Pád do tmy 2

Návrat do jeskyně
Dvojka sice navazuje jen na americký konec ale   jinak se docela povedla. Jednička je sice lepší   ale ani tady nechybějí monstra a dvě hrdinky z   prvního dílu. K tomu tu bude parta nových   postav a opět gore a temná atmosféra. Jen ten   konec mě trochu naštval.

PROCESOR!
Tak v pokračování cože je tam za roztomilé   potvůrky v těch jeskyní si tvůrci s danou   látkou pohráli lépe a je to znát. Tady už se   pocit napětí a strachu dostavil. Závěr je za   mě luxusní a tak by to u hororech mělo být…

Ani jsem nevěděl, že tato dvojka existuje a   našel jsem ji úplně náhodně.
Návaznost na   první film je zjevná, pokračuje to vlastně   hned. Opět potoky krve, a s tou rukou to byl   dobrý nápad :-).
A soudě podle toho konce, tak   to zřejně neskončí nikdy.

Film lze přiřadit k těm lepším thrillerům   nebo hororů. Nad záplavou různých béčkových   paskvilů člověk kroutí hlavou, co všechno se   vylíhne v hlavách scénáristů a režisérů. V   příběhu téměř nejsou žádná hluchá místa   a napětí vydrží až do konce, který mě   příjemně překvapil. Mohu konstatovat, že film   se mi líbil více než jednička.

Slizké jak Vetřelec, slinící při kurzech   speleologie a o pár litrů krve a blibajzů   hnusnější než jednička, ale už ne tak   napínavé. Klaustrofobici si opět užijí své,   my ostatní si hledáme zábavu při tipování,   jaké bude pořadí chodů hostiny. A co   Glumíšci? Ti nám už zmutovali natolik, že   jsou nejen slepí, ale i bez čichu, takže se   můžete klidně potit jako prase, až smrdíte i   sám sobě... oni vás nevyčmuchají (ale   kupodivu pořád zkoušejí větřit :-). Naši   mutanti nejen roztomile sípou hlady, ale často   si taky s gustem zařvou a to tak divoce, jako   kdyby si omylem sedli na trčící krápník   stalagmit a ten jim natrhl...

Pár poznatků z   exkurze do pažravé Macochy: Pokud vás   vyhrabává ze závalu divně ušatý   záchranář, kterému hlasitě kručí v   žaludku, bylo by asi lepší zůstat zasypaný!   Transfúzi krve lze provádět i orálně. Jedinou   chcípající baterkou jeskyni osvítíte stejně   kvalitně, jako požár Národní divadlo. Zápasy   v bahně nemusí být vždy sexy, ale aspoň už   víme, kam chodí podzemní mutanti na záchod.   Glumíšci se blbě krotí, nasadíte-li jim   udidlo, vzteky ho překousnou! Ač slepí,   skáčou z balvanu na balvan jako zkušení   kamzíci (WTF?). Zkušený šerif ví, na co má   želízka a umí díky jim úspěšně zhoršit   už tak zoufalou situaci. Nejen na cepín či   strmeň, ale i na sponku do vlasů by se měl   nosit zbrojní pas.

„Děkujeme za   návštěvu, přilby a baterky odevzdejte dědkovi   u východu. A životy můžete taky.“

Už jednička mi přišla jako dost dobrý film,   ale dvojka je snad ještě o něco málo lepší.   Příběh je v podstatě skoro totéž, skupinka   lidí se vydává hledat ztracené holky z   prvního dílu do jeskyní kde žijí   krvežíznivé podzemní nestvůry. Jsou zde   zasypáni balvany a dokonce potkají i Juno,   která překvapivě předchozí události   přežila. Obludy začínají jednoho po druhém   masakrovat až do poměrně nepředvídatelného   konce. Ikdyž oba dva díly Pádu do tmy byly   vynikajícími horory, trojka už by být   nemusela.

Pád Do Tmy byl velice solidní horor a jak už to   bývá pokračování bylo jen otázkou času. Jak   dopadlo? Dle mého o poznání hůře! Celkově   mě ten scénář nesedl, nemělo to chvílema moc   logiku, divnej konec atd. Ano lekačky a brutalita   tam je, ale nezachrání to blbej příběh. Zase   zbytečné pokračování?

Hezky natočené, ale ničím nezajímavé   pokračování. Stejný děj, žádné nové   nápady (snad jen ta jeskynní žumpa pobavila),   tuctový nelekací lekačky, akční scény moc   krátké a závěrečný hrdinský WTF výjevy.   Překvapilo mě, že ty potvory nejsou jenom   slepý, ale i úplně hluchý. Prostě dvojka. Ne,   že by se na to nedalo dívat, ale docela dost   jsem se nudil. Trojku už raději ne.

Druhý díl si z prvního dílu odnesl napětí,   lekačky a krev. Ačkoliv, kdybych neviděl   jedničku, skoro bych dvojku nepochopil...

Pokračování kroniky přátelství Juno a Sarah   – tak tomuhle se říká přátelství na život   a na smrt :-).
Ač mě první díl až tolik   neodrovnal, z lehké zvědavosti jsem šla i do   dvojky. Pod vlivem pocitů nicnečekání jsem   nebyla zklamaná. Až na ty nánosy kravin a   nelogických nesmyslů v ději, toto neméně   klaustrofobické pokračování docela šlape a   jednoduše baví. Příšerky už známe z   jedničky, a tak příliš neděsí. Jde tu   spíše o napětí než o hrůzu, ale ta   béčkovost všemu znatelně podráží   nohy.
Hlavní hrdinka, ještě méně sympatická   než v jedničce, se opět vydává do útrob   hluboké jeskyně a zde potkává Juno, která   zřejmě vstala z mrtvých. Sebou mají partičku   ještě "nezkušených" amatérů –   ale to přece nevadí, už tu máme dvě   ostřílené matadorky, které zápas se slizkýma   zrůdičkama zvládají levou zadní a bez   mrknutí oka kosí jednu příšeru za druhou.   Ostatní členové expedice jsou vedle nich jen   skupinkou roztřesených břídilů. Naproti   těmto hloupostem film prostě nenudí a líbil se   mi i závěr.