Pohádka o mokrosuchém štěstí [TV inscenace]

Povedená pohádka režiséra   Ludvíka Ráži podle   literární předlohy Jana   Drdy. Na klasickou   "studiovku" nezvykle   velkorysá stopáž téměř   půdruhé hodiny umožňuje   celé plejádě našich   nejlepších herců si to   opravdu dokonale užít. Děj   je totiž až nepohádkově   pestrý a poskytl tak prostor   pro cca tři desítky herců a   to je na studiovou pohádku   opravdu nebývalý počet.

No nevím. Na to, že podle   Drdy jsou i Troškovy   pohádky, to se nedá srovnat,   a nejen co do rozpočtu,   výpravnosti atd. Tohle mi   přijde chabý, byť se   všichni snaží, a jména   Kašňák, Pumpák atd.   samozřejmě chápu, ale   přijdou mi trapný.

Trošku delší kulisovka, ale   dá se na ni dívat. I když   je děj rozložen na   jednotlivé „větve“,   nevadí to. Avšak podruhé   vidět netřeba.

skvělé herecké výkony a   mile zpracovaný původní   drdův námět jsou hlavními   devizami filmu pohádka o   mokrosuchém štěstí, z   něhož režisér l. ráža   dokázal v daném oboru   vytěžit maximum.   televiznímu snímku pohádka   o mokrosuchém štěstí se   díky výše uvedeným kladům   podařilo vystoupat do   nejvyšší kinematografické   třídy, kde ale pro místy   kolísající dynamiku a   nedotažené pěvecké party   zůstane v té dolní   polovině. pohádka o   mokrosuchém štěstí se ale   i přes výhrady dokázala   stát trvalkou na obrazovce a   lze jí zařadit i do zlaté   studnice původní pohádkové   televizní tvorby.

Vodnická roadmovie:-)
Česká klasika, kterou   jsem si nyní měla možnost   znovu oživit. A jelikož děj   mi byl dobře znám, tak mne   fascinovalo sledovat, jak si   tvůrci vyhráli např. s   vodou. Když se prohánějí   vodníci v potoce, tak   zásadně nasucho,ale cákat   ze škopku umí dobře:-) To   samé, když bývalá Popelka   pere nasucho prádlo.
Černé divadlo při   práci s rosničkou, pro   bývalého diváka Studia   kamarád, klasika. Občas byl   vidět stín, ale kam se na   české šikovné ručičky   hrabou všechny počítačové   efekty.
Nadstandardní   herecké obsazení se starou   školou včetně pidirole   Františka Filipovského v   roli principála.
Vodě   zdar. Zdar, zdar, zdar!

Trošku zdlouhavý a nudný   pohádkový příběh o   vodnících ale i tak se to   nechalo,příjemné herecké   obsazení.

Správná pohádka,typicky   česká o zamilovaném   vodníkovi. Já mám   nejraději vodníka Jemelku   Pepy Dvořáka. A samozřejmě   Andulku Libuše Šafránkové.   Dokonce i slavní herci se   podařilo zapojit a vznikl   příjemná televizní   pohádka. Docela to bylo   fajn, když vznikaly   televizní inscenace, protože   je na nich vidět ta   představivost tvůrců   scény, jak dostat do pohádky   rybník,všechno.Občas je   fajn vrátit se do dětství.