Nebudeš sama

Nebudeš sama - filmový debut může být klenot
Makedonská podhorská vesnice v 19. století,   prostý, jednoduchý život naplněný prací,   lidovými zvyky a také mytologií a   pověrčivostí.
Ústřední postava Nevena,   kterou poznamenala čarodějnice Marie, poznává   po šestnáctiletém věznění v jeskyni svět,   přírodu, život a lidi.
Byť je film uváděn   jako horor (a krvavých scén je v něm   bezpočet), je to spíš poetické vyprávění   převážně beze slov, o to víc krásnými   obrazy i hudbou o světě, který tu mohl být,   anebo se nacházel jen ve vyprávění stařen a   představách dětí. Zvláštní pohled na   lidské společenství očima mladé   čarodějnice, která má moc převtělit se   jiného tvora, ať už zvířete nebo člověka,   čarodějné bytosti, která teprve poznává, jak   to v lidském světě chodí. Navláda mužů a   podřízenost žen, lidské touhy i bolest,   bezcitnost, násilí, ale i láska. "Nebudeš   sama" je spíš velkým filmovým básnickým   eposem, kde se příliš nemluví, o to víc   působí vizuálním podáním a úžasnou   filmovou estetikou. Film o životě, Bohu, zlu,   víře i naději, s přesahem do současnosti. Nic   pro konzumenty hororů, o to víc si však film   vychutnají nároční artoví diváci.

Mysticizmus a naturalizmus; snaha o potlačenie   vlastnej prirodzenosti a zmenu svojej   predurčenosti; nadobúdanie životnej skúsenosti   z pohľadu ženy, muža, i dieťaťa - to sú   niektoré z tématických okruhov, aké nastoľuje   silne baladický príbeh od pôvodom macedónskeho   režiséra Gorana Stolevského, nasnímaný   prevažne voľnou kamerou vo výsostne prírodnom   bio-prostredí. Koncovým výsledkom je potom   audiovizuálna syntéza a filmová meditácia o   existenciálnych otázkach, akej by sa povrchný   mainstreamový divák mal vyhnúť širokým   oblúkom, no na dušu senzitívneho, hĺbavého   jedinca - ktorý už má po krk zaprášených,   uponáhľaných, a hlučných mestských   aglomerácii - bude pôsobiť ako hojivý balzam,   a na jeho, urbánnym smogom zanesené zmyslové   ústrojenstvo, bude mať až detoxikačné   účinky.