Pouhá formalita

K filmu jsem se jako již po   několikáté dostal přes   soundtrack, který jsem si   pořídil na vinylu. Hudba   pecka, smyčce jak kráva,   Morricone byl bůh. Film mě   okamžitě vtáhnul do děje a   já si začal užívat opravdu   podivnou kafkovskou   atmosféru, z které čiší   dusná temnota a z každého   záběru je cítit cosi   absurdního a rozumu   odporujícího, chvílemi jako   bych opravdu sledoval Kafkův   Zámek. Pointa, která na   závěr přijde je jedna z   nejlepších, které jsem kdy   ve filmu viděl a je to   přesně ten případ, kdy   uvízne v hlavě a zůstane v   ní. Potom si uvědomíte, že   všechno vlastně dávalo   smysl, různé symboly,   náznaky, precizní práce s   kamerou, která zaostřuje   nebo oddaluje tváře a   zásadní detaily a když   píši tyto řádky úplně   mě mrazí po těle. Kdyby mě   někdo tuhle pointu vyzradil,   zabiju ho! Tohle je totiž   přesně ten důvod, proč   sledovat filmy a nechávat se   překvapovat naprosto   nečekaným finálem, u   kterého pochybuji, že by ho   dokázal někdo odhadnout.   Vidět na podruhé, je myslím   povinností. Podíval jsem se   na režiséra a ejhle, toť   frajer, který natočil   Nejvyšší nabídku, kde   také nešetřil nečekaným   zvratem. Budu muset nakoukat   jeho filmografii, už jen   názvy jeho filmů jako   Maléna nebo Bio Ráj mám už   dlouho v hledáčku.   Každopádně tohle dílo je   filmem, jehož dokonalost   komplet oceníte až po jeho   shlédnutí. Role Gérarda   Depardieua jako spisovatele   Onoffa a Romana Polanského   coby Komisaře, to je   zážitek sledovat a jejich   herectví je snad i něco   více než prvoligová   špička. Hudba Ennia mě   občas připomněla motiv z   kultovní Věci, avšak jen   náznakem, ale bylo to tam!   Pěkný! Co mě ještě k   celkové depresivní náladě   hodně přispívalo byla noc,   neustálý déšť, bouře a   kapaní do hrnců na   policejní stanici po celou   dobu sledování snímku a v   DTS zvuku jsem si připadal,   jako bych byl přímo v oné   místnosti, někde mezi   Komisařem a Onoffem. BOMBA!!!

Až druhý den jsem si to uvědomila zcela ..
...to na co se dívám, že   je to OČISTEC. Režie a   scénář včetně hereckých   výkonů = mistrovské dílo   do detailů, ale já to hned   nepochopila ......... Očistec   (latinsky purgatorium, z purgo   - čistit, očistit) je   stavem, během něhož se   podle učení některých   křesťanských církví   očišťují duše zemřelých   od méně závažnýh   hříchů a nedokonalostí   před svým vstupem na onen   svět. Poznáte to z mnoha   vět a hudba také napoví.   Jméno komisaře není   náhodné, jméno On/Off není   také náhodné a tak to je se   vším. Je lépe se dívat   dvakrát na tento film, pokud   chete ocenit co je tím   hlavním. Film má vysoké   hodnocení. Omlouvám se, že   jsem nehodnotila vysoko, i   když výkon režie,   scénáře a herectví je   skvělý a dokonalý,   promyšlený a přesný.   Nemohu dát plný počet, film   prostě nebude patřit k   oblíbeným, díky   sklíčenému prostředí a   pochmurné depresivní   atmosféře, která jistě do   filmu patří právem.   Samotná sebevražda také   nevyvolá v člověku nic   příjemného. Film je ale   dobře udělaný - tak nic ve   zlém, není to moje parketa.