Dvě z Paříže [TV inscenace]

Dvě povídky Guy de Maupassanta s jemnou ironií vyprávějí o ženách, které do rozporu s morálkou přivedly jejich touhy jen zdánlivě nevinné… Do televizní podoby je mistrně, s ironií a smyslem pro detail zpracoval dle scénáře J. Z. Nováka režisér Pavel Háša, který do hlavních rolí obsadil řadu hereckých hvězd.
Povídka Šperky nás zavede do skromného měšťanského bytu, kde je pusto, ložnice uklizena jen z části. Jedna z manželských postelí je přikrytá pokrývkou, druhá rozestlaná. Na stěně fotografie půvabné mladé ženy, převázaná černou stuhou a pod ní vázička s uvadlou růží. Dal ji sem nejspíš čerstvý vdovec Leon Lantin (V. Preiss), hluboce truchlící po své milované, náhle zesnulé manželce (I. Svobodová). Byla tak milá, a jak dobře vedla domácnost! Měla jen dvě vášně – ráda chodila do opery a druhou zálibou byly šperky. Tedy, jen takové napodobeniny, protože na pravé samozřejmě manželé neměli peníze. Když se muž po čase dostane do finanční nouze, rozhodne se ty bezcenné „cetky“ prodat. Zjistí ale, že šperky jsou pravé. A nejen to! Vždy je nechával pro Lantinovu ženu zhotovit stejný muž…
Povídka Hrobničky začíná na pařížském hřbitově, kde zvolna kráčí mezi úctyhodnými náhrobky elegantní muž Bernard de Bardou (P. Kostka), v jedné ruce květiny a ve druhé hůlku… Když tu náhle zaslechne bezútěšný pláč. Vedle náhrobku naříká elegantní a velmi půvabná mladá dáma Solange (L. Šafránková). Žalem téměř omdlévá a zřejmě potřebuje pomoc. Je mu této půvabné ženy líto, jistě by neměla truchlit věčně. Šli spolu na čaj, a pak ji doprovodil domů. Na několik týdnů se sblížili. Zahrnoval ji dary. Když však vyčerpal své konto, musel odjet, aby prodal pozemky. Po návratu marně hledá Solange v bytě. Napadne ho hledat ji na hřbitově. Tam ji spatří zahalenou v hlubokém smutku plakat u jiného hrobu…
Česká televize

Autor povídek Šperky a Hrobničky, slavný francouzský spisovatel Guy de Maupassant, patří v klasické televizní dramaturgii k nejoblíbenějším. Podle jeho povídky Kulička bylo už natočeno nespočet verzí, také po novele Miláček sahají s oblibou tvůrci z celé Evropy. Splňuje totiž základní požadavek obrazovky, protože své dramatické konflikty hledá a nalézá v hloubi lidského nitra a hlavně citu.

V povídce Šperky nás režisér Pavel Háša zavede do Paříže osmdesátých let minulého století. Ve skromném měšťanském bytě je pusto, ložnice uklizena jen zpola, jedna z manželských postelí je jakžtakž přikrytá pokrývkou, druhá rozestlaná. Na stěně fotografie něžné mladé ženy, převázaná černou stuhou, a pod ní na komodě stojí vázička s uvadlou růží. Zřejmě ji tam postavil nešťastný manžel Léon Lantin. Žena je oblečena do prostých šatů, které ovšem zdobí až nápadné množství šperků. Manžel si smutně povzdechne: „Ty bezcenné blýskavé napodobeniny byly její jediná slabost." Kde by chudinka také přišla k pravým?

S Hrobničkami nás seznamuje elegantní čtyřicátník Bernard de Bardou, také ovdovělý, když v jedné ruce květiny a ve druhé hůlku, jak tehdy předepisovala móda, zvolna kráčí mezi úctyhodnými náhrobky pařížského hřbitova. Snad vzpomíná na milenku, s níž se rozloučil před pěti lety, když tu náhle zaslechne tichý, ale bezútěšný pláč. Vedle náhrobku, který oznamuje, že pod ním spočívá Louis Carrel, kapitán námořní pěchoty, který ve třiceti letech věku padl v Tonkinu, naříká elegantní mladá žena v černém závoji. Oplakává bratra, manžela? Zřejmě však žalem omdlévá a potřebuje pomoc...

Světoznámý klasik francouzské literatury Guy de Maupassant je vedle známé románové tvorby i autorem řady drobných próz a povídek. Dvě z nich "Šperky" a "Hrobničky" s jemnou ironií vyprávějí o ženách, které do rozporu s morálkou přivedly jejich touhy jen zdánlivě nevinné. Podle scénáře J. Z. Nováka je v roce 1988 s řadou vynikajících herců natočil Pavel Háša.