Zůstaň nablízku

O autismu nic moc nevím a tak   musím věřit, že tak nějak   to je. Nechci srovnávat s   Rain Manem. Je to zajímavý   film, byť trochu   předvídatelný. Výkon   talentované Dakoty Fanning je   nesporně dobrý, ale místy   mám pocit, že přece jen   kapku vypadává z role. A   nebo pohled do očí malého   dítěte autistům nevadí?  
Vidět už více   nemusím. Ale ta klingonština   byla super. :)

Na film jsem byl zvědavý z   řady důvodů. Dakotu Fanning   jsem viděl v několika   filmech, které mě zaujali.   Nedávno jsem shlédl opět   celkem zajímavý film   „Super 8“ s její sestrou   Elle a srovnání se   nabízelo. A téma autismus je   poslední dobou hodně   zmiňované.
Přes   všechny problémy nemocné   hlavní hrdinky tato nakonec   dokáže splnit svůj cíl –   odevzdat vlastní scénář o   Star Treku do soutěže   vypsané studiem Paramount   Pictures. Jejím snem je   vyhrát soutěž a tím   dokázat svoji samostatnost a   získané prostředky věnovat   sestře, aby u ní mohla   zůstat. Cenu bohužel   nezískala, ale návrat k   rodině se podařilo   uskutečnit.
Film je   trochu pomalejší, aby bylo   možné dobře prokreslit   myšlenkové pochody a pocity.   Což se, myslím, podařilo.   Dakota svoji úlohu zvládla a   i ostatní protagonisté ji   dobře sekundovali.

Vyrazit do vzdáleného   cizího města může být   problém i pro zdravého   teenagera, natož pro mladou   autistickou dívku, která má   problém přejít rušnou   křižovatku řízenou   semafory. Ale pokud chce včas   odevzdat svůj scénář ve   filmových studiích v Los   Angeles, nezbývá jí nic   jiného, než dalekou cestu ze   San Franciska absolvovat.
Nakonec se jí podaří   nastoupit do správného   autobusu, jenže se to cestou   zadrhne. Vezme si totiž sebou   svého malého psa, který do   autobusu nesmí. Když se to   provalí, řidička jí   vysadí kdesi na půli cesty v   nehostinné části   Kalifornie, vzápětí   přichází téměř o   všechny peníze, zůstane jí   jen hrst mincí.
Film   je pak sérií různých nehod   a nedorozumění, které   vyplývají z autismu hlavní   hrdinky. Do toho se rozjede   pátrání, neboť o své   cestě nikomu neřekla a nikdo   neví, kde se momentálně   pohybuje.
Označit   tento film jako komedii mi   přišlo hodně nadsazené. U   Rain Mana jsem se bavil víc.   Hlavně tam měl hlavní   představitel neustále u sebe   svého bratra, tady se hlavní   představitelka musí   spolehnout sama na sebe a   okolí jí to moc neulehčuje.   Nakonec všechno dobře   dopadne.
V záplavě   nesmyslů, které se v   dnešní době vysílají v   televizi, určitě film stojí   za zhlédnutí.