Kateřinu Brožovou jsme letos mohli vidět v kinech hned ve třech filmech. My jsme si s ní však na tiskové konferenci povídali o tom, který se tvářil býti nejambicióznější.
FDB: Budete souhlasit s tím, že postava, kterou hrajete ve filmu Hranaři je jediná kladná?
Kateřina Brožová: (smích) Nevím, jestli jediná, ale určitě patří k těm kladným postavám. Ta figura se pohybuje v určitém prostředí, které je plné podvodů, Ale můžeme říci, že nezná ty situace, ve kterých se nachází nebo by se mohl nacházet její manžel. Možná nedomýšlí nebo záměrně nezná rozplétání těch nitek, které mohou existovat ve fiktivním příběhu dalších postav, které se objevují v našem filmu. Ona se třeba potká s radním Jirkou Langmajerem na francouzské večeři, bavíme se o podvodech s Vilmou Cibulkovou, filmovou partnerkou. My samozřejmě víme, že to prostředí, ve kterém se vyskytujeme, není úplně košér, ale přesto, jak říkáte, ta postava, kterou hraju je určitě kladná.
Zmínila jste francouzštinu. Umíte francouzsky i ve skutečnosti?
Kateřina Brožová: Ne (smích). Jenom pár slov.
To jste mě docela překvapila, protože váš přízvuk v té scéně je výborný …
Kateřina Brožová: Děkuju. Já jsem se opravdu velmi snažila. Ale proto, že jsem taky muzikant, tak mám asi ucho na jazyky. A snad se mi podařilo mluvit dobře.
Bylo už přímo ve scénáři napsané, že se vaše postava bude také jmenovat Kateřina a postava Vilmy Cibulkové Vilma nebo jste se domluvili až před samotným natáčením?
Kateřina Brožová: Ohledně jmen byla velká diskuse. Těsně před i na úplném začátku natáčení. A přišla tam myšlenka, že by bylo fajn, abychom se všichni jmenovali křestními jmény, i kvůli takové jakoby fiktivní propojenosti, autenticitě toho příběhu. Potom nám to ale přišlo možná až příliš, takže ta jména zůstala jen u nás dvou.
Jak se vám spolupracovalo se Sašou Rašilovem?
Kateřina Brožová: Skvěle. Saša je jednak moc fajn člověk, a jednak je to výborný herec.
A s režisérem Tomášem Zelenkou?
Kateřina Brožová: Tomáš Zelenka je zkušený filmař. Asistoval na filmech jak českých, tak světových produkcí a to jeho poznamenání filmem je na něm absolutně cítit. Dokáže skvěle vyprávět, diskutovat o věcech. Je to velice chytrý člověk. On s námi opravdu pracoval tak, jako jsem to ještě nikdy nezažila. Posílal nám třeba nahrávky do mailu, jak si představuje rytmus těch postav nebo rytmus těch jednotlivých situací. To bylo prostě úžasné.
Film je prezentován jako thriller, ale do tohoto žánru asi úplně nepatří …
Kateřina Brožová: Není to asi nejlepší slovo, máte pravdu, je to trochu zavádějící …
Jak si myslíte, že diváci Hranaře přijmou?
Kateřina Brožová: Věřím, že se jim ten film bude líbit, a že nedojde k nějaké povrchní novinářské prezentaci, že jde o nějaký akční film, ale že je to opravdu, jak bylo řečeno, taková hlubší sonda do našeho prostředí. A že i ty postavy, které se tam objevují, ač to bylo popřeno, mohou být do nějaké míry skutečné. A že jde také o dost pocitovou rovinu. Že to není jeden z akčních filmů, které možná můžou vzniknout, ale že to je i svým tématem svým způsobem ojedinělá záležitost. I já mám pocit, že většina filmů, které tady vznikají, jsou příběhy z nějakého sociálně slabšího prostředí nebo je to opravdu přehnaná komedie, nebo se vracíme zpátky do doby komunismu, která nabízí opravdu široké pole, ať už v tom dramatickém slova smyslu nebo v tom komediálním. Nebo se vracíme někam do války. Ale korupce a ta propletenost těch vztahů, která tady v dnešní době je, ostatně slyšíme o tom dnes a denně, tak to si myslím, že je prostě nové. A pevně věřím, že lidé na to zareagují.
Je sympatické, že ani samotní tvůrci nakonec přeci jen nemluví o filmu Hranaři jako o thrilleru. Přesto musíme ocenit, že se letos filmaři u nás pokoušeli i o jiné žánry a témata, než ta, která uvedla Kateřina Brožová. Znovu dodejme a zopakujme, že nejinak tomu bude příští rok, kdy také uvidíme spoustu pozoruhodných filmů.
