Celý tenhle Perfektní den vlastně funguje na principu počítačové adventury. V polovině předminulé dekády stále probíhá na Balkáně válka. Kdesi na tomto poloostrově pracuje skupina humanitárních pracovníků ve složení: Mambrú (Benicio Del Toro), který by už docela rád vypadnul; B (Tim Robbins), kterého evidentně vůbec nic nerozhází; Sophie (Mélanie Thierry), která se na podobném místě ocitnula poprvé, a proto není divu, že je ze všeho vyjukaná; Damir (Fedja Štukan), jenž tu působí jako tlumočník. Později je ještě doplní Katja (Olga Kurylenko), jež měla v minulosti pletky s Mambrúem.

Jaký tedy je jejich hlavní úkol? Začít dělat „pořádek v chaosu“. Na úvod tím, že vyprostí ze studny mrtvého tlusťocha, kterého tam někdo hodil, aby kontaminoval vodu. Provaz, který se o to měl postarat, se ale přetrhne. A to byste nevěřili, jak obtížné bude v této části světa najít jiný, aby mohlo být tělo konečně odklizeno a voda dekontaminována. Nic neběží podle plánu a do toho všeho se ještě objeví malý chlapec Nikola, jehož ohrožovali vrstevníci s nabitým kvérem. Nikola by rád za svými uprchlými rodiči a snad ještě raději by rád získal svůj míč! Kvůli tomu bude ale třeba podniknout několik nebezpečných věcí. Prostě se jedná o další typicky Perfektní den …

Od španělského režiséra Fernanda Leóna de Aranoy jsem předtím viděl toto filmové povídání o madridských prostitutkách, které lze určitě doporučit. Tedy to filmové povídání, nikoliv ty madridské prostitutky. Perfektní den je však o několik úrovní nad ním. A to ze všech úhlů pohledu – herci hrají skvěle, díky tomu jsou všechny postavy mimořádně zajímavé (a některé si pod vlivem okolí projdou logickým vývojem); prostředí dodává tomuto precizně natočenému filmu specifickou atmosféru; soundtrack nemá chybu; práce humanitárních pracovníků se na plátně taky často nevidí; scénář je výborný ...

A co je na tomhle projektu vůbec nejlepší? Ten všudypřítomný cynismus a sarkasmus, pocházející převážně od B a Mambrúa, kteří po mnoha zkušenostech vědí, že občas je třeba vytvořit si vlastní pravidla. Nechybí ani ve scéně, kdy na cestu nastražili chcíplou krávu. V takovém případě je třeba si položit otázku: Kde jsou miny? Dali je nepřátelé napravo nebo nalevo od ní? Nebo je snad narvali přímo do ní? Nechybí ani v té, kdy hlavní hrdinové konečně přijedou do „světového centra provazového průmyslu“, ve kterém najdou pouze jediný provaz, na jehož konci je přivázaný extrémně rozzuřený pes. Nechybí ani tehdy, když musí všichni nuceně přenocovat v autech.

Film rovněž pěkným způsobem ukazuje, jak se lidé ve válce často přestávají řídit zdravým rozumem a některá nařízení bývají jak z Hlavy 22. Viz kupříkladu scéna na briefingu, kde Sophie vehementně protestuje (čímž si zadělává na problémy) a Mambrú jenom přihlíží (protože tyhle zbytečné dohady už zjevně dobře zná). Jinak by ještě bylo fajn upozornit, že ač se nedočkáme de facto žádných akčních válečných scén, válku a určitou nejistotu z ní pramenící přesto můžeme cítit pomalu z každého záběru. I proto, že hlavní postavy co chvíli narazí na nějaké to povětšinou nepříjemné překvapení, ale vesměs se s ním vypořádají po svém. A my s nimi.

Perfektní den je perfektní film. Takový, z něhož vyzařuje jakási prazvláštní, neobvyklá síla! Je nepředvídatelný, originální, skvěle obsazený vynikajícími herci a herečkami, vtipný, dramatický a především tedy – to je třeba zopakovat – cynický a sarkastický. Prostě famózní! Navíc se dozvíme i ledacos zajímavého o mentalitě Balkánců. V recenzích poměrně často dělám to, že vyzdvihnu z daného filmu tak dvě tři nejlepší scény. U Perfektního dne ale něco takového není možné. Jak to? Jednoduše proto, že všechny mají něco do sebe a téměř všechny jsou … prostě famózní!

FOTO: CinemArt