„Jsem prostě jen chlápek, co točí filmy.“ Tímto citátem začal novinář a autor této publikace Richard Schickel souhrnné vyprávění o svém dlouholetém kamarádovi. Vydání se bohužel nedožil, nicméně jeho přání, aby udělalo radost, se v podatatě podařilo splnit. Koncept nepřekvapí snad vůbec nikoho. Předmluva, devět sumarizačních bodů, bez kterých bychom se ovšem v této podobě obešli, a pak chronologické povídání o většině počinů, na nichž se podílel jako herec, režisér nebo obojí najednou. V závěru nechybí kompletní filmografie s krátkým doslovem, resp. takovou poznámkou. 

Text u samotných filmů rozhodně není nijak vyčerpávající. Snad ani v jednom případě nepřesáhne deset odstavců. Tomuto číslu se blíží pouze u těch nejslavnějších nebo jinak pozoruhodných děl: Hodný, zlý a ošklivý, Drsný Harry, Psanec Josey Wales, Násilník, Nikdy neprohrát, Útěk z Alcatrazu, Honky tonk man, Bird, Bílý lovec, černé srdce, de facto u jeho kompletní práce z mimořádně úspěšných 90. let, dále u Million Dollar Baby, Vlajek našich otců, Dopisů z Iwo Jimy, a pak všech zbývajících od Gran Torina až po Sully: Zázrak na řece Hudson.

Na Paris 15:17 a The Mule už nezbyl prostor. To si vlastně hlavní objekt zájmu přál, aby už v době vydání byla kniha zastaralá, jelikož chce natáčet „až do úplného konce“. Neexistuje mnoho filmařů (tj. nejen výhradně herců), kteří by byli tolik aktivní ještě okolo devadesátky. Nabízejí se Carl Reiner, Roger Corman, Alejandro Jodorowsky, Jean-Luc Goddard nebo Costa-Gavras. A kolem stovky? To dosud zvládnul snad jenom Manoel De Oliveira, ačkoli připočíst můžeme i Leni Riefenstahl a hrstku jiných. Legendární Clint Eastwood by je klidně mohl napodobit. Elán a zaujetí evidentně nepostrádá, jde z filmu do filmu a svými projekty dokonce stále přitahuje pozornost těch, kteří rozhodují o prestižních oceněních.

 










 

Autor sice nezachází do podrobna, nicméně stejně se mu skoro pokaždé daří vyzdvihnout to nejdůležitější, k čemuž přidá nějakou tu zajímavost. Přesto – prostor pro další by se vzhledem k uspořádání jistě našel. Ale hlavně v kombinaci s fotografiemi přinutí se na dané bijáky podívat, třebaže na nich Clint kolikrát spolupracoval s méně známými režiséry, herci a herečkami. Z celého výčtu jsem si asi pouze u šesti sedmi říkal, že bych si je klidně nechal ujít. Uvedené citace naštěstí neopakují ty, které se objevují v textu. Naopak popisky u fotek žádné nové informace nepřinášejí. Nic to však nemění na tom, že existuje vysoká pravděpodobnost, že tato retrospektiva může v něčem překvapit i fanoušky a fanynky, kteří se domnívali, že o životě a tvorbě své modly vědí naprosto všechno.

Nepřekvapí, že představitel Harryho Callahana natočil několik žánrově vělice podobných thrillerů, avšak mnozí si jeho jméno spojí v první řadě s westerny, přičemž na tomhle poli sám přispěl několika kultovními díly. Aby ne, když se mohl učit od tvůrců kalibru Sergia Leoneho a Dona Siegela. Spolupráce s nimi pochopitelně nemohla panu Schickelovi uniknout. Spíše se mohl také zevrubněji rozepsat o počátcích v seriálu Rawhide, filmu Pomsta netvora, a také programu mladých talentů studia Universal, se kterým se protagonista „dolarové trilogie“ později rozešel, aby našel pevné zázemí u Warner Bros. V té době už navíc rozjel svou vlastní společnost Malpaso.

Jak víme, v současné době preferuje příběhy podle skutečných událostí, nicméně v minulosti se odhodlal i k pár komediím, čímž dokázal, že není jenom tím drsným, málomluvným hrdinou, ale chlápkem, který si ze sebe dokáže udělat srandu, v čemž ho později napodobily další akční hvězdy, včetně Arnolda, Slye a Bruce. Nicméně samotné hvězdy ještě filmu nemusí zajistit úspěch, jak správně autor poznamenává. Ve svých minirecenzích nazývá věci pravými jmény, ačkoliv ne ve všem se s ním dá bezmezně souhlasit a především v závěru by přeci jen mohl šetřit superlativy jako nejlepší, nejnavštěvovanější, nejzranitelnější, nejdůležitější, … Tím spíše, že už je předtím použil v jiné souvislosti. Nezřídka se odvolává na dobové názory kritiků, včetně (nechvalně) proslulé Pauline Kael, což samozřejmě není na škodu.

 










 

Filmy Clinta Eastwooda mají rozličná témata. Nejsou jenom o tajemných („bezejmenných“) hrdinech, kteří se odkudsi vynoří, aby zjednali pořádek, napravili křivdy a zase zmizeli. Nejsou pouze o cestách, na které nebyla hlavní postava připravena. Jsou taky o záhadách, osudu (v který rodák ze San Francisca věří), jazzu (který zbožňuje), pevné vůli, následcích násilí, aktivitách v důchodovém věku, skutečných osobách, falešných zásadách, rasových otázkách, povinnosti, užitečnosti, pohledu na společnost a v neposlední řadě – nejen v případě Madisonských mostů – o lásce.

Z jeho snímků i z knihy se můžeme naučit novým poznatkům, tak jako on sám tvrdí, že s každým dalším projektem zjistí něco nového o filmařině. Na celebritu, která už před deseti rokama po premiéře dramatu Gran Torino prohlásila, že „je fajn, když je vám 78 a film, ve kterém hrajete hlavní roli, má úspěch“, to nezní příliš uvěřitelně. Takřka nespočitatelné množství fotek (z filmů, z natáčení) a plakátů dělá z jeho retrospektivy vskutku pěkné album, takže se můžeme těšit na podzim, kdy by měla vyjít stejně laděná, o Quentinu Tarantinovi pojednávající.

O Clintův osobní život tady nejde. Nedočkáme se ani zmínky o narození všech jeho potomků, kterých je minimálně sedm. Ani o počínání v roli starosty města Carmel-by-the-Sea se nedozvíme. A vztahy? Rovněž nejsou zahrnuty všechny přítelkyně, ale hlavně v tomto směru naštěstí nezabředáváme do žádné bulvární roviny. Prostě Richard Schickel se soustředil především na filmy, přičemž níže uvádím – snad i pro inspiraci některých z vás – z těch dosud zhlédnutých osm, které považuju za nejlepší, a osm (neboť stále charismatický Clint letos oslavil osmaosmdesátiny) dosud nezhlédnutných, na které kniha nejvíce navnadila.

 










 

Do češtiny je velice dobře přeložená a obálka nelže, tj. skutečně představuje více různých tváří Clinta Eastwooda, jehož filmografii by mu mohl kdekdo z branže závidět. Nebo možná dokonce měl, aby ho vyhecovala a motivovala. Jasně, ne všechno se povedlo na výbornou, ne vždycky se vyhýbal klišé, ne pokaždé diváky efektivně převychoval, avšak to za více než šedesát roků trvající kariéru prakticky ani není možné. Není divu, že se celý život řídil heslem „neohlížej se, jde za námi kůň něco ti může být v patách.“ A že současně s tím sázel na otevřené konce, aby si diváci domýšleli. Tak věřme, že ten jeho jest také v nedohlednu a že minimálně deseti (proč ne?) filmy do historie kinematografie ještě přispěje.


NEZHLÉDNUTÉ FILMY CLINTA EASTWOODA

(čestné zmínky Psanec Josey Wales, S nasazením života)

1. Pověste je vysoko (další zjevně výživný western)
2. Magnum Force (pokračování Drsného Harryho podle scénáře Johna Miliuse)
3. Invictus: Neporažený (Nelson Mandela)
4. Bílý lovec, černé srdce (adaptace knihy vzpomínající na Johna Hustona a natáčení Africké královny)
5. Madisonské mosty (chemie mezi Clintem a Meryl)
6. Dopisy z Iwo Jimy (netradičně japonský pohled na věc)
7. Krvavá stopa (pozoruhodná zápletka)
8. Zahrajte mi Misty (režijní debut)

NEJLEPŠÍ ZHLÉDNUTÉ FILMY CLINTA EASTWOODA

(čestné zmínky Drsný Harry, Tajemná řeka)

1. Hodný, zlý a ošklivý
2. Dva mezci pro sestru Sáru
3. Tulák z širých plání
4. Útěk z Alcatrazu
5. Joe Kidd
6. Nesmiřitelní
7. Absolutní moc
8. Million Dollar Baby
 

FOTO: knihyomega.cz, cinema.de