Tak na úvod musím uvést, že hru jsem nehrál a úmyslně se nedíval ani na trailer. Věděl jsem tedy jen velmi okrajově, do čeho jdu a chtěl se nechat překvapit. Stejný přístup jsem zvolil u Warcraftu a bylo to za pěkných 7/10. V případě Assassin’s Creed to asi byla chyba, protože jednu věc bezpodmínečně musíte znát dopředu – režíruje Justin Kurzel. Tenhle pán chce dělat věci jinak. Takže nečekejte takový ten klasický hollywoodský mainstreamový koncept, ve kterém si každý najde to svoje. I když zrovna tohle by bylo patrně tím nejlepší, co by mohlo filmový Assassin’s Creed potkat.

Neviděl jsem Snowtown, ale další dva Kurzelovy bijáky by se daly charakterizovat slovy „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě?“ Svého Macbetha pohřbil hlavně tím, že nechal postavy mluvit Shakespearovou řečí. Assassin’s Creed zase sráží na kolena střihová skladba, jejíž těžkopádnost měla asi povýšit tuhle věc na umění. Kvůli tomu vyžaduje velkou pozornost, což je ale extrémně složité, když Kurzelův styl vyprávění uspává. Z Assassin’s Creed jsem – na rozdíl od Atlasu mraků – neměl pocit, že „činy postav mohou mít dozvuk napříč generacemi“.

Ale o co jde. Callum Lynch má docela cool jméno, nicméně jinak to je hovado. Snad za to může nepříjemný zážitek z dětství. Ovšem tím se nikdo nezaobírá a teď má být popraven. Místo toho se dostane do útrob společnosti Absergo Industries. Tady bude napojen na mašinu zvanou Animus, díky čemuž prožije skutky svého příbuzného Aguilara de Nerhy, který žil v Andalusii 15. století (dialogy překvapivě ponechány ve španělštině). Shodou okolností se přesunujeme přímo do roku, kdy Kryštof Columbus objevil Ameriku. Jinými slovy – jeho Avatarem není modrý třímetrový mimozemšťan, nýbrž člověk, který žil ve středověku.

Všichni určitě chápeme, proč musel na Pandoře Jake Sully využívat svého avatara. Avšak proč celou proceduru podstupuje Callum Lynch? Mělo by to mít co do činění s tím, že ten jeho předek byl tzv. asasínem. Ti pracovali v temnotě, aby sloužili světlu a bojovali proti rozpínavým templářům (pamatujme na svobodnou vůli!?!). Templáři měli údajně skončit na začátku 14. století, konkrétně v roce 1307. Masivní čistka proběhla v pátek třináctého, takže proto tento den považují pověrčivci za nešťastný. Nicméně se říká, templáři byli natolik mocní, že když viděli, že jde do tuhého, infiltrovali jiné řády a v podstatě přežívají dodnes.

Klíčem ke všemu by měl být artefakt zvaný Jablko Ráje, který by snad měl potlačovat v lidech násilí. Jenomže možná je to jenom zástěrka a ve skutečnosti se máme soustředit na něco jiného. Ale jak, když si nejde jednoznačně udělat obrázek ani o tom, kdo je v tomhle světě klaďas a kdo záporák. To, že hlavního hrdinu (Aguilara i Calluma) hraje známý hollywoodský a nejen hollywoodský herec s výborně rozjetou kariérou, ještě neznamená, že bude automaticky klaďas. Že se totiž Michael Fassbender nahrál už něco zlosynů (Magneto, Edwin Epps, Macbeth, Paul, …).

Dále se tu vyskytují také nejednoznačný Michael Kenneth Willimams, Jeremy Irons ztvárňující dost možná jednu z těch charakterově úplně nejjednodušších postav, jaké kdy ztvárňoval. Podobné můžeme napsat o roli Charlotte Rampling. Samozřejmě nechybí Marion Cotillard (Lady Macbeth) hrající Ironsovu dceru Sofii. Problém spočívá v tom, že mluví jako postavička z počítačové hry, což na stříbrném plátně pod Kurzelovým vedením nefunguje ani v případě, že hraje postavičku s původem v počítačové hře. Docela zvláštní. Z herců a hereček tentokrát zanechala nejhlubší dojem Ariane Labed jakožto bad-ass asasínka.

Ta se vyskytuje v období španělské inkvizice. A nutno dodat, že tady je vizuální stránka úžasná (a 3D ji ještě podporuje), ale bohužel kontrastující se scénami ze současnosti a z roku 1986. Rověž budeme svědky charakteristických skoků víry. Něco na ten způsob jsem kdysi také prováděl. Jenom ne z dvacetimetrové, nýbrž ze dvoumetrové výšky. Potíž je v tom, že v Assassin’s Creed to působí zcestně, tak jako některé dialogy a repliky, které rozhodně nelze brát jako nějakou šifrovanou tajnou řeč, používanou proto, aby někdo (kdo?) neodhalil, co se chystá na samotný závěr.

Assassin’s Creed by se dal charakterizovat jako film o dvou lžích. První: „Příběh opravdu oceníte, aniž byste museli hrát hru.“ Druhá: „Režisér dokáže složité prvky a obtížná témata přeměnit na zvládnutelná a srozumitelná pro diváky.“ Hledat nějaké jinotaje v souvislosti s naším skutečným světem se jeví jako holý nesmysl. Až se nechce věřit tomu, že byli všichni tvůrci po celou dobu čistí a střízliví. Existuje ale jiná velice slavná videoherní série, jejíž první část taky pojednává o templářích. O tom, že by podle ní jednou vznikla filmová podívaná, se spekuluje a povídá už několik roků. Za sebe říkám, že tu bych si určitě nenechal ujít … Jo, jmenuje se Broken Sword.

FOTO: CinemArt