A Divergence je v loňském roce uvedený film, natočený podle úspěšné knižní předlohy Veroniky Roth. To samé platí i pro Rezistenci, kterou jsem také nečetl, protože – jak už jsem několikrát poznamenal – film není kniha! A také proto, že určitě nepatřím do cílové skupiny. Tris (Shailene Woodley) se stále hodně, hodně kamarádí se Čtyřkou/Tobiasem (Theo James) a nyní se společně skrývají u Mírumilovných, na které dohlíží Octavia Spencer, přičemž je velká škoda, že se v případě této oscarové herečky jedná spíše jen o cameo, stejně jako u vůdce Upřímných, jimž šéfuje „ztracený“ Daniel Dae Kim. A ještě se tu v menší roličce objevuje jedna posila zvučného jména, ke které se ovšem dostaneme až v samotném závěru této recenze. Nyní si povězme něco více o ději.

Na začátku nám nekompromisní vladkyně Jeanine připomene, že divergentní jsou největší hrozbou pro společnost, a proto musí být terminováni. Našla však cennou skříňku, kterou může otevřít pouze někdo z nich, což zamrzí. Nejlépe právě Tris. Jenže ta Jeanine nenávidí (přestože vypadá jako Kate Winslet), a proto nechce spolupracovat. Situace se však poněkud zamotá, v čemž mají prsty jak Eric (Jai Courtney), tak Peter (Miles Teller), který přešel na temnou stranu síly právě proto, aby mohl sloužit někomu, kdo vypadá jako Kate Winslet (v této sérii velmi zábavná). Ostatní už toho všeho ale mají dost, a tak se pokusí dobít Kapitol. Tedy pardón, ale podobnost této série s Hunger Games není úplně malá. Správná otázka však zní: Co ukrývá ona tajemná skříňka?

V prvé řadě je třeba si říci, že s tímto druhým dílem doznala série změny na tom nejdůležitějším postu. Neila Burgera, který se ujal pouze role producenta, vystřídal Robert Schwentke. Tenhle Němec má na kontě třeba počin s názvem RED, tudíž není nutno dodávat, že akční scény natáčet umí. Neumí je ale natolik, aby pomohly učinit z daného filmu nějak extra výjimečnou podívanou. V případě díla typu Rezistence jsou však určitě velmi vítanými, stejně jako některé vizuální a kompoziční hrátky, neboť ona romantická linka mezi Tris a Čtyřkou/Tobiasem je ještě nezajímavější, než minule.

Zato přibylo více sci-fi elementů. Možná i proto, že si někdo z o poznání kvalitnějších scenáristů, než tomu bylo v prvním díle, uvědomil, že tato série má opravdu spadat do žánru science-fiction. Některé jsou však poněkud pochybnějšího rázu (neplatí pro sérum pravdy) a navíc, romantická linka je stále dominantní. Objevuje se i v rámci simulace, kdy musí hlavní hrdinka projít pěti zkouškami podle těch pěti frakcí (Sečtělí, Neohrožení, Upřímní, Mírumilovní, Odevzdaní), přičemž právě ta „neohrožená“ představuje bez diskuzí nejlepší scénu filmu. I proto, že po technické stránce je naprosto skvěle zpracovaná a dokonce v ní nechybí napětí. Jen kdyby takových bylo v Rezistenci více.

Rezistence není žádná pecka, protože originalitou rozhodně neoplývá. Zkrátka hlavně těží z toho, že podobné filmy/knihy mezi náctiletými zrovna docela frčí. A proto jistě nepřekvapí, že se dočkáme ještě finále, a že to finále bude dvoudílné, tak jako v případě Hunger Games. Co očekávat příště se tedy jeví býti celkem předvídatelným i pro ty, kteří nečetli knižní předlohu. Bylo by ovšem hezké, kdybych se pletl. A možná ještě hezčí by bylo, kdyby se podařilo ulovit více hvězdných herců a hereček. Osobně jsem se totiž ve druhé polovině Rezistence bavil především očekáváním, jestli bude mít Kate Winslet nějakou společnou scénu s Naomi Watts, jejíž postava určitě měla dostat více prostoru, aby nepůsobila tak rozpačitě (dost na tom, že vzhledem k tomu, co má společného se Čtyřkou, bylo její obsazení samo o sobě poměrně sporné). Nicméně ano, obě slavné herečky se spolu před kamerou setkají. A to v závěrečné scéně, která, ač má být dramatická, je místo toho – abych tak řekl – roztomile úsměvná. 

FOTO: Bontonfilm