Několika tóny z úvodu si můžeme zavzpomínat na Spider-Vepře (lepší originál), ale to sem nepatří. Jak Petera Parkera kousnul pavouk a proměnil se ve Spider-Mana plus některé ty další věci, jsme na plátně viděli už minimálně dvakrát. Tentokrát se tou backstory nezdržujeme, což je jedině dobře (tetu May ale uvidíme, tentokráte s tváří Marisy Tomei, zato J. K. Simmons v roli J. Jonaha Jamesona zase chybí). Pouze to bude de facto jen jednou větou připomenuto. Peterův nejlepší kamarád to totiž zjistí a pochopitelně má celou řadu otázek. Do toho se titulní postava dál přátelí s Tonym Starkem. Po událostech z Občanské války by se strašně rád stal trvalou součástí Avengers. Nicméně zatím musí vyčkávat, až se mu ozve buď sám Tony, nebo řidič Happy Hogan.

Ví, že jako Spider-Man by mohl dokázat víc, než jen pomáhat koťatům ze stromů či ukazovat stařenkám cestu. Možná bude mít příležitost, protože pan Adrian Toomes přišel o práci uklízeče kosmického sajrajtu po všech těch předchozích bitvách. Osm dlouhých roků pak potají se svými kolegy pracoval na svém vlastním obleku s křídly. Tedy neplést s Falconem a neplést ani s Birdmanem, protože ho hraje Michael Keaton. A je skvělé, že to není žádný tuctový záporák, co chce „from whatever reason“ ovládnout celý svět. Prodávat zbraně nepřátelům se sice nemá, ale jeho motivaci snadno porozumíme, neboť má normálně rád svou rodinu.

Další věc je, že Peter tentokrát neloví ani Gwen Stacyovou, ani Mary Jane Watsonovou. Zajímá ho spolužačka jménem Liz (Laura Harrier), nicméně zajímat by nás měla i ta druhá, Michelle (Zendaya), jelikož to vypadá, že by v jedné z příštích Marvelovek klidně mohla sehrát důležitou roli (klidně jako přisluhovačka nějakého záporáka). Jak už víme, štafetu po Tobey Maguireovi a Andrewovi Garfieldovi převzal Tom Holland (škoda, že ne Hollander). Minule extrémně iritoval. I tentokrát se nepatrně snaží být přístupnou verzí Deadpoola, ale co se mluveného slova týče, drží ho scenáristé zpátky.

Přestože se tu nevyskytuje žádný vyloženě překvapivý moment … Respektive takhle, jeden se tu vyskytuje, avšak působí strašlivě nepravděpodobně, i když v jistém smyslu odkazuje na prvního Spider-Mana. Jinak se dá čekat, jak se Peter rozhodne na tom plese (uvědomuje si svou jistou zodpovědnost) nebo při té nabídce v závěru (všechno má svůj čas) – oblek už tak dostal nový a komplet v hi-tech provedení! Ale jde přeci hlavně o to, že „pokud bez něj není nikdo, tak by ho neměl nosit“. Avšak zpět k původní myšlence – ta byla taková, že ač se tu nevyskytuje žádný vyloženě překvapivý moment, scénář představuje, co se struktury týče, velice povedené a ucelené dílo, za které ve finále určitě zasluhuje dostat jednu hvězdičku navíc, protože něco takového pro Marvelovky ne vždycky platí.

Režisér Jon Watts (Cop Car) měl tedy do určité míry usnadněnou práci. A některé scény zvládnul bravurně – setkání s Vulturem na kamionu, akce na Washingtonově monumentu či záchrana lidí na trajektu. Tradičně výborné je, když se jde Spider-Man jen tak proskočit. Navíc tu nechybí humor, přičemž se o něj starají nejen Robert Downey Jr. v menší a Stan Lee a Chris Evans v úplně malých roličkách. Zase se ale nabízí otázka, která je takovým menším neduhem celého MCU. Konkrétně tady: proč když začíná jít do tuhého, Iron Man málo zkušenému Spider-Manovi opravdu výrazně nepomůže?

Spider-Man: Homecoming svůj účel nepochybně splní. Je na něm znát obrovské nadšení (jak od Hollanda, jenž mimochodem v jednadvaceti v pohodě ztvárňuje patnáctiletého, tak rozhodně i od režiséra), ale nedá se považovat za nějakou nevšední, objevnou a inovativní pecku. Snad si tohle v Marvelu nechali na podzim pro Thora. Celkově vzato Spider-Man: Homecoming předčil očekávání, leč porazit vskutku velkolepého a zábavného předchůdce (byť zcela samostatně s jedničkou stojícího) s názvem The Amazing Spider-Man 2 prostě nemůže! Ještě dodejme, že v závěrečných titulcích se skrývají dvě scény. Jedna by měla být důležitá pro příště, zatímco tu druhou máme jen tak pro usmání.

FOTO: Falcon