Také věříte na zázraky? Quentin Jacobson na ně veřil, a tak mu osud přivál Margo Roth Spiegelmanovou, která se nastěhovala do vedlejšího domu. Brzy se spřátelili, nicméně během dospívání se poněkud odcizili. Až do jedné noci, kdy ona vnikla do jeho pokoje s tím, že potřebuje auto, aby mohla uskutečnit svou pomstu spočívající v sérii žertíků kanadského původu, a taky nějakých těch recesistických výstřelků. Jenže prakticky hned druhý den záhadná Margo zmizí. Podle všeho ale nechala stopy, díky kterým by ji bylo možné najít. A tak ‚Q‘ se svými přáteli vyráží na dlouhou cestu (nejen) za velkou láskou.

Pro začátek by možná nebylo úplně na škodu si objasnit, co že to vlastně jsou ona papírová města. Papírová města je termín, který vymysleli dva američtí kartografové, aby zjistili, jestli náhodou někdo nelegálně nekopíruje jejich mapy. Nejznámějším příkladem bude patrně Agloe ve státu New York, kam se právě hlavní hrdina vydává hledat svou vyvolenou. Ale nenechte se zmást. Papírová města totiž nejsou klasickou hollywoodskou romantikou. Papírová města zabrousí i do žánru mysteriózního, dramatu, komedie a ve scéně na benzínce se vcelku zbytečně proměňují v parodii.

Podstatné ale je, že hlavním postavám držíme palce. Nejen proto, že ta změna, která následuje po střední škole, bývá mnohdy ještě znatelnější, než po té základní. Tohle období si jistě pamatuje každý a dost možná, že si mnozí díky Papírovým městům připomenou, že tenkrát podnikali podobně smělé akce. Tedy velké v rámci možností, že ano? Samozřejmě jde také o to, že i vaši tehdejší přátelé si vybrali jinou cestu než vy, takže nebylo jisté, jak často (a jestli vůbec) se ještě budete potkávat. I tyto subjektivní pocity dokáže tenhle počin vyvolat. 

Navíc bude určitě pravděpodobné, že jste si sice tehdy měli jakous takous předstvu o tom, co dál dělat, ale možná jste přeci jen pochybovali nad tímto rozhodnutím. Anebo jste to nevěděli vůbec. Právě jako Margo. Trochu záhadná, dosti spontánní a nesmírně temperamentní Margo, která představuje nepochybně nejzajímavější postavu z celého filmu, na čemž má nemalou zásluhu skutečnost, že Cara Delevingne jejímu komplikovanému charakteru velice dobře porozuměla, zatímco u ostatních by asi neškodilo, kdyby se nad svými postavami více zamysleli.

Papírová města celkově vzato nejsou žádnou objevnou podívanou. Recesistické fórky, zamilované teenagery i poučení v tom smyslu, že všechno by nemělo být jen o učení a předem nalajnované cestě k začlenění se do společnosti, nýbrž o pocitu, kdy se vám samým vzrušením či možná rozrušením z toho, že děláte něco takříkajíc nestandardního či snad i lehce ilegálního rozbuší srdce … to všechno už jsme mohli vidět i jinde. Papírová města navíc po vyluštění poslední hádanky začnou na následném road tripu poněkud nepříjemně zadrhávat, aby se dostala k očekávaném u finále, které proto zkrátka nemá čím zaujmout.

FOTO: CinemArt