Ricky

Nezbavujte se svých dětí - jednou odejdou samy.
Na první pohled by to mohlo vypadat jako pouhé   komediální sociální drama s příchutí   fantasy. To by však nemohl být režisér   François Ozon, aby se nám nesnažil mezi řádky   sdělit něco víc, než to prvoplánově   vypadá.
O tom, jak se na film dívat, napovídá   už jedna z prvních scén, kdy mladá žena Katie   na sociálním úřadě přesvědčuje úřednici,   že svůj život ani rodinu už nezvládá a že   chce se svého maličkého synka umístit do   ústavu. Partner od ní odešel a ona se ocitá s   nedostatkem prostředků v tíživé situaci.   Následuje flashback do doby, kdy synka ještě   neměla a žila jen se svou malou dcerkou   Lisou.
Nemohou si zrovna moc vyskakovat, ale   žijí docela spokojeně v malém bytě, Katia   chodí do práce a Lisa do školy. Až se objeví   Pedro, sympatický Španěl a je tady láska na   první pohled. A s ní následně i očekávání   nového potomka. Ricky se narodí do rodiny,   oplývající láskou a péčí. To však nemá   dlouhé trvání. Přijdou první konflikty mezi   oběma rodiči. Nejstabilnějším prvkem rodiny   je paradoxně Rickyho malá sestřička Lisa. Hm,   asi na tom něco bude, že když si dospělí   řeší své žabomyší války, děti se   dokáží dívat na svět střízlivýma očima. U   Rickyho se postupem času počíná projevovat   určitá tělesná abnormalita, s kterou matka v   žádném případě nechce navštívit   lékaře.
V závěru filmu je to právě Ricky,   malý zázračný andílek, který opustí svou   rodinu a matka je zoufalá a touží po jediném -   aby se k ní její malý synek vrátil. Naděje je   zčásti vyslyšena - Ricky se nevrátí, ale dá   o sobě vědět - žije a i bez své rodiny docela   šťastně...
Symbolických rovin pro pochopení   či vysvětlení tohoto Ozonova filmového počinu   se nabízí víc - omlouvám se těm, kterým jsem   se svým způsobem chápání nekápl do jejich   noty.

Velmi smíšené pocity, které mne provázely od   počátku do konce tohoto filmu, stály nejprve u   spíše negativního hodnocení. Na první pohled   zbytečný film mil postupně v dalších dnech   začal dávat smysl, jako vždy tím, že jde o   podobenství vztahující se na ve, co kolem nás   existuje v ščase přítomném. Všechny   nesmysly, nelogické zvraty a hlavně zisk   pramenící z lidské hlouposti, nebo také i   zvědavosti. Ukazoval něco, co známe i z   českých filmů a říkáme tomu nová vlna.   Velmi zajímavý snímek, dotýkající se   všednosti obyčejných, takřka nehrdinů,   ukazuje i na zmatečnost hodnot, které nás   obklopují. Všechny další symboly, které film   obsahuje, je pro průměrného diváka, dosti   těžké zasadit do nějaké logické souvislosti.   Upoutalo mne využití diktátu nesmyslna pro   smysluplné denní postoje, které si ani mnohdy   neuvědomujeme. Není ke škodě tohoto filmu, že   mu každý neporozumí. S tím zřejmě počítal   i režisér Francois Ozon.

Na pekáči?
Bacha na hlavu! Komentářem poletují SPOILERY!  

Maminčino Milé a Mazlivé, leč Monstrózně   Morbidní Miminko. Film má sice 6 M, ale já   uděluji jen tři hvězdy. Dvě za snahu o   originální drama, třetí za úchylný nápad.   Přilepit nemluvněti kanagonem na záda ohyzdná   kuřecí křídla? To jim snad poradil sám David   Cronenberg! Kvůli tomu mě pak půl filmu   strašila asociace na Což takhle dát si   špenát, s kuchařskou etudou pana Nárožného:   „Pečínka jako z nemluvněte!“ :-) Pardon.   Ale to mě pak těžko může dojmout nějaké   rodinné drámo.

Asi nutné vidět víckrát
Jestli někdy dostanu odvahu podívat se znovu,   tak mi to třeba i začne dávat větší   smysl.
Především prvních cca 5 minut filmu mi   přijde jako by tam vlastně vůbec nemělo být,   protože na konci nemají ani o trochu větší   smysl.

hruza
davam 2 hvezdicky za 2 prsa v mokrem   tricku....jinak film o nicem,nema hlavu ani   patu,postavy divne,herci nezajimavi,zaber mdly