Skryté zlo

zlo v nás
Opět film, který mi jen potvrzuje, že všechno   zlé a potažmo i dobré, se z 95% děje v naší   mysli, v našem mozku. Takovou čučkařinu snad   nenatočí ani absolvent 1 ročníku filmové   školy , bo mi do dalšího ročníku nepostoupil.   Inu i začínající herci se potřebují v   nějakém filmu uchytit, aby snad jednou dosáhli   hvězdných výšin. Ovšem při tom množství   filmů, které jsem od roku 1966 viděl,   málokterý z nich vystoupal na vrchol. A co   amatérsky studuji historii filmu, je při   současné situaci, kdy studio rozhoduje , kdo se   dostane na vrchol, dnešní mladí (s prominutím)   na to nemají, aby hráli v něčem kvalitním,   éra takových filmu končila Bergmanem ,   Fellinim, Antonionim, a jejich souputníků.   dnešní filmy jsou jen o násilí, vraždách, a   jiných absurditách, protože točit o někom   "slušném" není záživné, a tak se   točí filmy o vrazích bláznech, prostě tohle   teď frčí. A je pravdou, že za většinu   problémů si mohou lidé sami, řeší, co   nemohou vyřešit, a neřeší, co mohou   ovlivnit
.

PROCESOR!
Začátek byl perfektní, jako z Pulp fiction.   Jenomže pak se tam přestal úplně řešit děj   a celé se to cvrklo na dětskou říkanku.   Nevím, jestli jsem se měl bát škrábanců na   zdi či co. Je to škoda, potenciál tam byl.

Boogeyman, Candyman a nyní přichází Bye Bye   Man. Očekával jsem další hororový paskvil,   jak to v poslední době bývá, ale byl jsem mile   překvapen. I když šlo o klasickou vykrádačku   z hororového žánru, příběh nepostrádal   napětí, minimum lekaček mně nevadilo, tyto   filmy si pouštím po půlnoci před spaním.   Nepozastavuji se nad detaily, že třeba neteče   krev nebo dost krve, kde má. Mohlo být více   záběrů ve stylu "gialla", ale i tak   mě film zaujal natolik, že jsem odložil knihu.   F. Dunaway a C.-A. Moss jsou příjemným   osvěžením, stejně jako maska pro Douga Jonese   v roli hlavního strašidláka.

Hororový snímek trpí značnou neoriginalitou a   jednoduchostí, takže se z výsledku naprosto   vytrácí alespoň náznak strašidelnosti a   napětí. Jediné co se daří je udržení   tajemna. Kupodivu je to až zázrak. Scénář na   základě povídky? Těžko tedy říct, který   autor se inspiroval, ale znalci starších hororů   poznají v ději velice známé motivy. Jsou tu   podivnosti, při kterých umírají teenageři a   hlavní postava příběhu pátrá po příčině   a snaží se tomu zabránit. Nepřipomíná to   takhle náhodou sérii ´Nezvratný osud´?   Záhadná postava, kterému se říká Bye Bye   Man, na kterého když dotyčný pomyslí... No   jasně, komu by to nepřipomnělo sérii   ´Candyman´, kde pro změnu stačí několikrát   nahlas říci jeho jméno. Výsledek je zhola   stejný. A dalo by se pokračovat dál. Děj má   velmi pomalý rozjezd a do poloviny stopáže se   toho i drží. Takže nuda cloumá divákem až k   zoufalství. V druhé polovině se to přeci jen   krapet rozjede, ale uchvátit to přesto stále   nedokáže. Snímek tedy vypadá jako snaha o   něco, co ve výsledku zůstalo někde na pozadí   čehosi, co velice rychle upadne v zapomnění.

Bububu man. Tak se nám objevil nový strašák na   scéně. Dějově stejné jako velká většina   duchařin. Někdo má vidiny, ale má je jen   občas, aby jich nebylo moc. Maskéři by se nám   unavili. Do toho probíhá pátrání, proč, jak,   co kdysi, a ještě tamto k tomu. To je celé, a   všechno všecičko. Jen to pátrání je o   jiných věcech, než v jiných snímcích.   Nečekejte vůbec nic nového, vůbec nic   překvapivého, a nebudete zklamáni. Klidně to   mohlo být o dvacet minut kratší.

Bey Bey stupid Man
Ostřílený hororový divák bude při pohledu na   tento prachbídný slepenec Candymana, Slendermana   a Oculusu nevěřícně kroutit hlavou, a tak Bye   Bye Man asi nejvíce potěší fanoušky Harryho   Pottera. Postava Bye Bye Mana totiž po vizuální   stránce připomíná potlučeného Lorda   Voldemorta, kterému kolem nohou pobíhá komický   CGI Kerberos. V průběhu snímku jsem sice   pocítil občasný záchvěv strašidelnosti,   jenže atmosféra nemá na čem stavět. Vyskytuje   se zde například několik potenciálně silných   halucinačních scén, jež však vinou nevalných   hereckých výkonů, chabých dialogů a   otřesného střihu obvykle vyšumí do ztracena,   podobně jako lekačky. O brokovnici, která na   těle mrtvého nezanechá jedinou stopu krve,   raději ani nemluvě. Navíc se divák o   ústředních postavách téměř vůbec nic   nedozví a zcela utajen zůstane i příběh   samotného Bye Bye Mana.