Někdy mohou stát na počátku hezkého vztahu mezi mužem a ženou i Teletubbies. Max a Annie (zábavní Jason Bateman a Rachel McAdams) jsou už dávno dospělí, ale patří k těm, kteří rádi hrají hry, kvůli čemuž se scházejí se svými přáteli. V poslední době se snaží vyšachovat čerstvě rozvedeného souseda Garyho, který málokdy odkládá svou policejní uniformu, zbožňuje svého psa a tráví dost času u poštovní schránky. Naopak přidat se k nim má Maxův úspěšný bratr Brooks (Kyle Chandler), přičemž v jejich případě to došlo se sourozeneckou rivalitou až tak daleko, že patrně kvůli jeho komplexu méněcennosti s ním nemůže Annie otěhotnět. Při následující noční hře v Brooksově domě hostitel prozradí, že jeden z nich bude zanedlouho unesen a ostatní ho budou muset na základě zanechaných indicií najít. Vítěz pak získá jeho luxusní bourák.

Asi nepřekvapí, že věci se ve skutečnosti mají poněkud jinak a že únosci jsou skuteční, protože ne všechny postavy jsou tím, za koho se vydávají. Vtipné situace tedy vyznívají buď z toho, že my víme to, co postavy nevědí, nebo toho víme stejně jako ony. Docela škoda, že postavy někdy nevědí víc než my diváci, aby mohlo dojít v závěru k nějakému nečekanému zvratu, jako například ve finále Fincherovy Hry, i když tam šlo samozřejmě o jiný žánr, byť zápletka byla vlastně stejná. Noční hra naopak nepřekvapí vůbec v ničem, včetně odhalení během té poslední hry, které bylo jasné už po nějakých deseti minutách.

Třebaže scénář působí dojmem, že by ho mohl snadno spíchnout opravdu kdekdo, nebylo by správné Noční hru nějak zatracovat, protože svůj prvotní cíl určitě splní. Svou zásluhu na tom mají vedle podivně se chovajících skleněných konferenčních stolků i charaktery některých postav. Kevin a Michelle jsou ještě v pořádku. Ryan (Billy Magnussen) není příliš bystrý, a přesto se mu podaří pomalu každý týden ulovit novou přítelkyni. Teď je to Sarah (Sharon Horgan), která pochází z Anglie Irska a navíc je chytrá. Gary tvoří samostatnou kapitolu, a byť jeho představitel Jesse Plemons má na kontě vskutku pozoruhodné tituly, nebál bych se napsat, že tohle je jeho nejlepší role.

Zase se ovšem nedá tvrdit, že by humor byl založen výhradně na těch někdy protikladných charakterech. Někdy mistrně vypointované hlášky dokáže nahradit obyčejné vycouvání ze záběru. V jedné scéně zase kupříkladu dlouho sledujeme, kterak se Annie snaží Maxovi ošetřit zranění, které mu předtím sama způsobila – nevěda, že drží v ruce skutečnou zbraň. Jindy se pro změnu naprosto vymkne kontrole pokus o získání cenných informací z Garyho policejního laptopu. S tím souvisí fakt, že ne všechno, co v této komedii spatříme, se dá logicky zdůvodnit, ale de facto i díky té lince s Fabergého vejcem a klubem rváčů k potěšení bohatých, která rovněž nepostrádá nadsázku, se dá tvrdit, že o tom vědí i sami tvůrci.

Noční hra ze všeho nejvíce pobaví popkulturními odkazy a zmínkami o slavných filmech a hercích, i když některé určitě nemusely být tak doslovné. Dojde mimo jiné na Pulp Fiction, Záhadu Blair Witch, bratry Wahlbergovi, a také na Denzela Washingtona. Možná trochu zamrzí, že film nezůstal po celou dobu v té přízemnější, komornější atmosféře, tedy že dojde i na sekvenci s letadlem. Ale abychom si to shrunuli, Noční hra není komedií, u které bychom se řáchali smíchy od úvodních po závěrečné titulky (z kina odejít až po jejich konci!), nicméně se jedná o jednu z těch feel-good, jakým se dá ledacos odpustit, ačkoliv rozhodně nevyužili veškerý svůj potenciál.

FOTO: Warner Bros.