Před dávnými časy se ve starém Egyptě děly věci, jaké neměly obdoby. Takové, že jim Řekové s jejich druhým Soubojem titánů mohli jenom závidět. O co jde: Bůh Horus se má stát vládcem říše, jenže prestižní post si pro sebe násilím uzme jeho strýc Set, když zabije svého bratra Usira, který – stejně jako všichni ostatní bohové – krvácí zlato. Sám Horus je oslepen a poslán do vyhnanství. Avšak zlodějíčkovi Bekovi a jeho milé Zaye dojde, že jedině on dokáže svého příbuzného porazit. Podniknou tedy tajnou mission: impossible, jež ovšem může mít pro obyčejné smrtelníky nedozírné následky. Ledaže by láska byla opravdu „stejně mocná jako kterýkoliv bůh.“

„Mýty starověkého Egypta bývají často nesourodé nebo si dokonce vzájemně přímo odporují.“ To je dobré vědět! Stejně jako skutečnost, že tvůrci nabízejí naprosto alternativní pohled na starověký Egypt. Z tohoto státu pochází režisér Alex Proyas, podepsaný pod třemi … dnes už asi můžeme napsat klasikami (Vrána, Dark City, Já, robot), ale pro tutéž společnost Summit Entertainment už natočil vedle Bohů Egypta taky Proroctví s Nicolasem Cagem, což je biják s více než slibnými předpoklady, nicméně závěrem tak marným a zpackaným, až se z toho chce plakat.

Nepochybně platí, že ta jeho zdařilá díla byla především o atmosféře a až poté o příběhu. Přesto fungovala. Od Bohů Egypta se dalo čekat, že co se atmosféry týče, bude to s nimi dosti problematické. A skutečně – je pomalu ještě marnější než ten závěr Proroctví. Z tohoto pohledu by byla i Válka bohů lepší než Bohové Egypta. Ovšem co se příběhu týče, je tak specificky bizarní, že by mohlo reálně hrozit, že si některé diváky (a možná i divačky) zotročí natolik, že budou chtít tenhle film vidět znovu a znovu. Přeci jen se tu dějí fakticky roztodivné věci. Ty se dějí i v Posledním lovci čarodějnic, za nímž rovněž stojí coby scenáristé Matt Sazama a Burk Sharpless (což by se mimochodem dalo přeložit jako Tupý). Jenže v tomto případě zacházejí ještě mnohem dál. Až se nabízí myšlenka, jestli se náhodou režisér Proyas realizací tohoto scénáře nedopustil vlastizrady.

Prostřednictvím Bohů Egypta vstoupíme na nebesa, resp. spíše někam na místo mezi prostorem a časem, které obývá nejvyšší bůh Ra, který sem tam přímo září, nikoliv jenom světélkuje jako bohové ve zmíněném Souboji titánů. Prostřednictvím Bohů Egypta zároveň také sestoupíme do podsvětí. Setkáme se s Anubisem, záludnými pastmi, stometrovými hady, sfingou, a dalšími nevšedními stvořeními, mezi něž patří kupříkladu bůh moudrosti a zároveň písař Thovt, jenž zjevně nestíhal, a tak se multiplikoval, a jenž je považován za inteligentního, avšak přesto může mít potíže se zdánlivě banální hádankou.

Dále se setkáme s rádcem Rufusem Sewellem a co je podstatnější – se sexy bohyní Hathor, která to tak trochu hraje na obě strany a (co je podstatnější) jejíž z výstřihu se deroucí ňadra (platí i pro Zayu) budou zřejmě tím jediným důvodem, proč film zhlédnout ve 3D. Jinak hudba je zdařilá a efekty jsou na špičkové úrovni. Zvláště pak opakovaná interakce normálních lidí s většími bohy v jednom záběru se skutečně mimořádně povedla. I proto se rozpočet vyšplhal ke 150 milionům dolarů, kvůli čemuž se tenhle biják bohužel téměř jistě nezaplatí, nicméně Alex Proyas bude alespoň moci nadávat filmovým kritikům.

Bohové Egypta jsou roztomile debilní film. Dějepis se z něj rozhodně nenaučíte, ale s největší pravděpodobností se při jeho sledování budete taky velmi dobře bavit a postupně objevovat a těšit se z dosud prakticky nepoznaného. Tedy až na samotné finále, protože to poněkud uspávalo, byť akce byla – tak jako v předchozích případech – správně přehnaná. Obsazení též jest velmi povedené – Gerard Butler (hodně dobrý v další záporné roli), Nikolaj Coster-Waldau, Chadwick Boseman, Geoffrey Rush, Elodie Yung (viz také G.I. Joe: Odveta), Courtney Eaton, pro niž se jedná o druhou roli, přičemž v té první se představila jakožto jedna z pěti manželek Immortana Joea v šestioscarovém nářezu zvaném Šílený Max: Zběsilá cesta. Vypadá to tedy, že má našlápnuto k pozoruhodné kariéře, tak jako mají Bohové Egypta našlápnuto k tomu stát se v tom nejlepším slova smyslu nejbizarnějším a nejsvéráznějším počinem roku.

FOTO: Bontonfilm