Ve filmu sledujeme několik různých párů, přičemž středobodem vyprávění je jakýsi bar, ve kterém obsluhuje pohledná barmanka (herecky o poznání vyzrálejší Adéla Petřeková). U stolu sedí jeden ze sečtělých štamgastů (Martin Stránský), který rád cituje známé i méně známé osobnosti a který je do ženy za barem zamilovaný (ale jí to asi nedochází). Postupně se sem podívá i nadpoloviční většina postaviček z těch několika příběhů a jistě nepřekvapí, že i jim má občas intelektuální popíječ co říct. Koncept filmu Intimity přináší určitou svěžest, jelikož na rozdíl od většiny ostatních současných českých děl není vyprávěn lineárně, nýbrž mozaikově. A vlastně nejen mozaikově. Kupříkladu jeden z příběhů v sobě nese téměř strukturu Mementa, ačkoliv se jí drží jenom tak nějak polovičatě (proč?). Plusem bylo určitě i natáčení v neokoukaném Zlíně, třebaže exteriérů tohoto statutárního města si příliš neužijeme.

Nyní si pojďme nastínit, o čem pojednávají jednotlivé příběhy. Tedy kromě toho s barmankou a popíječem. V jednom postarší šéf zatouží po přátelství se svou podřízenou a po rozhovoru v baru, kdy jeden mluví o voze a druhý o koze (obrazně řečeno), se rozhodnou, že si spolu vyjedou na kopeček a cestou si budou povídat. S tím, že tentokrát půjde opravdu o dialog. Který ovšem nemohou učinit zcela přesvědčivým ani tak zkušení herci, jakými Zlata Adamovská a Petr Štěpánek bezesporu jsou. V jiném, jen velice okrajovém segmentu, řeší svůj milostný vztah Ondřej Vetchý s Jitkou Ježkovou. Kdybychom je také neviděli v baru, řekli bychom, že se jejich štěbetání odehrává minimálně o třicet let dříve, než ostatní příběhy. Což by bylo bývalo fajn, jelikož potom by klidně mohlo všechno být o něco více propletené.

Ten úplně nejvděčnější příběh pojednává o mladé, slavné dvojici, která se rozhodne (snad na divadelním jevišti) povečeřet a uzavřít předmanželskou smlouvu, jež se zvrtne ve velkou nejprve hádku, a potom pohádku. Tomáš Klus, který už na jedné takové s názvem Tajemství staré bambitky s režisérem spolupracoval, svou roli zvládá vcelku obstojně, ovšem Kristýna Leichtová je jakožto mladá, sebevědomá, až lehce arogantní hvězdička Nikol roztomile provokující. Finále se pak odehrává znovu v baru, načež všechno vyřeší náš štamgast svým svérázně pitomoučkým, ale na rádoby velké umělecké „stars“, které se staly slavnými tak nějak omylem, evidentně zabírajícím způsobem.

Při dalších toulkách městem bychom mohli narazit třeba na labilního fotografa, kterého fascinuje jeho zeď. Skutečně myslím zeĎ, nikoliv zeŤ. Jak to asi může dopadnout, když unese silně nábožensky založenou osobu ženského pohlaví? Inu, skutečně nepředvídatelně a díky Petře Hřebíčkové, která z hereckého minisouboje s Jaroslavem Pleslem vychází díky své maximální přesvědčivosti vítězně, i celkem poutavě. Řekli bychom tedy, že se něcotakového může stát. Stejně jako se může stát, že se po delší známosti zamiluje slušný, resp. naivní kunčaft (Robert Jašków) do své privátní prostitutky (Lada Jelínková). Na tomto příběhu se však nejvíce činí kameraman, což vlastně nakonec celkem zamrzí, jelikož ani v tomto případě nedostojí Intimity tak docela svému názvu.

A pak tu máme ještě poslední segment, ve kterém nás mají zaujmout dva (asi) teenageři (Michal Hruška a Marie Blahynková), přičemž ona má vskutku kameňáckou brigádu (není divu, že autor scénáře je podepsán pod tou „skvostnou trilogií“ z přelomu století) a ráda píše o svých pocitech, prožitcích a zážitcích na sociální síť. Zatímco on si na ni zřejmě myslí už delší dobu, tudíž se s ní kupříkladu neváhá vloupat do místního, a v tu dobu opuštěného bazénu, aby ji mohl dlouhé hodiny … asi tušíte co. Přece učit skákat šipku ;-) . Ne snad že by toto patrně první milostné vzplanutí mezi dvěma mladými lidmi nebylo vykresleno zajímavě (při tolerantnějším přístupu), ale nepochybně by to bývalo šlo ještě mnohem zajímavěji a hlavně smysluplněji.

Intimity je film, na kterém je krásně vidět, že skvělé obsazení ještě netvoří skvělé dílo. Jak už bylo naznačeno, některé nápady by se daly označit slovem ‚vtipné‘, jiné souslovím ‚poměrně originální‘ (neplatí pro němý úvod, jenž působí dojmem technické závady). V závěrečné třetině se ale stává tenhle skromný bijásek zcela zbytečně natahovaným, díky čemuž začne jednak mírně nudit, a druhak přinutí diváky více přemýšlet nad tím, o co tvůrcům vlastně šlo. Dalo by se tvrdit, že se tu v rámci jednotlivých příběhů dotknou některých myšlenek a témat, slušně je rozehrají (ačkoliv si nejsem úplně jistý, jestli to byl záměr), jenže jejich interpretace se pokaždé nějak zasekne. Ta různě pojatá a vnímaná láska (především bizarně a specificky) tady na všechno holt sama nestačí. 

FOTO: intimityfilm.cz