V zemi na východ od té naší má jistě spouta rodičů dceru v pubertálním věku. Jednu matku (která občas trochu připomene Laďovu starou) a jednoho otce však zřejmě kdesi na vesnici nebo menším městě postihla událost, po které už nikdy nebylo nic jako dřív. Dcera měla zanedlouho oslavit narozeniny, jenže místo oslavy zbyly matce pouze oči pro pláč. Tu párty jí nechtěla dovolit. Jakoby nějak rozpoznala, že se může zvrtnout v něco zlého. Vedle místních teenagerů, co chtějí po vzoru Jima, Stiflera a spol. mermomocí zasunout, tam budou i ti přespolní, avšak nikdy by se neměli podceňovat ani lokální vágusové.

Asi už je jasné, že se dcera nevrátila domů. Přespala snad u kamarádky? Nebo u nového přítele? Co když ji unesli nebo znásilnili? Žije ještě vůbec? Černé myšlenky postupně začínají převládat, protože v takové situaci by se nechtěl ocitnout žádný rodič. Policie má své zdlouhavé postupy, a tak je dobře, že se na scéně objevuje detektiv-motorkář, který má spíše zase zastávat úlohu Equalizera, resp. toho hlavního týpka z Burácení, který byl tam, kde všechny ostatní možnosti selhaly, resp. Winstona Wolfea, tedy někoho, kdo řeší problémy. Někdy se holt může stát, legální autority neplní svou práci podle představ poškozených, a tak ti berou spravedlnost do vlastních rukou …

Že vám ten příběh připadá povědomý? Ano, tvůrci jako by se v první řadě hojně inspirovali Zmizením s Jackem Gyllenhaalem, Hughem Jackmanem, Marií Bello a Paulem Danem. Místy to dokonce trochu vypadá, že z tohoto dramatu (mimochodem shodou okolností kanadského) režiséra Denise Villeneuvea doslova opisovali, jindy zase můžou diváci nabýt dojmu, že se tvůrci Sklepa snaží o česko-slovensko-ruský remake. Vlastně i z toho pohledu, že „originál“ měl dvě a půl hodiny. Tato verze má skoro dvě, přičemž někteří diváci a některé divačky po projekci stopáž správně označili na nepřiměřeně dlouhou.

Samotný úvod přitom nejenže ledacos prozradí, ale zároveň je natočen dost diletantsky, což právě vzhledem k tomu faktu, že před sebou máme další skoro dvě hodiny v kině, docela vystraší. Bez některých scén bychom se sice obešli, ale jinak se režisér Igor Voloshin snaží vyprávět poměrně s citem a v téměř optimálním tempu (až na těch pár nevhodných skoků v čase, např. když otec pronásleduje uprchlého klučinu). Jenom se mu nedaří zajít více do hloubky, na čemž ovšem mají svůj podíl i scenáristé, kteří prakticky vůbec nepracují s tím faktem, že matka s otcem mají své tajemství, kvůli kterému sami příliš nechtějí, aby se v případu vrtala policie. Protože jsou charaktery v úvodu načrtnuty právě takhle, rozhodně nestačí odůvodnění, že „taková událost lidi obvykle stmeluje.“

Sklep tedy nemá nic společného se známým divadlem, ale zato bychom tu našli společný prvek třeba s Bessonovou Magickou hlubinou. Jaký? Takový, že otce si zahrál Jean-Marc Barr! U Olgy Simonovy jakoby herecký výkon (na rozdíl od Marie Bello) často neodpovídal závažnosti situace. Z českých hereček se tady objevuje Zuzana Vejvodová, jejíž postava rozhodně měla dostat více prostoru. Nicméně i ona mluví ve filmu slovensky, tedy se tvůrci nerozhodli dabovat do češtiny. Je fakt, že Nině to k výraznějšímu komerčnímu úspěchu u nás také nepomohlo.

FOTO: Mirius Film Distribution