Útěk do divočiny

Páni, už ta hudba na začátku a pak Emile   Hirsh - to mě opravdu nakoplo a nepustilo až do   konce.Tihle snílci a blázni do života mají   moji pozornost odjakživa a je mi líto, když   mnohokrát za svůj sen zaplatí nejvyšší daň,   byť si o to vlastně říkají.Jenom je škoda,   že Alex neučinil aspoň na chvilku šťastnou   Tracy v podání Kristen Stewart, no ale aspoň   jim to moc hezky společně zpívalo. Omlouvám se   za tu nostalgii, ale to jenom potvrzuje, jak moc   se mi tento film líbil i přes trochu   nedotažený závěr.Takže si ho pustím znovu a   jdu shánět knihu.

Trošku slabší Divočina. Jenže v té má   hrdinka k odchodu do přírody důvod. Ten jsem tu   hledal marně. Jde jen o rozmar jakéhosi   zeleného ekologa, kterému však nevadí bydlet v   neekologickém autobuse a střílet malorážkou.   Celkově mi to přišlo ujetý a jeho smrt z   blbosti už mě moc nepřekvapila.

Ze začátku spíše nudné. Záběry nic   neříkající a snímek nemohl diváka vtáhnout   do děje, což se pak ale naštěstí stalo. Sean   Penn jako režisér sbírá zkušenosti a doufám,   že se režiserského křesla jen tak nevzdá.   Emile Hirsh se ukázal jako dobrý, spolehlivý   herec a do filmu náramně zapadl. Snímek mě pak   zaujal a byl jsem zvědav na osud Alexandra   Supertranta (Cristophera McCandlesse). To nebudu   prozrazovat, jen musím dodat, že tento člověk   nemohl být psychycky v pořádku a to, že v   divočině se mu žilo dobře není samo o sobě   normální. Ale nakonec z toho vyšel pěkný   film.

Místy krásný a duši osvěžující splněný   sen všech svobodomyslných tuláků, kteří kdy   zvažovali možnost žít jako Chris McCandless,   ale neměli odvahu ji uskutečnit, teď - kromě   obrazových a hudebních zážitků, mohou   alespoň zprostředkovaně zjistit, že mají   čeho litovat - a nebo taky ne...

V okamžiku smrti ty odpovědi našel.
Slovy písně slezského barda Jarka Nohavici:   "Každý je v sobě sám..."
Sednout   si do trávy a celý den pozorovat mraveniště,   jak i přes zdánlivý chaos má každý mravenec   jasno o své roli, a snažit se v tom jejich   hemžení objevit nějaký řád. Večer si   lehnout vedle ohně na záda, kochat se nádherou   noční oblohy, poseté miliardami hvězd a upadat   do deprese při doteku lhostejné nekonečnosti   vesmíru...

Na to stačilo zůstat v L.A.   Vyškrábat se do stráně, nasbírat pár klacků   na oheň a posadit se pod některé z písmen toho   jejich slavného nápisu Hollywood. Mikrokosmos v   trávě u nohou a to nebe nad hlavou by měl taky.   Dostal by zhruba stejné odpovědi, jako na té   Aljašce. Třeba by si pod vedlejší písmeno   přisedla nějaká holka, spřízněná duše,   taky plná otázek. A založili by rodinu. Neboť   v tom je jediný (pokud vůbec nějaký) smysl   života. V jeho pokračování... To platí pro   konzumní zoufalce i pro zoufalé poustevníky. A   děti by rozhodně neměly umírat dřív než   rodiče. A už vůbec ne, pokud se zatím samy   nerozmnožily.

P.S. Tohle je bezesporu   působivý a podmanivý film. Pro lidi z měst.   Já jsem se narodil na vesnici. Už v jedenácti   letech mě můj děda naučil zabít králíka a   kůži stáhnout a vypnout tak odborně, aby ji   pak vzali ve výkupu. A mládí jsem pročundroval   a prospal pod širákem, s kamarády nebo i sám   (kdykoli jsem potřeboval něco si v sobě   vyřešit). Po prvním marném pokusu o zapálení   ohně za tmy, uprostřed provazů deště, jsem s   sebou začal vždy nosit kousek březové kůry. A   dnes na tůry v Alpách po ledovcích už nenosím   obyčejný zapalovač, ale speciální, který   nesfoukne ani vichřice, abych si na butanovém   vařičku mohl udělat čaj. Jenom holt už na ty   hory chodím pouze zrelaxovat a ne pro odpovědi.   Protože vím, že tam žádné odpovědi nejsou.   Lesům i skalám jsem lhostejný. Byly tu dávno   přede mnou a budou i po mě. A zvířata mají   dost svých vlastních starostí. O to zachování   rodu. Těm jsem taky buřt. Tedy kromě brouků   hrobaříků, že. Ti jediní by pak o mě   projevili zájem... a učinil bych je   šťastnými: „Happiness only real when   shared.“

Spřízněný komentář - Didinka:   „Ale to rozhodně není chyba tvůrců, že už   jsem si své toulání odbyla před 20 lety.“

Film mě bavil od začátku až do konce a řadim   ho mezi nejlepší dobrodružné filmy.Emile   Hirsch si zahrál ve filmu hlavní roli,kterou   zvládnul podle mého názoru na jedničku.

Neuvěřitelně nudné. Nelíbil se mi styl,   jakým to bylo natočené. Nesympatická hlavní   postava. Nezanechalo to ve mě žádné hluboké   pocity atd., jak ostatní píšou.

Aj sny treba zrejme plánovať
Rozhodne film, ktorý vás nejakým spôsobom   poznamená, alebo lepšie povedané nejaký dojem   vo vás zanechá. Určite k nemu nezaujmete   neutrálny postoj. Samotný príbeh i film je   krásny. To by si možno zaslúžil i plný počet   bodov. Čo je však problém až prílišné   ľahkovážne správanie hlavného hrdinu. Každý   máme raz za čas chuť zahodiť všetko a utiecť   niekde do hôr, kde budeme sami a mať pokoj od   dnešného pretechnizovaného a šialene   uponáhľaného sveta. Hlavný hrdina sa tak   rozhodol. Peniaze venoval charite, telefón   zahodil, kreditky spálil. Len mohol ostať niekde   pri Colorade. Avšak jeho sen bola Aljaška.   Nechcem písať ako to dopadlo. Ale prežiť v   Aljaške bez vybavenia majú zrejme problém i   ostrieľaní harcovníci, nieto chalan, čo možno   drží zbraň prvý krát v živote. Odvahu ale   mal, to nemožno poprieť. Na strane druhej je   film prekrásnou cestou po západnej časti   Spojených štátov, kde hlavný hrdina prežíva   a zažíva rôzne príhody a stretáva množstvo   rôznych ľudí. Zaujímavý príbeh bol toho   staršieho pána, s ktorým sa stretol, to bolo   pekné. Ich dialógy, pozorovanie okolitých   krás. Nádherná príroda. Veľmi pekne   natočené. Rozhodne pozoruhodný film

Vyprávění nevšedního příběhu nevšedního   člověka, to je iInto the wild. A že vyprávět   umí...
Neodpustím si ale poznámku, že závěr   si mohl z té možná až příliš dlouhé   povídky ukrojit trochu větší díl. Toť asi ta   desátá, cyhbějící star.

Útěk do divočiny
Na tento film jsem se připravoval strašně   dlouho. Věděl jsem, že pro mě bude   speciální, neboť uznávám podobné dobrodruhy   a sám jsem jednou podobnou cestu absolvoval,   navíc občas se s takovými 'blázny' stýkám,   takže tématem je pro mě Into the Wild opravdu   trefou do černého, zvláště když vím, že je   to inspirováno skutečnými událostmi.
Ale film   není jen příběh, i když ten hraje největší   roli. U Útěku do divočiny se ale povedlo   téměř vše. Oscarový herec Sean Penn nám   opět ukázal své režisérské schopnosti,   výběr herců se také dost povedl (hlavně tedy   hlavní hrdina, který i svým vzhledem byl   podobný Alexu Supertrampovi) a kamera? Jedna   radost. Ano, můžou za to i vhodně vybrané   exteriéry, ale ty snímky, opravdová pastva pro   oči.
Navíc dost oceňuji nápad vyprávět vše   v retrospektivách, dodalo to tu potřebnou   šťávu, nadhled nad věcí, divák si tak   společně s hlavním hrdinou díky tomu může   uvědomovat podstatu života, může o všem víc   přemýšlet. Takovou zajímavostí je, že kniha   končí drobet jinak, osobně jsem ji ještě   nečetl, ale byla mi doporučena, tak jdu   shánět...