Dellamorte Dellamore

Vizuálně dost zajímavé a   tím nemyslím jen druhotné   pohlavní znaky. Dějově je   to také dobré, jen závěr   se mi zdál zbytečně   složitý a zbytečně   pomotaný. Je to dobrý horor   s komediálními prvky. Není   špičkový, ale své   oblíbence si jistě najde.   2014101810030/10426

Cemetery Man je složitý a   pro mysl diváka velmi   výživný film. Nabízí toho   spoustu k vidění i k   přemýšlení. Řadí se k   těm, které jedni milují a   druzí ani neví, o čem jsou.   Není jednoznačně   srozumitelný, a tak asi ani   určen pro širokou masu.

"Nejkrásnější živá   žena, kterou jsem kdy   viděl..." pronese   okouzleně Francesco   Dellamorte při pohledu na   rajcovní, čerstvou vdovu...   mno, ne že by po její smrti   nějak prudce změnil   názor... ale znáte to, kdo s   čím zachází... Poněkud   cynická, hodně morbidní,   kapku perverzní a dost   zábavná zombie alegorie s   přesahem pro zasvěcené,   mezi něž se nemohu úplně   počítat, přesto se určitě   nejedná o promarněný čas.

Úžásná kamera, ta upoutá   velice brzy, povedená hudba,   bezva nejedna bizarní   erotická scéna, a taky   realistická dopravní nehoda,   režisér se s tim ne*ral.   Škoda že hlavní téma není   prostě originální ( i když   jak se to vezme, něco mezi   Nocí oživlých mrtvol a   Sedmou pečetí:)

Ááách...ten..."Soavi -   znalý mág", velice   plodné italské hororové   školy. Jsem uhranutá tím   místem "Buffalora",   dokáže navodit slastně   dráždivý pocit, fascinuje   mě ponurý hřbitov za noci,   přes den téměř idilycký.   -)) "Francesco   Dellamorte"...semknutý   poutem věčným, zadumán,   vzápětí plný života   posílá "mrtvé"   zpět kam patří, udivující   vážné hovory se   "SMRTÍ"...i   okouzlení jedinou bytostí,   tak žádoucí, je totiž   dokonalá..."ONA"...   stále vracející se. -))   "Gnaghi"...věrný   pomocník, nazývaný   hlupákem(pozvracet starostovu   dceru,jak směšně   stupidní), ale v skrytu   obohacený čímsi zprvu   nedefinovatelným, co ti   ostatní nevidí, jeho jediný   hřích obžerství, je pro   něj způsobem zapomnění,   útěk před zhoubou temnoty,   která čiší z každého   koutu, stačí jen otevřít,   vstoupit...do mrazivé,   obestřené pavučinami,   čpící zatuchlostí, přitom   tak   lákající..."KOSTNICE&q   uot;...ano...je to tady, již   navždy...lapena.

Dellamorte Dellamore - smrt láska
... je zvláštní, jak v   italštině jsou si tato dvě   slova blízká

Horor, současně komedie   a drama - alespoň takhle se   to uvádí v informacích k   filmu. Dost zvláštní   snímek a těžko   zařaditelný do jakékoli   žánrové škatulky. V   prvním sledu bych ho   charakterizoval jako bizarní,   symbolický, zvráceně   poetický i erotický. Právě   v symbolice i přes   kýčovité hororové scény   (které spíš než ke strachu   a hrůze vedou spíše k   úsměvu) lze hledat určitou   nevyřčenou otázku na   hranici mezi životem a   smrtí. Oživlé zombie se   sápou na živé bytosti s   tím, že chtějí jíst.   "Co je na tom špatného,   že mě chtěl jenom   jíst?" říká zoufalá   truchlící matka na hrobě   svého tragicky zemřelého   syna ve chvíli, kdy on   povstane z mrtvých a hledá,   kým živoucím by se nasytil.   Celým filmem se kromě   života a smrti prolíná   také láska ve všech jejích   možných absurdních   podobách. Dellamorte   Dellamore je dílo neotřelé,   zvláštní, nelaciné,   mnohovrstevné, občas na   hranici normálnosti a   šílenství. O symbolickém   poslání by se dalo asi   hodně diskutovat - buď jak   buď, film stojí za   zkouknutí i za následnou   debatu s přáteli u piva,   vína nebo "laku na   rakev".

Komedie
Ze začátku jsem měl pocit,   že jsem se vybral špatně.   Námět je opravdu hrozný,   ale ve druhé polovině filmu   jsem se přesvědčil, že   když je výborná kamera,   film je najednou koukatelný a   ani nelituju toho času.   Navíc jsem se i párkrát   zasmál.
Film se   odehrává převážně na   hřbitově, kde mladý   hrobník se svým pomocníkem   likvidují oživlé mrtvoly.