Rafťáci na vlastní nebezpečí.
precizně ztvárnit nejen zpěvačku, ale klidně i vodačku. Jednu takovou si střihla v tomto špičkovém thrilleru, který si tu většinu času v pohodě vystačí jen s pěti postavami. Gail má dvě malé děti, fenku Maggie a manžela, se kterým jsou si čím dál odcizenější. Snad by pomohl rodinný výlet (i když dcera zůstane u prarodičů) na divokou řeku, na které kdysi trávila hodně času. Idylku však naruší tři, respektive dva cizinci, kteří s sebou nesou tašku s tajemným obsahem a kteří se až do jistého okamžiku chovají velmi přátelsky. Jenže jejich úmysly jsou docela jiné. Šéf Wade je obyčejný bezcitný zloděj a zabiják, který se potřebuje dostat přes nebezpečné peřeje do bezpečí. A Gail mu v tom má … lépe řečeno musí se svou rodinou pomoci.Rozhodně není mnoho filmů, které by se skoro celé odehrávaly na řece. Navíc na takové,
kterou obklopuje takhle nádherná příroda. I jí dává režisér Curtis Hanson spolu s kameramanem Robertem Elswitem dostatečnou příležitost vyniknout. Určitě se ale nejedná o hlavní důvod, proč se na Divokou řeku tak skvěle kouká. Jedině dobře, že nedávno vyšla na DVD, protože na takové filmy by se nemělo čekat jen jednou za čas, až budou uvedeny v TV. Trochu škoda, že na disku chybí bonusy (klidně i speciálně uvedené ke dvacetiletému výročí), jelikož na ty bych se tedy hodně rád podíval.Nejdůležitější věc, proč i Divoká řeka tak precizně funguje, jsou postavy, které nejsou skoro
vůbec ničím výjimečné. Prostě se jedná o obyčejnou americkou rodinu, která si vyjede na vodu a bude muset čelit nenadálé hrozbě. Interakce s diváky je tedy okamžitě zaručena a rodině Gail proto držíme palce. Karty ve smyslu kdo je klaďas a kdo skutečný záporák jsou rozdány okamžitě, takže Wadeovu přetvářku snadno prokoukneme, díky čemuž jsme do toho jistého okamžiku krůček před Gail a její rodinou, ačkoliv ani jí, ani jejímu manželovi Tomovi na těch dvou taky něco nesedí. Naopak syna Roarka si záhy získají nejen darovanou kšiltovkou, ale především dvěma sty dolary, čímž zesměšní otcův dárek za 80 babek.V této úloze Meryl Streep opravdu nadchla, přičemž se bude jednat o jednu z jejích fyzicky
nejnáročnějších rolí. Nejprve to zkouší po dobrém, načež si vyslechne pouze to, že je úžasná žena (což přitom opravdu je), takže bude muset otočit, aby ochránila svou rodinu. Scéna, ve které Wadeovi řekne, že ho zabije, proto v žádném případě nepůsobí nijak přehnaně. David Strathairn hraje Toma, ale herecky pořádně vyrostl vlastně až tak v poslední pětiletce. Jeho úloha v Divoké řece však není až tak náročná, jako v případě její kolegyně. Přitroublého a snadno zmanipulovatelného Wadeova komplice ztvárnil výtečně John C. Reilly a opomenout nelze ani Benjamina Bratta, jehož ranger Johnny se prostě ocitnul ve špatný čas na špatném místě. To se holt někdy stává.Co je ale na Divoké řece úplně nejlepší? Nepochybně hlavní záporák! Nebezpečný, nelítostný,
všehoschopný, respektive neschopný pouze jedné věci, a sice rozlišovat mezi dobrem a zlem. Wade dělá špatnosti s naprostou samozřejmostí, protože v nich nevidí nic špatného, nicméně když je třeba, dokáže zcela otočit a lidem říci to, co chtějí slyšet, aby se jim dostal pod kůži. Pro mě je tohle typ „ideálního záporáka“, neboť nikdy nevíte, co udělá v následujícím okamžiku a de facto svým jednáním musí až fascinovat, protože sami bychom takového nikdy nebyli schopní. Skutečně málokterý film se může pochlubit takhle ničemným padouchem. Takže ta úplně největší zásluha, proč se Divoká řeka jen tak neomrzí, jde za Kevinem Baconem. Kdykoliv někde vidím nebo slyším tohle jméno, vždycky si jako první vzpomenu právě na Divokou řeku. Vůbec nepřekvapuje, že za ni byl nominován na Zlatý glóbus.Ovšem na začátku všeho byl vynikající scénář Denise O’Neilla, který je jedním z těch
scenáristů, kteří jsou podepsaní pod jedním, dvěma, někteří až pod pěti pozoruhodnými bijáky, nicméně potom se po nich naprosto slehla zem. Buď sami nechtěli ve světě stříbrného plátna pokračovat, nebo prostě nedostali příležitost. O’Neill v Divoké řece ukázkově „prošívá“ (trefný výraz Zdeňka Svěráka). To znamená, že se později vrací k jevům, které předtím jen tak naťuknul (švýcarský nůž, znaková řeč, kouřové signály, piktogramy, …), přičemž tak činí uvěřitelně, že si nikdo nemůže říct nic jako: „Tohle je teda fakt nereálná náhoda.“ Možná se tu najdou asi tak dva momenty, kdy postavy mohly vyřešit danou situaci jinak a lépe, ovšem to rozhodně celkový dojem nepokazí!Divoká řeka je film, který jsem viděl už asi čtyřikrát, ale přesto jsem byl ve vyhrocených momentech (pokus o útěk, Tomovo ukrývání na skále, střílení po Maggie, …) pokaždé napjatý, jak že to vlastně dopadne. Myslím, že pádnější argument, jak přesvědčit o kvalitách tohoto famózního díla prostě neexistuje. Takže pokud jste jej ještě neviděli, nebylo by od věci to brzy napravit. Jediný negativní dopad, jaký by na vás mohlo mít, je akorát ten, že po jeho zhlédnutí možná už nikdy nebudete chtít vyrazit raftovat.
FOTO: cinema.de
