Dívka na mostě

Dívka na mostě - čb. francouzský klenot o štěstí t
Občas se může někomu zdát, že život pro   něj nemá smysl, smůla se na něj lepí a   štěstí vyhýbá a rozhodne se s tím skončit.   Skokem z mostu. Dvaadvacetiletá Adele je přesně   v tomto bodě, avšak od jejího úmyslu se jí   snaží odradit kolemjdoucí Gábor, zvláštní   muž s ještě zvláštnější profesí.   Vystupuje jako vrhač nožů a právě se snaží   sehnat objekt, kterému až zas tak nezáleží na   životě a který by s ním spolupracoval.   Nádherný černobílý francouzský film nás pak   provází příběhem této prapodivné dvojice,   která si mezi sebou vytvoří zvláštní vztah -   vztah dvou blíženců, kteří si rozumí i beze   slov, kteří jsou obdařeni snad i telepatickými   schopnostmi, aniž by u nich došlo třeba jen k   náznaku erotického sblížení. Gábor při   vrhání nožů tvrdí, že daleko víc záleží   na připoutaném subjektu, proti kterému vrhá   své ostré nože, než na zručnosti vrhače.   Občas Adele způsobí škrábnutí, které   spraví náplast, Adele mu způsobuje také   zranění, když odchází spát s jinými   náhodně střetnutými muži. Vizuálně,   hudebně i dialogově nádherný film, který   připomíná francouzskou novou vlnu ze   šedesátých let, víc než zdařilé herecké   obsazení (Vanessa Paradis, Daniel Auteuil) a   naprosto skvělé herecké výkony dávají tomuto   snímku punc silného filmového zážitku pro   artfilmové fajnšmekry především.

Tak tohle je film, který mně definitivně   udělal další zářez do srdce na kterém je   napsáno "my love Danieli Auteuile s   podmanivýma očima" a to nepočítám těch   několik scén či momentů, které mě doslova a   do písmene nadzvedly ze židle, jak byly   nádherné. Když k tomu přidám nepopsatelnou,   ale úžasnou francouzskou atmosféru a krásnou,   smutnou Vanessu s pohledem raněné laně a hudbu,   která byla velmi vhodně zvolená právě v   daných momentech, tak jdu s hodnocením nahoru.

Podmanivý, desetihvězdičkový francouzský   šanson dvou krvácejících srdcí, zarámovaný   v poněkud laciném, nanejvýš   pětihvězdičkovém kabaretním příběhu jak z   turecké telenovely.

Ostré bubnování nožů,   zasekávajících se do dřevěného kola smrti a   pak lahůdkové mlasknutí čepele, jak se nůž   zasekl do čehosi měkkého... Letící nůž ať   sviští rychleji, pádící melodie nechť   zvláční. Udržujme rovnováhu mezi smutkem a   radostí, vyrovnejme hladinu serotoninu v mozku.   Nový účes, drahé šatičky, manikůra, parfém   a luxusní šperky. Sexy samička radostně   zavrtí zadečkem, v mozku to zašplouchá a vlny   začnou omývat a tišit bolestivě obnažené   konečky nervových vláken, roztřepené smutkem.   V mozku, chlazeném ledově studenými dlaněmi,   klidnými prsty muže za zenitem, muže s   ocelovými nervy. Dlaně laskají nože, vrhané   nože (zatím) míjejí hladkou kůži, napnutou   na dívčím těle. „Muži mě zajímají jako   krásné oblečení. Vždycky je chci   vyzkoušet.“ Kráska na mostě za zábradlím   poslouchá životní moudra cynika, šustící   jako alobalová fólie zapnutá až ke krku při   hypotermii. Noc a světla auta zhasnutá před   zatáčkou, deprese (neza)plašená třpytem a   cingrlátky kabaretu, až přílišné tlačení   na pilu se štěstím v ruletě. Plus ve finále   pitomý a hnusný Istanbul, to město nemám rád.   Měli radši skončit v těch Athénách, tam jsem   byl kdysi šťastný. Ale nešť. Určitě si   spolu s Danielem Auteuilem ostrými noži zase   někdy zaházím. Až půjdu u nás v Plzni po   mostě, přes některou z našich pěti řek, a   uvidím na něm stát dívku za zábradlím. A   přinesou-li mi vlny času, plynoucí zvolna pod   mostem, femme fatale od pánaboha Vanessu Paradis,   řeknu jen: „Díky, Bože... a teď prosím   zvolni noc, nech zaznít líný jazz, aby pomalu   unášel letící nůž“. Čepel letící   poslepu, směrem k naději, nůž vržený po   dívčím těle za bílou plachtou.

Zoufalá dívka, noc, most nad řekou a náborář   sebevrahů pro svůj riskantní podnik... kouzlo   cirkusového prostředí, kombinované s   černobílým obrazem, podmanivou hudbou,   křehkým půvabem mladé Vanessy Paradis,   uhrančivým pohledem Daniela Auteuila a jejich   krásným mixem strachu a blaženosti...

působivý snímek vypovídající o depresích   ,jak mladé dívky,tak staršího   umělce,varietní umělec gabor je veden při   vystoupení spíš citem a láskou,vrhá nože   proti živé bytosti,a oběti si shání mezi   sebevražedkyněmi na mostě,kouzlo filmu je   postaveno na hereckých výkonech mladičké   vanessy paradise a zkušeného daniela auteuile,je   to zajímavý film ,který stojí za skouknutí   těm,co mají rádi francouzkou kinematografii