Detroit, 2018. Ti největší zabijáci, drogoví dealeři a jiní kriminálníci jsou drženi za zdí v oblasti zvané Brick Mansions, neboli tedy Doupě. Tohle místo je zároveň domovem Lina a jeho (bývalé) přítelkyně Loly, kteří jsou jedni z mála lidí respektujících zákon. Takže s místním bossem Tremainem Alexandrem rozhodně kamarádi nejsou, což se jim vymstí ve chvíli, kdy Lino „utopí“ jeho zásilku zboží za miliony, načež Tremaine pošle svoje lidi, aby unesli Lolu. Jenže, de facto zároveň s ní se k němu dostane i bomba, která by mohla v těchto nesprávných rukou být až třímilionovou „vylidňovací“ zbraní. Proto se do tohoto ghetta vydává policajt Damien Collier, který má bombu zneškodnit a který má s hlavním záporákem nějaké nevyřízené účty. Protože se však za zdí nevyzná, bude potřebovat průvodce, kterým se má stát právě Lino, toho času odklizen do vězení. Sice si nejprve příliš nerozumí, ale později pochopí, že jim jde o stejnou věc.

Pan Besson vyprodukoval pod hlavičkou společnosti EuropaCorp. od roku 2000 dost hovadin, které předělávku snad vyloženě potřebují! Podařilo se mu ale také vytvořit dva natolik kvalitní „kousky“, že by se bývaly bez nové verze s přehledem obešly. Jedním z nich byl nepochybně Okrsek 13, ve kterém se v jedné z hlavních rolí představil David Belle, spoluzakladatel parkouru. Film dále vynikal zajímavou, byť rozhodně ne originální zápletkou, nápaditou režií Pierra Morela, a taky uvěřitelnými záporáky, se kterými si rozhodně není radno zahrávat (boss Taha by klidně mohl být vzdáleným bratrancem Tonyho Montany), což je jeden z těch aspektů, se kterými měl Besson vždycky potíže. Mimochodem, tím druhým kvalitním „kouskem“ samozřejmě myslím akční thriller 96 hodin.

Pan Besson asi sám uznal, že jeho nápady z poslední doby za mnoho nestály, a tak se – možná pro inspiraci, možná jen pro peníze – pustil do té staré látky, aby vytvořil remake/neremake svého Okrsku 13. Pro neremake? Inu proto, že musím říct, že jsem nemohl věřit svým očím, když jsem viděl, jak hodně si jsou obě verze podobné! Jasně, je moderní vkládat do předělávek všemožné odkazy na originál, ale tohle je fakt přes čáru! S trochou nadsázky by se dalo říci, že vůbec nebylo zapotřebí film natáčet znova – stačilo za použití CGI efektů jen vyměnit některým původním hercům obličeje (tak jako tomu bylo třeba v případě Terminátora 4, kdy v podstatě na hlavu Rolanda Kickingera takto animátoři a kompozitoři „připlácli“ Arnoldovu tvář).

Opravdu, objevuje se tu několik stejných dějových momentů, a co víc, dokonce jsou mnohdy snad i úplně stejně natočené (což také znamená, že ani tentokrát se nesmí nad dějem či některými konkrétními scénami přemýšlet)! Jasně, nějaké rozdíly tu najdeme, nicméně ty jsou prakticky pouze nepatrné. Jestli si snad Besson myslel, že tímto přístupem potěší příznivce originálu, tak se šeredně spletl! Události z prvního filmu se měly odehrát před čtyřmi lety. Jenže ve Francii žádný okrsek obehnaný zdí nebyl a není, takže, aby se zůstalo v žánru sci-fi, přesunulo se dění do roku 2018. Dále, Lola byla v prvním díle ségra, nikoliv (bývalá) přítelkyně Lina (tehdy Leïta). Toho si znovu zahrál David Belle a musím říct, že bych se ho docela rád zeptal, jestli ho bavilo dělat po deseti letech de facto úplně to samé. Navíc, když jsem teď oba filmy viděl „back-to-back“, uvědomil jsem si, že toho parkouru tam vlastně není tolik, kolik by ho mělo být. Velká škoda především z toho důvodu, že různá internetová videa jasně ukazují, že David Belle umí skutečně fascinující věci. Produkce jej ale zřejmě držela zpátky, protože se asi obávala případného zranění.

K těm mohlo dojít stejně, protože dvakrát tu auto (s Paulem Walkerem!) narazí na nějakou překážku. Je pravda, že tento výborný herec (ať si říká kdo chce, co chce) natáčel mimo sérii Rychle a zběsile povětšinou nízkorozpočtové akční a akčnější filmy typu Doupěte, kde se kladl důraz především jen na zábavu. I tenhle biják určitě také pobaví, ale jak bylo naznačeno, ne tolik, jako originál, kterému je až příliš podobný (prakticky jenom tato úžasná hudba chybí). Nejvýraznější rozdíl obstarává – kromě obsazení krásné kolumbijské herečky Cataliny Denis, která se tu představí i v poměrně drsné akční scéně s „kamarádkou“ – de facto pouze postava Tremeina, kterého nyní ztvárňuje RZA, který je v poslední době pořád na očích (skoro by bylo vhodné natočit dokument s názvem „RZA, kam se podíváš“) a který si však práci na tomhle filmu vyloženě užíval. Jeho záporák sice zabíjí svoje vlastní lidi, když nesplní to, co měli (jedno z těch nejstupidnějších klišé, jaké vůbec existuje!), ale na druhou stranu je schopen řešit i jistá morální dilemata. V tom se liší jak od gangstera Tahy – svého předchůdce v původním filmu, tak od Tonyho Montany, jenž ve Scarface vždy nejdříve jednal a teprve potom přemýšlel.

Doupě je velmi dobrá oddychovka, přestože/protože nepřichází prakticky s ničím novým (kromě hlášky „Elevator is better than the stairs"). Režisér-debutant na poli „celovečeráků“, Camille Delamarre, k ní ovšem přistoupil nesmírně zodpovědně a jeho nadšení pro věc je z výsledku, včetně krásně přehledných akčních scén, naprosto jasně patrné. Bessonovi se tedy podruhé vyplatila sázka na člověka, jehož původním povoláním nebyla režie. Delamarre přitom začínal ve střižně, avšak neměl zrovna kliku v tom, že hned ve třech z pěti případů musel spolupracovat s Olivierem Megatonem, který absolutně nemá cit pro vyprávění příběhu. Samozřejmě je ale otázkou, nakolik mu natáčení této režijní prvotiny usnadnilo už první Morelovo dílo.