Tentokrát nechejme mluvit oficiální materiály distributora, protože smysluplnější a lákavější synopsi k tomuto počinu bych asi nikdy nevytvořil: Filmová báseň jednoho z největších filmařů současnosti zasazená do Číny 9. století je vizuálně omračujícím vyprávěním s prvky žánru wuxia (čínského ekvivalentu středověkého rytířského eposu s prvky fantasy). Jeho hrdinkou je profesionální vražedkyně Nie Yinniang, která poté, co selže ve svém úkolu, dostává od své paní rozkaz vrátit se do svého rodného kraje a zabít muže, jemuž byla kdysi přislíbena ― svého bratrance, který dnes velí největší vojenské oblasti v severní Číně.

Jo, taková (komorní) filmová báseň – to je dosti svérázný žánr, který se jen tak nevidí. A když už se vidí, obvykle za moc nestojí. Výjimku tvoří snad jenom český Máj, jelikož co chvíli překvapuje něčím opravdu, opravdu nečekaným - takovým, že by se Karel Hynek Mácha asi nestačil divit. Vlastně i Assassin překvapuje, jenže v podstatě výhradně v negativním slova smyslu. Předně proto, že je vyprávěn způsobem, kvůli kterému se jen velmi, velmi obtížně hledají užší souvislosti mezi jednotlivými obrazy. Jasně, jde o filmovou báseň, takže nějaká dějová linie má být záměrně upozaděna, ale potíž je v tom, že Assassin není schopný vyvolat žádné pocity, emoce.

Suverénně největší zklamání ovšem představuje vizuální stránka filmu, která zůstává daleko, daleko za očekáváním. Protože pokud mě nešálil zrak (a jelikož se jednalo o třetí festivalový počin, který jsem onoho dopoledne viděl, tak to není zcela nereálné) a pokud se nejednalo o nějakou promítací závadu (protože i k nim došlo), tak Assassin byl natočen v zabržděném formátu 4:3, což v době 16:9 představuje docela problém, když chcete vyprávět především obrazem. Co se pamatuju, poslední film, který jakž takž fungoval i za těchto okolností, byl ten s názvem No.

Ještě důležitější je, že režisér Hsiao-Hsien Hou rozhodně není viziónář typu Zhanga Yimou, jehož díla bývají mnohdy nefalšovanou pastvou pro oči. A to skutečně neplatí jen pro ta nejznámější, tedy pro Zavěste červené lucerny, Hrdinu, Klan létajících dýk a Kletbu zlatého květu, nýbrž i pro takovou bizarnost, jakou představuje Žena, pistole a obchod s nudlemi. Ta mimochodem má s Assassinem společné extrémně pomalé tempo, a také to, že převážnou část veškerého dění na plátně vyplňuje chůze a nic než chůze.

Assassin se snad podle všeho musel - na rozdíl od Taxi Teherán - dostat na Be2Can festival úplně nějakým omylem. Snad proto, že jej nikde jinde nechtěli, a tak se nad ním v Cannes slitovali. Divné ale je, že Hsiao-Hsien Hou tam byl vyznamenán cenou za nejlepší režii, přestože i akční scény jsou tak bídné, že by je pomalu zvládnul lépe natočit kterýkoli náhodný kolemjdoucí. Ale jak vidno, za umění se v dnešní době dá považovat fakticky cokoliv. Filmu by možná nejvíce prospělo, kdyby se v něm nevyskytovalo ani to minimum dialogů, protože je otázka, jestli jsou tak málo srozumitelné kvůli těm scenáristům-umělcům nebo za to může český překlad. Tenhle počin alespoň ve své nesrozumitelnosti a přehnané snaze o natočení něčeho výjimečného nabízí divákům možnost vyhledat si během jeho sledování nějakou alternativní zábavu, spočívající kupříkladu v tom, že nechává bohatý prostor pro průchod nejroztodivnějších asociací.

Pokud jste přesvědčení o tom, že tento film přeci nemůže být tolik nepovedený (kupříkladu proto, že v něm hraje Shu Qi), tak TADY najdete termíny, kdy a kde jej bude možné na festivalu zhlédnout.  

FOTO: Film Europe