Kaviár jen pro přátele [TV inscenace]

Nejlepší prezentace charakterů člověka v   rámci přátelství už od mladých let.   Čestnost, upřímnost a sobectví. Tyto tři   vlastnosti tu dostanou pořádný záhul. Ano,   všichni se znají, jeden na druhého nedá   dopustit a všichni se navzájem před každým   chová jako nejlepší přítel. Avšak v jádru   duše každého je to přesně naopak. Každý se   snaží být nad druhým lepší,   úspěšnější, majetnější a dokonce se   snaží i jeden na druhém vydělat. Ano, z očí   do očí se na sebe usmívají, ale potom se jeden   nestačí divit, co si kdo o druhém ve   skutečnosti myslí. Takže jak to je. Jeden   manželský pár si chce půjčit jistý   finanční obnos na nákup chaty. A strhne se   něco, co většinou v pozadí bývá utajeno.   Životní etuda platící za každé generace bez   výjimky. A co víc, pozná se někdo z diváků v   nějaké postavě?

Skvělá studie „kamarádských“ vztahů, a i   dobře zahraná. Jenže je to přece jen pouhá   inscenace, a tak více dát nemohu.

Čtyři páry, několik interiérů a úžasná   sonda do mezilidských vztahů. Dobře napsané,   výborně rozdané charaktery a především   skvělá Jana Štěpánková, která - račte si   všimnout - nepustí cigáro z ruky. Poslední   Somrova krátká věta před titulkem Konec mluví   za vše.

Fantasticky vymyslený TV film, perfektné   dialógy, vynikajúci scenár a krásne   vystihnuté povahy jednotlivých osôb. Hra so   slovíčkami, vtipné komentáre, skvelé   obsadenie a výborné výkony. Závisť a   priateľstvo. Ide to dohromady ? Všetci sa akoby   držali hesla: "Urobme im radosť tým, že   neprídu na to, že my sme to mysleli úplne   ináč, ako si to oni vysvetľujú."

Tuhle hru bychom už mohli považovat za poklad   televizního archivu. Hra o různě motivovaném   přátelství je tak skvěle obsazena (alespoň z   dnešního pohledu), že si zaslouží vysoké   ocenění. Děj samotný bude dnešnímu divákovi   cizí, i když ... Zase tolik ne. Dnes jsou   hodnoty trochu jinde. Skutečné přátelství je   vždy k nezaplacení.

Moc hezká inscenace,která ilustruje vlastnosti   české povahy zejména za totality,kdy motorem   většiny konání bylo vyrovnat se těm,kterým   závidíme a zároveň je potrestat za to,že   mají více.Ale myslím,že je aktuální i dnes.