocenský trend. Hypatie   Alexandrijské je mi   upřímně líto (o to víc,   že její smrt nebyla zdaleka   tak romantická, jak by si   jistě přál nejen Alejandro   Amenábar), ač k   vědátorkám jejího typu   nechovám kdovíjaké   sympatie, což lze   částečně přičíst mé   vlastní neschopnosti cokoliv   vykoumat, zvlášť ve světle   vzpomínek na rovnicové testy   z matematiky, ve kterých jsem   docházela k závěrům, že   rovnice nemá řešení...   třeba i u čtyřech z pěti!   Nicméně obdivuji zanícení,   s jakým toužila odhalit   tajemství vesmírného   řádu, na druhou stranu se   nedá říct, že bych díky   tvrzením, rovnajícím se   jistotě ohledně fungování   sluneční soustavy byla   šťastnější, ačkoli nelze   zapřít i jiné výhody,   například, že při   zatměních zpravidla   nebývám k smrti vyděšená.   Abych se dostala k snímku   samotnému... Dobrý film, bez   silných tendenčních prvků,   k zamyšlení nad dějinami i   nad námi samotnými, nad   lidskou touhou pronikat   tajemství, která nás   obklopují, jakož i jemně   navádějící k poučení z   krizových vývojů lidstva...   když se vrátím na začátek   komentáře - vždyť jsme se   téměř nikam neposunuli (viz   stěžejní věta prefektova:   "Jak jsem byl naivní,   když jsem se domníval, že   jsme se konečně   změnili.")! Ještě   stále kácíme (a zase   stavíme) sochy, ničíme   díla, boříme stavby,   pálíme knihy... a vždy ve   jménu něčeho, o kolik   krásy a moudrosti bychom byli   bohatší, je opravdu až   směšné, jak se zas a znova   stávají z honosných míst   chlévy, vojenská skladiště   nebo prostě jen ruiny...   Proč máme potřebu stavět   nové a nové skulptury   "velikánů", jimž   se potřebujeme tak nutně   klanět a které mnohdy   nepřežijí ani jednu   generaci... něco nám   evidentně schází, že by   Bůh? A stejně jako jindy,   stále se profilují noví   vykladači svých potřeb a   zájmů, provokatéři,   falešní proroci a velkohubí   kazatelé pravdy. Naděje, ta   ovšem zůstává. Ideály   prvních křesťanů se   vytrácely, ale vždy je   někdo dokázal vracet zpět,   třebaže bojem oslabené,   důkazem budiž   přežívající   dvoutisíciletá norma,   pilíř evropské civilizace,   a ač mnozí místo stvoření   vzývají mocný horký pšouk   a Darwinovu teorii (podtrhuji   teorii), já tvrdím, že to   podstatné, co nám   křesťanství přineslo,   máme už vepsané do   genofondu. Nu a co se mezitím   stalo s Alexandrijskými? Až   na koptské výjimky si za   udržování folklórních   prvků jako kamenování a   řezání hlav cirka dvě stě   let počkali na náboženství   nové a jestli neumřeli,   žijí tam dodnes. Tedy   někteří. A Židé? Tak ti   jsou stále v exilu. Až do   konce věků, pravil Cyril.   Jinak slušná výprava, hudba   i obsazení... až na toho   gymnazistu, který ztvárnil   syrénského biskupa.

Amenábar si zaslouží bod za   to, že tento příběh   vydoloval z propadliště   dějin a nebál se ho   zfilmovat, byť z jeho pojetí   čiší snaha o odsouzení   náboženského fanatismu jako   takového. Vizuálně efektní   snímek ale bohužel dokazuje,   že v současné době   málokdo dokáže natočit   film, který by byl obrazově   bohatý a zároveň měl   „bohatý“ scénář.   Takže zatímco můžeme   sledovat překvapivé záběry   na „zrekonstruovanou“   Alexandrii (i když vesmírné   prostřihy ve stylu Google   Earth působí spíš   komicky), samotný příběh   je zoufale jednoduchoučký a   plný klišé. Zapálená   vědkyně a její   kuželosečky, zamilovaný   otrok, který se mstí za to,   že je otrok, hezoun a tlupa   pomatených christovců.   Psychologie postav veškerá   žádná nebo jen velmi   povrchní v rámci jasně   vymezených rolí. Angličtina   (s rozličnými přízvuky)   vyloženě tahá za uši, ale   je to pochopitelný kompromis   – málokdo má jako Mel   Gibson na to, natočit film v   „originále“ a maximálně   realisticky (Amenábarův   konec je dost cudný, zdráhal   se zobrazit hlavní hrdinku,   jak je šíleným davem   kamenována a nahá vláčena   ulicemi). Křesťané prvních   stolení bojovali jak s   vnějším nepřítelem (tj.   stoupenci jiných   náboženství), tak s   nepřítelem vnitřním   (různými myšlenkovými   proudy, lidmi, kteří   hlásali odlišné názory na   některá základní dogmata,   byla to doba utváření   ortodoxie). Křesťanství   jako politický projekt   začínalo mezi chudými a   nevzdělanými (btw jazyk   evangelií tomu odpovídá).   Římané dlouho nedokázali   pochopit, že se nejedná   pouze o další sektu odkudsi   z Judeje, ale mnohem   ambicióznější podnik.   Mimochodem níže zmíněný   Konstantin Veliký byl   pokřtěn až na smrtelné   posteli, dost možná když   už byl v bezvědomí :).   Zkrátka, jak praví jedno   římské rčení, „Pozor na   člověka, který má jen   jednu knihu“.

Film bol mystický, drastické   scény boli zmiernené   filosofickými úvahami.   Herecké výkony dobré. Len   sa mi tu nepáčilo, ako boli   tu vykreslení kresťania. Ako   nejaká banda. Pritom prví   kresťania boli ľudia   ochotní obetovať svoje   životy, rozdať sa jeden pre   druhého, odpúšťať svojím   vrahom. Proste kresťania tu   boli poriadne skreslení.

Nuda
Tohle byl dle mě   nejnudnější film co jsem   kdy viděl. Sice vizualní   stránka filmu nemá chybu,   ale děj tak nějak   pokulhává. Rozpočet filmu   byl 50 mil euro jak jsem   četl, zajímalo by mě kolik   vidělal producentům? Jinak   R.W. patří k mojim   oblíbenkyním, tak i režiser   Amanábar umí natoči   kvalitní film dle mého   gusta, ale tohle byla   šlápota vedle. za mě jen   50%

Bohužel mne tento film   nezaujal tak,jak bych si   přála.Děj se mi zdá trochu   plytký a stokrát obehraná   klišé mne nudí.Ale   historická výprava a kulisy   jsou úžasné.

Křestané
Tak špatné až se tomu ani   nedá věřit.To, že už   starověk měl své feministky   je spíš úsměvné, ale   očekával jsem promyšlené   drama z dob Theodosia   Velikého a ono... nic. Film   vypadá jako levná kopie   seriálu Řím. Atmosféra na   bodě mrazu, jakákoliv   silnější příběhová   linka zde chybí a postavy   jsou stejně ploché jako   kružnice Hypatie. Celé to   působí, jak kdyby se mezi   sebou mlátili ultras   fotbaloví fanoušci, kteří   místo zeleného trávníku   vyznávají bytosti v   oblacích. Agora má tak   paradoxně stejnou vlastnost   jako vesmír samotný -   vzduchoprázdno. Myšlenkové   i dějové.