Carly je právnička, která chodí s Markem, který se k ní chová velmi mile. Když ale má být představen jejímu otci, vycouvá ze schůzky. Prý kvůli prasklému potrubí v jeho domě v Connecticutu. Otec svou dceru navede, aby si oblékla nějaký sexy outfit a vyrazila jej překvapit. To byla ale chyba. Protože místo Marka otevře jeho manželka Kate. Rychle si všechno „spočítá“ a chce si to s Carly vyříkat. Nejprve u ní v práci, kde ztropí slušnou scénu, a pak dokonce v jejím bytě, kde se ty dvě paradoxně sblíží. Přeci jen se dá říci, že mají stejného nepřítele, že ano. Záhy se k nim přidá ještě Amber, ale ani číslo 3 není, jak to tak vypadá, v případě Markových milenek (stejně jako v případě mušketýrů) konečné. Carly, Kate a Amber se tedy rozhodnou, že se pořádně pomstí.

Nejprve různými naschvály, jaké si navzájem dělávají děti ve škole, ovšem později přitlačí na pilu a vytasí se s primitivním, ale přesto v podstatě ďábelským plánem, který může člověka zruinovat ve všech smyslech toho slova. Rozhodně nepřekvapí, že scénář k této „komedii“ napsala žena – debutantka Melissa Stack (překvapivě ale režíroval Nick Cassavetes, syn slavného otce). Ne všechny ženy z ní ale, troufám si tvrdit, budou nadšené. Nefalšovanou radost udělá patrně asi jen těm nejzarytějším feministkám. Ačkoliv Mark je vlastně jediný chlap, který je tu vykreslen jako vyložený záporák, ovšem zároveň platí, že ti ostatní tančí podle toho, jak ty tři holky pískají. Což se není čemu divit, protože jsou buď příbuzní, nebo je sotva znají.

Jasně, Mark dělal chyby, ale to jenom proto, jak se v závěru ukáže, že se jedná o takového chudáčka, jehož jediným talentem je paradoxně balení holek, takže se dá pochopit, že se toho snaží využívat. Má sice půvabnou manželku, jenže ta je poněkud labilní. V tomhle filmu vlastně není komu držet palce a s kým sympatizovat, neboť všechny postavy jsou ploché. Respektive ploše napsané, protože má-li Kate Upton na sobě zrovna plavky či triko s výstřihem, rozhodně budete mít velké potíže vydržet se jí dívat do očí (tady o žádné „plochosti“ nemůže být řeč). Proto škoda, že nemá stejně prostoru, jako ty dvě.  Hned mohla být Jedna za všechny o něco zábavnější.

Takhle, na pár vtipných momentů také dojde – viz procvičování ve křoví u vrat domu na Miami (nebo kde) či následné dovádění na pláži. V obou případech se ale skutečně jedná o pouhé „záblesky“, protože jinak tu vzhledem k tomu, že téměř všechny postavy postrádají jakékoliv morální zásady, příležitosti k zasmání opravdu chybí. A to je u komedie celkem značný nedostatek, ne? Něco zachraňuje alespoň pár těch nádherných lokací, kdy si člověk řekne, že by bylo skvělé vyrazit tam na dovolenou a relaxovat. Bahamy jsou holt Bahamy, no. A navíc, taková relaxace přijde po zhlédnutí filmu jako Jedna za všechny opravdu vhod.

Jedna za všechny totiž patří k těm dílům, která mají vždy jen jednoho jediného vítěze – nikoliv diváky, ale hollywoodské hvězdy (tady konkrétně především Cameron Diaz), které za svou účast inkasují až osmiciferné honoráře (v dolarech, pochopitelně). A přitom jim stačí předvést jen zlomeček ze svého hereckého umění. Vždyť jedinou herečkou, která musela ve své roli opravdu hrát, je představitelka rozhárané/nevyrovnané Kate, tedy Leslie Mann. Ta je chvílemi k zulíbání, ovšem většinu času na zabití! Sice jsem původně myslel, že ty laciné repliky, infantilní řečičky, přízemní charaktery, feministické narážky a stupidní nechuťárny budou ještě častější a/nebo troufalejší, ale stejně to nestačí k tomu, aby si tahle „komedie“ vysloužila lepší hodnocení.