V malém městečku Lowell v Massachusetts začínal svou boxerskou kariéru Micky Ward. Jeho matka mu dělala manažerku a jeho nevlastní bratr Dicky Eklund ho trénoval. Sám býval boxerem a neúspěšně se pokouší o comeback. Problém tkví především v jeho závislosti na cracku, o které právě natáčí HBO dokument. Pod vlivem své přítelkyně Charlene Micky vymění svůj realizační tým, který mu má pomoci stát se slavným ve svém oboru. Ale pro Mickyho je velmi důležitá i rodina, a právě urovnat potrhané rodinné vztahy bude zřejmě ještě těžší, než kdejaký boxerský zápas.
Předně je třeba říci, že Fighter není film o boxu. Tvůrci sice chtěli do filmu přenést něco z Rockyho, ale jen v hodně omezené míře. Zatímco v legendární sérii o Italském hřebci tvoří trénink před rozhodujícím finálovým zápasem vždy podstatnou část děje, ve Fighterovi se jedná pouze o několik záběrů. Právě finální zápas je sice podobný těm, které známe ze zmíněných filmů se Sylvestrem Stallonem v hlavní roli, ale je o něco naturalističtější, komerčnější, zkrátka současnější. I z předchozích Mickeyho zápasů jsou zobrazeny jen ty nejpodstatnější momenty, protože box ve filmu skutečně nehraje hlavní roli.
Film Fighter je totiž především právě o rodinných vztazích, zatímco box slouží jen jako jakýsi prostředník, který členy Mickyho rodiny stmeluje i rozeštvává. Takovou roli by ale mohl klidně zastávat kterýkoliv sport od fotbalu a hokeje přes rugby a basketball až po plavání a curling, atd., atd., atd. Zdrojem nesvárů v rodině by bez problému mohla být i politika. Ale Micky Ward byl holt boxer. Což ovšem neznamená, že se film nebude líbit i dívkám a ženám. Drsnějších krvavých záběrů je v něm opravdu málo.
Po zhlédnutí filmu Fighter už je mi jasné, proč nebyl Mark Wahlberg nominován ani na Zlatý glóbus, ani na Oscara. Ne, že by nehrál dobře, ale aby mohl soupeřit o prestižní ocenění, chtělo by to podat ještě o něco lepší výkon. Navíc, Christian Bale jako Dicky Eklund předvádí naprosto famózní koncert. Už od první scény je vám jasné, že tenhle film bude patřit především jemu. Role Dickyho klade na herce evidentně o hodně větší nároky než role Mickyho, a proto je náročnější. Určitě je daleko větší výzva zahrát zkrachovalého boxera na cracku, než nefetujícího boxera, který se snaží prorazit.
Nicméně u obou je vidět precizní příprava na role. Mark Wahlberg má ruce téměř jako nějaký kulturista a Christian Bale neváhá pro zajímavou roli trýznit sám sebe. Vůbec bych se nedivil, kdyby v rámci příprav opravdu hulil i crack. Je pravda, že v takovéto roli je několikanásobně přesvědčivější a jeho představení je milionkrát lepší než když hraje Batmana nebo Johna Connora. Melissa Leo v roli matky obou borců je naprosto suverénní, protože jsem měl po celou dobu pocit, že jako manažerka, která domlouvá zápasy atd., své profesi dokonale rozumí. Je správně sebevědomá, ale nikoliv arogantní. To Mickyho přítelkyně Charlene v podání Amy Adamsové je právě tou osobou, která vráží klín mezi svého přítele a ostatní členy jeho rodiny. Amy přesně vystihla chování lidí, kteří jsou odmalička zvyklí na to, že vždycky bude po jejich. A jakmile sebou jejich cíl nenechá dál manipulovat, okamžitě se urazí. Přesto ale jejímu výkonu chybí v některých důležitých momentech výraznější herecký projev.
Z filmu Fighter je složité vyzdvihnout nějakou scénu či sekvenci, protože funguje dokonale jako celek, a tak by to mělo u výborného filmu být. Na tom mají největší zásluhu především skvěle napsané charaktery postav. Když se členové rodiny rozhádají, necítí vůči Mickymu žádnou zášť a stále mu přejí úspěch, i když je odmítl ve svém týmu. Dicky je sice na cracku, ale rozhodně to není žádný vygumovaný pitomec, kterému by bylo úplně všechno jedno a na svém nevlastním bratrovi mu velmi záleží. Právě to je na filmu nejcennější, že bráchové za žádných okolností nejdou proti sobě, i když se to po Mickyho „zradě“ přímo nabízí a vsadil bych se, že v naprosté většině ostatních filmů by se v takové situaci začali hlavní hrdinové řezat.
Fighter je nejlepší ze sedmi na Oscara nominovaných filmů, které jsem doposud viděl. Nejedná se o žádné syrové drama, naopak je ve filmu překvapivě plno vtipných situací. Tvůrci přistoupili tomuto pozoruhodnému příběhu podle skutečné události přesně tak, jak měli. A výsledkem je proto skvělá podívaná, která vás možná inspiruje, velmi pravděpodobně osloví, ale zcela určitě hodně potěší.
