Jedná se totiž o kultovní počin Víta Olmera, jenž si ovšem dva skutečné skvosty schoval až na rok 1995. Nebyly to Showgirls, nýbrž Playgirls (první a druhý díl). S Nahotou na prodej chtěl jistě do značné míry navázat na Bony a klid. Jenomže doba se změnila a s ní přišly nové (ne)pořádky, a s nimi nové výzvy. V roce 1993, resp. už před ním, se v kinech normálně promítaly filmy zahraniční produkce, a tak se i tvůrci Nahoty na prodej rozhodli, že budou světoví. Nebo možná lépe řečeno … že se o to alespoň pokusí.

Vznik České republiky tedy uvítali příběhem o unesené dívce, které jsou na stopě pracovitý novinář Egon, jeden bývalý policajt a poctivá Čechoameričanka Nancy, která se snad chce přiučit něčemu z české žurnalistiky. Pátrání je zavede mezi Romy podnikavé, obyčejné i deviantní, setkají se s šéfy podsvětí, ale navštíví i noční podnik. Nikoli však Discoland, jehož majitel Ivan Jonák tady má cameo. Měl jsem možnost se s ním setkat na premiéře filmu Bony a klid 2, nicméně na žádný dotaz nedošlo, neboť se jakožto opravdová celebrita, tehdy čerstvě propuštěná z vězení, kde si odpykávala osmnáctiletý trest za organizovanou vraždu své manželky, musel neustále podepisovat žadatelům o autogram. Tenhle pohled byl o ledasčem vypovídající.

O čem má vypovídat to, že v Nahotě na prodej sexuálně přitahují cigána jménem Fuko automobilové výfuky, to tedy fakt netuším. Pokud jste snad náhodou tenhle klenot mezi českými filmy neviděli, tak vězte, že si fakt nedělám srandu! No, ironicky považovat Nahotu na prodej za klenot je možná přeci jen trochu přísné, jelikož za ty roky jsme se v rámci domácí tvorby dočkali hodně rotodivných (a ještě roztodivnějších) kousků. Navíc tehdy to asi jako nechtěná parodie připadalo málokomu, jekoliž davy se do kin hrnuly docela ve velkém.

I když faktem zůstává, že tu najdeme věci, u nichž by Ed Wood jistojistě zaplesal radostí. Nejde jen o ty výfuky. Legrační je třeba i mluva Káji Třískové – chvíli česky, chvíli anglicky, chvíli něco mezi tím – zajímalo by mě, jestli to Josef Klíma přesně takhle rozdělil ve scénáři, nebo jestli si to dcera Jana Třísky takhle rozdělila sama. Tedy by šlo o dílo improvizace, což by nebylo překvapení, neboť celá Nahota na prodej vypadá z větší části improvizovaná. Samozřejmě se pozná, že o tom, že Jiří Krampol měl hrát drsného poldu, co každému naloží, bylo rozhoduto už dlouho dopředu, tak jako kupříkladu o poslání tlupy skinheadů do romského ghetta kvůli prostému odlákání pozornosti. Tomu se říká plán století!

Nahota na prodej však nabídne taky anglicky zpívané písně. Nikoliv od skupiny Frankie Goes to Hollywood, ale jedna je stejná, jako v Bony a klid, na který Nahota na prodej navazuje pak už jenom tak, že Roman Skamene tu zase hraje Bínyho, třebaže to není přímo řečeno. Dále stojí za zmínku povedené záběry ruční kamerou, díky nimž se občas podaří vytvořit zajímavou atmosféru, taky uvidíme překvapivě dobrou závěrečnou akční scénu a i na tehdejší dobu nejsou odvážné jen některé hlášky, nýbrž i milostná scéna mezi Lukášem Vaculíkem a Ivanou Velichovou, která ztvárňuje jednu z těch charakterově nevšedních postav. Takhle na závěr mě napadá odvážná, ale možná nikoliv nereálná myšlenka. Co když Nahota na prodej přeci jen stojí za všemi špatnými českými filmy, jaké zamířily po jejím uvedení do kin? Třeba si totiž jejich tvůrci řekli: „Ať už natočíme cokoliv, bizarnější než Nahota na prodej to být nemůže.“ Možné to je, nicméně – jak bylo uvedeno – v tomhle se tedy spletli.