Jak bys nám vykreslil portrét Gullivera a jeho cesty?
Jack: Gulliver je hrozně nejistý. Když se s ním setkáte, pracuje v novinách v podatelně, obklopen moderním New Yorkem. Nemá odvahu se prosadit ani pozvat editorku Darcy na rande. Zoufale touží po respektu a úctě, takže o sobě vypráví různé příběhy, předstírá, že udělal to nebo ono. Snaží se vypadat jako „velké zvíře“. Když dostane šanci psát o Bermudském trojúhelníku, skočí po ní. Hlavně proto, aby udělal dojem na ženu, kterou miluje a získal ji. Najednou má možnost jít a stát se skutečným spisovatelem, vytvořit příběh.
A co se stane? Jak se Gulliver ocitne v zemi Lilliput?
Jack: Když je na lodi, v bouři ho uchopí vír a přenese do jiné dimenze. Probudí se na podivném ostrově s malými lidmi.
Proč se vlastně Gulliver vydal na tak nebezpečnou cestu?
Jack: Je to nebezpečné, ale on neví, že bude riskovat svůj život. Gulliver je v zoufalé situaci, protože už několikrát přišel o šanci prosadit se a ví, že musí něco udělat. Prostě poslední kapka. Nevěří v tajemství Bermudského trojúhelníku, tak si říká – pojedu tam, napíšu to a bude vystaráno.
Už jste někdy „upravil“ svůj životopis jako Gulliver?
Jack: Jednou jsem řekl, že jsem expert na jízdu na koni, abych dostal roli. Myslím, že se ten film odehrával v období občanské války. Bylo to opravdu trapné. Vzpomínám si, že jsem si myslel, že mám jít na hlavní režisérskou poradu (General Meeting) a tam se uvést. Byl jsem takový idiot. (směje se) Přišel jsem tam a řekl: „Já jsem expert na jezdectví a přišel jsem se vám na dnešní generální mýting představit.“ No, ve skutečnosti to bylo setkání s generálem Meetingem – bylo to jeho jméno a měl nám něco říct o vojenství. (smích) Dělat ze sebe něco jiného se nevyplácí.
Zpět k filmu. Jak jste interpretovali tak kultovní knihu do filmu?
Jack: Chtěli jsme udělat rodinný, přátelský, dobrodružný film, takže jsme se snažili zachovat všechny vzrušující a zábavné prvky, kterých je v knize tolik. Chtěli jsme také možná přinést trochu morální poselství, o kterém jsme si mysleli, že bude s filmem korespondovat. Vycházeli jsme z několika původních vydání, které byly ve skutečnosti dětskými knihami. Když jsem je četl, byl jsem překvapen, jak moc byly některé tématické prvky v příběhu dospělé a hluboké. Je tam občas dost intenzivní politická satira a také ekonomika. Kniha se dívá na realitu obrů ve světě drobných lidí: jak nakrmit obra, aniž by zničil naši ekonomiku? Až pak se nám zdálo, že to zase tak úplně není kniha pro děti. Takže jsme udělali pár změn.
Je náročné pracovat na filmu s tolika speciálními efekty?
Jack: To bylo hlavním úkolem filmu, využít všech speciálních efektů tak, aby byla vždy správná perspektiva, když obr mluví s liliputem a aby to vypadalo dobře. A já mám rád hraní před zelenou plochou. Je to zábavný, nápaditý proces, když předstíráte souhru s dalšími postavami a jste tam sám. Zažil jsem to už na King Kongovi. I tam jsem musel „hrát s ním“.
Jaké to bylo pracovat s režisérem Robem Lettermanem?
Jack: Už jsme spolu pracovali na Příběhu žraloka, a to se mi vážně moc líbilo. Věděl jsem, že on je tím pravým pro tento druh filmu, z mnoha důvodů. Má povědomí o animaci, což je užitečné, protože když spoustu záběrů tvoří počítačové animace, musí mít režisér dobrý přehled o tom, jak se animované prvky a živá akce sladí. Rob má také velký cit při výběru herců, i tentokrát vybral hodně fantastických lidí. A má velmi dobrý smysl pro humor, takže natáčení byla legrace a dobrodružství, které jsme prožili společně.
Gulliver také na Lilliput, kde jsou trochu pozadu, přináší moderní luxus. Co přesně?
Jack: Přináším basketbal a představím jim televizi. No, oni pro mě vlastně udělají takový multimediální pokoj - zábavní místnost, ale samozřejmě neznají elektřinu. Televize se skládá z herců, kteří stojí uvnitř obrazovky, uvnitř televizních pořadů a filmů. Hrají pro mě Titanic a Star Wars, což je velmi legrační. Řekl jsem jim, že jsem napsal všechny ty filmy a že jsou založeny na mých životních zážitcích, abych přidal na váze své hrdinné mohutnosti.
Vaše postava objeví kouzlo slávy a toho být celebritou. Je tahle část vašeho života zábavná i pro vás?
Jack: Je vždy legrace setkat se s novými lidmi, které pobavila moje práce. Někdy to může být vyčerpávající, pokud máte za sebou dlouhý den a chcete se jen dostat domů či prostě jen z bodu A do bodu B. To, co normálně trvá minutu, skončí hodinovým zdržením, protože musíte podepsat pár fotek a mluvit s lidmi. Ale z velké části to je velmi potěšující. Líbí se mi to, protože to je hodně pozitivní a samozřejmě mě těší, že se má práce líbí.
Nyní, když sám máte děti, budete točit spíš rodinné filmy?
Jack: No... já bych dělal takové filmy i kdybych děti neměl. Vlastně, když jsme se o tomhle filmu před lety bavili, ještě jsem děti neměl.
Jak vás rodičovství změnilo? Je to legrace?
Jack: Je to nesmírně obohacující. Jsou to kouzelná stvoření a miluji je k smrti. Ale je to náročné. Když přijdete domů z práce, musíte se jim skutečně věnovat. Nemůžeš třeba jen tak jít a pracovat na počítači. Je potřeba věnovat jim pozornost, naslouchat jim - a hrát šílené hry, které vám občas berou energii. (smích)
Ivan Hladík
zdroj: filmový magazín Filmstage
