Anglie, 19. století. Lawrence Talbot přijíždí po dlouhé době do rodinného sídla, protože jeho bratr zmizel a jeho snoubenka ho požádala o pomoc při hledání. Tam se také setká i se svým otcem. V hlavních rolích Benicio Del Toro, Anthony Hopkins, Emily Blunt.

Tento remake filmu z roku 1941 se opravdu příliš nepovedl. Na vině jsou zřejmě všechny ty okolnosti, kvůli kterým byla několikrát odsunuta premiéra - dotočení některých akčních scén, volba jiného konceptu speciálních efektů, skládání nové hudby. Akční scény nejsou zase tak akční, jak by asi měly být. V takovém Van Helsingovi jsou rozhodně natočené lépe. Speciální efekty působí poměrně laciným dojmem, což je určitě škoda, vzhledem k tomu, že v oblasti speciálních efektů dnes již téměř neexistují hranice. Z tohoto důvodu mohli tvůrci efekty určitě vyřešit lépe. A co se hudby týká, evidentně není ani po předělávce nijak výjimečná. A to i přesto, že je jejím autorem Danny Elfman.

Vlkodlakovou achillovou patou je však především scénář.  Je totiž vystavěný tak nešikovně, že Vlkodlak po emocionální stránce nenabízí vůbec, ale vůbec nic. Děj probíhá pouze povrchově, což znamená, že si divák nevypěstuje k postavám žádný vztah, tím pádem jim nemůže držet palce a je mu jedno, jak to s nimi dopadne. To je dost velký nedostatek.

Velmi nevýrazná je také režie Joe Johnstona. Přestože měl k dispozici vynikající herce, evidentně je nedokázal správě vést, což se odrazilo na tom, že herci vypadají, jakoby nevěděli, co přesně mají hrát. Místy mi také připadalo, jakoby režisér přesně nevěděl, pro kterou cílovou diváckou skupinu má být film primárně určený. Pokud by Johnston chtěl podobným způsobem pracovat na ohlášené nové trilogii Jurského parku, pak by bylo jistě lepší, aby dohled nad ní přenechal nějakému zkušenějšímu režisérovi, ideálně Stevenu Spielbergovi.

Velmi pochybné je také vlkodlakovo chování. Nemyslím v tom smyslu, že útočí na vše, co se hýbe, ale jelikož se jedná o VLKODLAKA, jeho chování by přece mělo spíše připomínat vlka. Ovšem tady se vlkodlak chová jako něco mezi upírem a divokou kočkovitou šelmou.

Tři věci ovšem filmu Vlkodlak upřít nelze. Zaprvé to je správný výběr představitele Lawrence Talbota. Nedovedu si totiž představit žádného jiného herce, který by se do této role hodil více než Benicio Del Toro. Byť zcela jistě umí hrát daleko lépe, jak ukázal například ve filmu Traffic - Nadvláda gangů, a vlastně i v prvním a druhém filmu o revolucionáři Che Guevarovi, nebo třeba v menší roli Jacka Raffertyho v Sin City. Druhým kladem je pak skvěle zachycená atmosféra Anglie 19. století. Spolu s typickou mlhou a stromy bez listí tvoří alespoň vynikající hororovou kulisu. S atmosférou souvisí také třetí plus, kterým je velmi dobrá kamera.

Vlkodlak měl být pochoutkou pro příznivce hororového žánru. Mládeži nepřístupný, plný násilí a krvavých scén. Jenže těch je tam pouze pár. Například když vlkodlak kouše své oběti, nebo když jedné z nich odpálí rukou hlavu. Přitom vlkodlak patří spolu se zombíky a upíry k nejoblíbenějším filmovým monstrům. Proto by si zasloužil daleko lepší, než jen průměrné zpracování.