Donbas

Bizár - Absurd - Donbas:-(
Zvláštní absurdní bizár,   který je pro nás zde asi   hůře stravitelný a   upřímně ledasco jsem vůbec   nepochopil. Připomínalo mi   to některé filmy z konfliktu   bývalé Jugoslávie, kde se   také mísil divný humor   absurdno a další věci,   kterým mi těžko můžem   rozumět. Člověk je pak   rád, že nemusí žít v   těchto místech, není to   pěkné na pohled. Pokud   dobře chápu proruské   obyvatelstvo, tak nevím proč   nejdou do Ruska a víří   "rejdy" které v   tuto chvíli jsou regulérní   válkou. Nám, je dobře, nebo   bylo, postupně se bude vše   spíš kvůli tý debilní   válce vše zhoršovat, takže   se vlastně celá tahle   anabáze spíše přehlíží   a Rusko ať si dělá co chce   že? Každý se ho bojí až   to přerostlo v něco   obludnějšího. Popravdě   nevěřím proruským   nacionalistům ani slovo, ale   je jasný, že umírají lidé   na obou stranách a X lidí   spolu normálně vychází,   jen vysoká politika a   štvavá mezi ně vráží   klín. Film samotný je   zvláštní sled událostí a   scén, které jsou   částečně propojené a   ukazují podivnosti v této   válce, konfliktu. Film je   docela dlouhý a nemá tah na   bránu, nicméně je to jedno,   celé tohle přerostlo v něco   co se může dostat i k nám   nebo jinam v Evropě a pak to   můžem poznat na vlastní   kůži, snad k tomu nedojde a   v Ukrajině nastane brzy klid,   což je bohužel zbožné, ale   málo pravděpodobné   přání, které se spíše v   nejbližší době   nevyplní:-(

Východní Ukrajina okupovaná   ruskou armádou po neslavné   události na Majdanu.   Všudypřítomná propaganda   manipuluje s lidmi tak jak   má, čímž se společnost   začne nelichotivě   rozkládat. Takovou atmosféru   přináší artový snímek   režiséra Sergeje Loznica   plný naprosto reálné   absurdity, kterou se mu   výborně podařilo odlehčit   ironií, satirou a místy snad   i grotesky. I když divácký   úsměv to snad ani vyvolat   nemůže. Ve svém poselství   je ale snímek zcela jasný, i   když neinformovaný divák   může mít u mnohých scén   problém pochopit co, kdo, kde   a proč. Vojenská skupina,   separatistická skupina,   zkrátka to všechno jaksi   nějak vzplývá. Taková je   však syrová realita. Syrová   realita ční i z   každičkého záběru, že to   až vypadá, že se jedná o   publicistický dokument než o   film. Děj je epizodický,   což v podstatě každičkou   scénou s určitého místa   či prostředí vyvolává   dojem povídkového filmu.   Každá ale taková scéna,   či dejme tomu povídka, o   něčem vypovídá. Po   umělecké stránce tomu   dopomáhá i naprosto   výborná kamera kombinující   různé styly. Nejčastější   je dokumentární styl, ale   použit je i tzv. found   footage a samozřejmě, v   artových filmech   nejpoužívanější,   statický, který je svým   dojmem záběru z   bezpečnostní kamery asi   nejrealističtější. O   hereckých výkonech nemá   cenu ani diskutovat. Herci   své role nehrají. Herci své   role doslova a do písmene   žijí. Realita války a   takovéto autentické filmové   zobrazení se od sebe v   podstatě ničím neliší.   Snímek tedy obsahuje spoustu   lidských osudů, o jakých   nemáme ani ponětí, že se   takové podobné na Ukrajině   skutečně dějí. “Proč   nejsi v armádě?” ptá se   důstojnice mladíka během   prohlídky cestujících v   autobuse. “Protože je matka   nemocná,” odpoví. “Vlast   je stejně nemocná,”   reaguje důstojnice   opovržlivě. Nejšokující   je ale asi scéna veřejného   lynče staršího chlapíka,   který se dal na stranu   fašismu. Chování lidí na   principu zdivočelého stáda   s takovou krutostí, že až   divákovi zatrne, takže ho   zabolí nejen viděná každá   rána pěstí, ale i   každičké nenávistné   slovo. Tento film je po   obsahové stránce fikce, ale   plný skutečného realismu.   Scény z ulice, z krytu, z   politického jednání, je tu   dokonce i svatba. A   samozřejmě nečekané   útoky. Pokud má film   šokovat, daří se. Po   zhlédnutí na něco takového   dlouho mnohý soudný divák   nezapomene.

Těžko hodnotit, když to   spíš než film působí jako   takový nezávislý hraný   dokument, který těm, kteří   neznají aktuální situaci v   Doněcké oblasti Ukrajiny   vůbec, anebo jen ze zpráv,   pomůže nahlédnout na   situaci a hlavně motivaci   místních obyvatel, kteří   živoří na okupovaném   území a jsou masírováni   propagandou jakoby se tam čas   zastavil před 70ti lety. Je   to děsivé.

No nevím no... Podle mě to   nemělo ani hlavu ani patu.   Myslím si že pojetí toho   tématu je dost nešťastné,   což je škoda.