Dívka na mostě

Zoufalá dívka, noc, most nad   řekou a náborář sebevrahů   pro svůj riskantní podnik...   kouzlo cirkusového   prostředí, kombinované s   černobílým obrazem,   podmanivou hudbou, křehkým   půvabem mladé Vanessy   Paradis, uhrančivým pohledem   Daniela Auteuila a jejich   krásným mixem strachu a   blaženosti...

Podmanivý,   desetihvězdičkový   francouzský šanson dvou   krvácejících srdcí,   zarámovaný v poněkud   laciném, nanejvýš   pětihvězdičkovém   kabaretním příběhu jak z   turecké telenovely.

Ostré bubnování   nožů, zasekávajících se   do dřevěného kola smrti a   pak lahůdkové mlasknutí   čepele, jak se nůž zasekl   do čehosi měkkého...   Letící nůž ať sviští   rychleji, pádící melodie   nechť zvláční. Udržujme   rovnováhu mezi smutkem a   radostí, vyrovnejme hladinu   serotoninu v mozku. Nový   účes, drahé šatičky,   manikůra, parfém a luxusní   šperky. Sexy samička   radostně zavrtí zadečkem, v   mozku to zašplouchá a vlny   začnou omývat a tišit   bolestivě obnažené konečky   nervových vláken,   roztřepené smutkem. V mozku,   chlazeném ledově studenými   dlaněmi, klidnými prsty   muže za zenitem, muže s   ocelovými nervy. Dlaně   laskají nože, vrhané nože   (zatím) míjejí hladkou   kůži, napnutou na dívčím   těle. „Muži mě zajímají   jako krásné oblečení.   Vždycky je chci   vyzkoušet.“ Kráska na   mostě za zábradlím   poslouchá životní moudra   cynika, šustící jako   alobalová fólie zapnutá až   ke krku při hypotermii. Noc a   světla auta zhasnutá před   zatáčkou, deprese   (neza)plašená třpytem a   cingrlátky kabaretu, až   přílišné tlačení na pilu   se štěstím v ruletě. Plus   ve finále pitomý a hnusný   Istanbul, to město nemám   rád. Měli radši skončit v   těch Athénách, tam jsem byl   kdysi šťastný. Ale nešť.   Určitě si spolu s Danielem   Auteuilem ostrými noži zase   někdy zaházím. Až půjdu u   nás v Plzni po mostě, přes   některou z našich pěti   řek, a uvidím na něm stát   dívku za zábradlím. A   přinesou-li mi vlny času,   plynoucí zvolna pod mostem,   femme fatale od pánaboha   Vanessu Paradis, řeknu jen:   „Díky, Bože... a teď   prosím zvolni noc, nech   zaznít líný jazz, aby   pomalu unášel letící   nůž“. Čepel letící   poslepu, směrem k naději,   nůž vržený po dívčím   těle za bílou plachtou.

působivý snímek   vypovídající o depresích   ,jak mladé dívky,tak   staršího umělce,varietní   umělec gabor je veden při   vystoupení spíš citem a   láskou,vrhá nože proti   živé bytosti,a oběti si   shání mezi   sebevražedkyněmi na   mostě,kouzlo filmu je   postaveno na hereckých   výkonech mladičké vanessy   paradise a zkušeného daniela   auteuile,je to zajímavý film   ,který stojí za skouknutí   těm,co mají rádi   francouzkou kinematografii

Dívka na mostě - čb. francouzský klenot o štěstí t
Občas se může někomu   zdát, že život pro něj   nemá smysl, smůla se na něj   lepí a štěstí vyhýbá a   rozhodne se s tím skončit.   Skokem z mostu.   Dvaadvacetiletá Adele je   přesně v tomto bodě, avšak   od jejího úmyslu se jí   snaží odradit kolemjdoucí   Gábor, zvláštní muž s   ještě zvláštnější   profesí. Vystupuje jako   vrhač nožů a právě se   snaží sehnat objekt,   kterému až zas tak   nezáleží na životě a   který by s ním   spolupracoval. Nádherný   černobílý francouzský film   nás pak provází příběhem   této prapodivné dvojice,   která si mezi sebou vytvoří   zvláštní vztah - vztah dvou   blíženců, kteří si   rozumí i beze slov, kteří   jsou obdařeni snad i   telepatickými schopnostmi,   aniž by u nich došlo třeba   jen k náznaku erotického   sblížení. Gábor při   vrhání nožů tvrdí, že   daleko víc záleží na   připoutaném subjektu, proti   kterému vrhá své ostré   nože, než na zručnosti   vrhače. Občas Adele   způsobí škrábnutí, které   spraví náplast, Adele mu   způsobuje také zranění,   když odchází spát s   jinými náhodně   střetnutými muži.   Vizuálně, hudebně i   dialogově nádherný film,   který připomíná   francouzskou novou vlnu ze   šedesátých let, víc než   zdařilé herecké obsazení   (Vanessa Paradis, Daniel   Auteuil) a naprosto skvělé   herecké výkony dávají   tomuto snímku punc silného   filmového zážitku pro   artfilmové fajnšmekry   především.

Tak tohle je film, který mně   definitivně udělal další   zářez do srdce na kterém je   napsáno "my love Danieli   Auteuile s podmanivýma   očima" a to nepočítám   těch několik scén či   momentů, které mě doslova a   do písmene nadzvedly ze   židle, jak byly nádherné.   Když k tomu přidám   nepopsatelnou, ale úžasnou   francouzskou atmosféru a   krásnou, smutnou Vanessu s   pohledem raněné laně a   hudbu, která byla velmi   vhodně zvolená právě v   daných momentech, tak jdu s   hodnocením nahoru.