Sedm postarších lidí z Velké Británie (nechybí tedy typický britský humor) objeví, že kdesi v Indii se nachází Báječný hotel Marigold, který nabízí idylku právě pro ty dříve narozené. Proto neváhají, a vydají se do druhé nejlidnatější země světa. Když se však dostanou na místo, realita je úplně jiná, než jakou slibovaly před odletem dostupné informace. Jakýsi hotelový „manažer“ Sonny Karpoor je ale přesvědčí, že všechno, co viděli na fotografiích, které tak chytře upravil, může nakonec právě tak vypadat ve skutečnosti. Někteří by nejraději okamžitě vyrazili zpět směr Evropa, jiní jsou ochotní zůstat a třeba i sami přispět ke slibované nápravě.

Nejzajímavější na celém tomto filmu jsou hlavní postavy, přičemž příběh (skoro) každé z nich je natolik nosný, že by vystačil na samostatný film. Nejzajímavější by byl asi ten o poněkud rozhádané manželské dvojici Douglasovi a Jean, kteří půjčili velké peníze své dceři, a teď toho litují, protože ta se příliš nemá ke splácení. Oba jsou navíc povahově docela jiní, takže by bylo celkem zajímavé zjistit, kde se seznámili, a jak se dali dohromady. Ve druhé paralelní rovině bychom třeba mohli zároveň sledovat v Indii další vývoj jejich vztahu, protože v takovém případě by určitě nebyla nouze jak o dramatické, tak o komické situace.

Další postavy, Madge a Norman, si ještě nepřipadají staří (a také skutečně nejsou) na to, aby se mohli s někým, eh, řekněme, velmi, velmi, velmi blízce přátelit. Pokud by tito dva vystupovali ve svém samostatném filmu, rozhodně by se jednalo o do 15 let nepřístupnou romantickou komedii. Tou úplně nejvíc nejhlavnější" postavou Báječného hotelu Marigold je však Evelyn, která o svých zážitcích, dojmech a pocitech píše blog. Její samostatný příběh by asi nebyl až tak pestrý jako v případě těch předchozích dvou, ale díky vynikajícímu, přirozenému hereckému projevu Judi Dench v této roli by byl nepochybně stejně koukatelný.

Film Báječný hotel Marigold má předlohu v knize spisovatelky Debborah Moggachové, která se stala velmi úspěšnou, neboť získala několik ocenění. Znovu se tedy není co divit, že vznikla její adaptace, protože podle neúspěšných knih se filmy natáčejí málokdy, že ano? Nicméně někdy se stane, že film za románovou předlohou výrazně zaostává. A právě to asi bude případ Báječného hotelu Marigold, který je až příliš nesourodý, právě kvůli většímu počtu postav. Přitom dějové linie dvou z nich by se klidně dali vypustit, protože dvouhodinová stopáž je v případě tohoto díla až dost. Dostatek prostoru má totiž i Sonny, který je zamilovaný do slečny Sunainy, jež pracuje v call centru. Jeho matka ale jejich lásce nepřeje, protože ctí tradice, a raději by pro svého syna nějakou podobně založenou dívku.

Když si přepočítáte, že hlavních postav je opravdu sedm, jistě si okamžitě vzpomenete na Sedm statečných a Sedm samurajů. Hledat nějaké záměrně vzájemné spojitosti je ale asi zbytečné. Ačkoliv jistou paralelu ke zmíněnému slavnému westernu může tvořit to, že i hrdinové Báječného hotelu Marigold se vyskytují v cizí zemi, a že je svým způsobem můžeme považovat také za statečné, protože se jedná o Indii, která jinde ve světě nemá zrovna nejlepší pověst. Ovšem originální název filmu Johna Sturgese zní The Magnificent Seven, přičemž slovo „magnificent“, jak jistě sami dobře víte, „statečný“ zrovna neznamená.

Děj filmu se sice odehrává v Indii, ale v podstatě to mohlo být i ve kterékoliv jiné zemi. Jenže v tomto státě se odehrával i příběh Milionáře z chatrče, a bylo z toho osm Oscarů, takže proč děj nezasadit právě sem, že ano? Na rozdíl od filmu Dannyho Boylea však ukazuje Báječný hotel Marigold  Indii pouze v dobrém světle. Na všudypřítomnou špínu příliš neupozorňuje, a na nepříliš valné mínění o tamních obyvatelích jen letmo narazí ve scéně, kdy Muriel (ta z hlavních postav, která má nejméně prostoru) ostře vyjede během přátelského pozvání na děti, které si, jak se záhy ukáže, jen hrály.

Není tedy příliš velkým překvapením, že si komicky „ukvapenou“ postavu Sonnyho zahrál Dev Patel. Sonny je sice zbrklý a nevyzpytatelný, ale také přátelský a docela vstřícný. Možná by se dalo říci: typický Ind. Čili kdyby byl děj situován třeba do Mexika, mohl by se v takovéto roli objevit např. Gael Garcia Bernal. Kdyby bylo destinací penzistů Japonsko, mohl by je přivítat Takeshi Kitano. Kdyby je zaujal hotel v Itálii, mohli by tam potkat Roberta Benigniho. Kdyby volili Kazachstán, byl by tam Sacha Baron Cohen (sic!). Ale co kdyby přijeli k nám?

Báječný hotel Marigold by mohl být pěknou televizní minisérií, kde by každá z postav měla pro sebe jeden díl, konceptovaný kupříkladu tak, jako je tomu ve Ztracených. Myšleno v tom smyslu, že bychom zároveň sledovali pro ně důležité okamžiky před příjezdem do hotelu, nikoliv tak, že by mělo jít o mysteriózní sci-fi. Ačkoliv to by pak byla teprve zajímavá podívaná!