Ti nejdůležitější aktéři tohoto filmu už překročili šedesátku nebo se k ní blíží. To ale neznamená, že bychom neměli vidět milostné scény a tak podobně. Claire pracuje jako porodní asistentka a na svět přivedla už spoustu dětí, včetně holčičky, jejíž dítě porodí, aby se kruh svým způsobem uzavřel. Tato scéna patří k tomu nejlepšímu, co Polibek od Beatrice nabízí. A jenom to dokazuje, že se režisér s tímto filmem vydal naprosto jinou cestou, než jakou se vydat měl. A nejde ani o to, že v něm nezapře divadelní kořeny, jelikož by se rozhodně dal bez větší námahy přenést na jeviště.

Ale dál s obsahem. Vzhledem k věku Claire není Polibek od Beatrice romantickou komedií, že by přivedla na svět tolik dětí, ale sama by žádné neměla, jelikož neustále čeká na toho pravého, kterého by poznala a byla by z toho láska jako trám. Jednoho takového (kamioňáka) potká, ale jejich vztah docela neodpovídá standardům hollywoodské romantické komedie. Na scéně se totiž záhy objevuje Beatrice, která měla kdysi pletky s otcem Claire. Teď už není v optimální formě. Ale i když k tomu připočteme fakt, že obě ženy jsou charakterově značně rozličné, přeci jen to vypadá, že by si k sobě nakonec mohli najít cestu a stát se svého druhu kamarádkami.  

Tenhle Polibek od Beatrice byl uveden už na letošním jubilejním 20. Festivalu francouzského filmu. A to za osobní účasti režiséra Martina Provosta a představitelky Claire Catherine Frot. Oba se shodou okolností před časem poprvé potkali v našem hlavním městě při natáčení jiných projektů, z nichž jedním byla Marguerite, kde mimochodem zmíněná herečka ztvárňuje v podstatě stejnou roli, jako Meryl Streep v Božské Florence. Padli si do oka a nechali vzniknout Polibku od Beatrice – filmu, jakých ročně vzniká dost a vesměs cílí na prestižní ocenění, přestože se vesměs ve většině případů vydávají za něco, čím nejsou.

Alespoň, že se toto dílo nevydává za komedii, jako svého času některé české počiny, které rozhodně komediemi nebyly. To hraní na serióznější notu však v kombinaci s místy hodně nezáživnými dialogy a filmařskou nevyzrálostí režiséra (využívání filmové řeči a výrazových prostředků) zapříčinilo, že ani Catherine Deneuve, ani Catherine Frot vlastně nemohou naplno přesvést své skutečné herecké umění. Vypadá to, že se na place dost improvizovalo a že se obě herečky propracovávaly k tomu vhodnému civilnímu herectví až postupně. Film tedy i z tohoto úhlu pohledu působí celkem nesourodě.

Polibek od Beatrice (v originále Sage femme, tedy volně přeloženo Porodní bába) se nakonec nějak dopracoval k uvěřitelnému vývoji vztahu mezi oběma protagonistkami a naznačil, že příští režisérův snímek by klidně mohl být o něco poutavější. Za „film plný něhy“ bych tento určitě nepovažoval. Něco podobného se víceméně tvrdí kupříkladu i o tvorbě Akiho Kaurismäkiho, ačkoliv s takovýmito prohlášeními se zřejmě naplno ztotožní jen starší generace. Zamrzí, že Polibek od Beatrice nebyl pojatý více jako lyrický film, neboť nejvíce v něm fungují ty nejvšednější okamžiky, které s ústřední zápletkou de facto nijak nesouvisejí, jako okopávání brambor, přeplavávání řeky či posedávání na skále.

FOTO: Artcam