Jsou určité filmy, které by se neměly dočkat remaku. A když už se tedy nakonec někdo pro remake i tak rozhodne, měl by svou verzi nějak odlišit, dát jí něco vlastního, čímž opodstatní její vznik. Takhle byl pojat kupříkladu remake Dne pro Šakala Šakal s Brucem Willisem, který měl veškeré důležité drobnosti ze své předlohy, ale jinak se v podstatě vydal vlastní cestou. Šakal není geniální film a ani dokonalý remake, ale rozhodně není pouhou kopií svého staršího bratříčka. Satan přichází volí jiný přístup a to takový, že se nejen nezměnil děj (sice je tu též menší naroubování na aktuální stav, ale jde o změny minimální), ale dokonce se nezměnily ani scény (což je daleko problematičtější). Satan přichází je doslovným převyprávěním klasiky z roku 1976, ovšem s neduhy moderních hororů, které více než na pečlivé budování atmosféry sázejí na „infarkt efekt“.

Režisér John Moore je hračička. Rád používá filtry a rychlé prostřihy a hraje si se zabarvením obrazu. Což by nemuselo být nutně na škodu, kdyby ovšem dokázal se stejnou péčí pracovat i na atmosféře. Všechny jeho předchozí filmy (Za nepřátelskou linií, Let Fénixe) mají totožné klady i nedostatky. Jsou to filmy celkem svižné, ve kterých se něco neustále děje a jsou točené tak, aby je každý chápal. Žádná výraznější potřeba divákovi mentální spolupráce, každá situace je jasná a dobře čitelná, každý úmysl je pochopitelný pět minut dopředu, vše je pokud možno hned několikrát vysvětlené a často není těžké odhadnout, jak daná scéna skončí. A tenhle Mooreův přístup Satanovi přichází hrozně ubližuje. Nejenže Moore unudí diváky, kteří viděli původní verzi dávkováním stejných obrázků, ale rozhodí i nezasažené publikum tím, že zbytečně vede za ručičku i v místech, kde by to nebylo třeba.

Moore prostě svůj film natočil pro „blbé“. Tím nemyslím nic zlého, ale je to film tak zoufale předvídatelný, že to musí otrávit i diváka, který před sálem pravidelně ukládá mozek do šatny. Zatímco originál byl více o naznačování a o to děsivější pak byly činy malého ďáblíka, v této verzi je vždy jasné, co se komu jak stane. Prvek překvapení je tedy pryč, ale možná to tak Moore natočil právě proto, že víceméně počítal s tím, že stejně každý viděl předlohu. To ale neomlouvá jeho lajdácky vystavěnou atmosféru. V nové verzi o všudypřítomné napětí, kterým se pyšní původní film, rozhodně nezavadíte. Satan přichází je jako každé jiné hororové béčko – staví na lekačkách. A ani ty pořádně nefungují, neboť Moore vždycky postaví scénu tak, že je prostě jasné, že teď je něco špatně a teď se něco musí stát. Moore zkrátka podceňuje své diváky. Ano, zbytečná překombinovanost sice nedělá dobrotu, ale tak okatá jednoduchost je stejně zbytečná.

Pro toho, kdo viděl původní verzi, je tedy Satan přichází naprostou ztrátou času. Nabízí ty samé scény (i co se postavení kamery týče) co původní film, přičemž je připraven o dávku oné legendární atmosféry. Otázkou tedy je, zda má co nabídnout alespoň lidem, kteří původní verzi neviděli. Ti si z filmu odnesou více už díky povedenému příběhu, který ani po letech nic neztratil na své síle. Nežli pořádný horor však bude Satan přichází pro mladé publikum jakýmsi podivným mixem Nezvratného osudu, Kruhu a perverznějšího Harryho Pottera. Vzhledem k tomu, že je ovšem momentálně církev v kurzu (stačí se podívat na mamutí úspěch špatné Šifry mistra Leonarda), není pochyb o tom, že diváci nedotčeni předlouhou budou odcházet z kina víceméně spokojeni.

Satan přichází má s původním filmem, co se atmosféry týče, minimum společného. Když se odkloníme od předlohy, vyjde nám celkem přijatelné béčko. Proč to ale dělat, když na DVD lze snadno sehnat původní verzi, která je dějově identická a po všech ostatních stránkách výrazně lepší.