Pouze s rolí producenta se tentokrát spokojil Michael Bay. Ze série Transformers pro nás „vybořil“ pět dílů, přičemž minulý rok s Posledním rytířem to už docela přepísknul. Rovněž Steven Spielberg se opět ujal role výkonného producenta a údajně to byl právě on, kdo přišel s námětem, který pak scenáristka Christina Hodson (V pasti) rozvinula do podoby scénáře. Komerčně nejúspěšnější režisér všech dob, podepsaný mimo jiné pod Jurským parkem či Dobyvateli ztracené archy (plakát spolu s tím na Carpenterovu Věc uvidíme v Memově pokojíčku), si ale nevšimnul, že trochu vykrádá svého miloučkého mimozemšťana, potažmo Starmana.

Začínáme na Cybertronu, kde zuří válka mezi Autoboty a Decepticony, která fakticky vypadá jako televizní reklama na Transformers hračky od firmy Hasbro. Optimus Prime přikáže Bumblebeemu (aka B-127), aby uprchnul na Zemi, dokud jeho „lidé“ nezmobilizují síly. Tu modrou planetu přitom musí chránit, protože se může stát, že ho sem budou pronásledovat dva nepřátelského druhu, kteří zabíjejí pozemšťany tak, že prasknou jako popcorn a kteří se ze své přirozené normální robotické podoby nedokážou z nějakého důvodu transformovat přímo v letecké objekty, aniž by se předtím – byť třeba jen na tři čtyři sekundy – neproměnili v auta.

Tentokrát se vracíme zpátky do dnů v roce 1987, takže jména Sam Witwicky (Shia LaBeouf) a Mikaela Banesová (Megan Fox) prozatím nikomu nic neříkají. Hlavní hrdinka, která objeví a pojmenuje Bumblebeeho, jenž svůj původ ještě nemaskuje coby Chevrolet Camaro, nýbrž Volkswagen Beetle, se jmenuje Charlie Watson a je to skutečně Hrdinka s velkým H. Osud jí do cesty přivál těžkou překážku v podobě zřejmě relativně nedávné ztráty otce, se kterým měla velice blízký vztah, a tudíž pro ni není snadné se vypořádat s tím, že ho může vídat už jen prostřednictvím fotky v garáží nebo záznamu na VHSce. Charlie se totiž vyzná v autech (což není u holky ve filmovém světě nic neobvyklého – určitě se vybaví nejen Mia Toretto) a v minulosti se věnovala skokům do vody, přičemž jí to šlo.

Matka si našla nového, rádoby chytrého a vtipného přítele, který navíc v mládí ukradnul rumové pralinky, ale to je v pohodě, protože vládní agenti o tom zjevně vědí (výborný joke). Mladší bratr má karatistické kimono a spostu blbých keců. Charlie vypomáhá jak v bazaru a vrakovišti, tak ve stánku v zábavním parku, kde poleje limonádou týpka, co se líbí holkám. K tomu je do ní zakoukaný soused Memo a vrstevnice nevynechají příležitost, aby jí připomněli její bolest. To pak holt musí využít svého transformujícího se přítele a vykonat pomstu. A ujet policajtovi. A protože se jedná o počin ze série Transformers, nebude žádným překvápkem ani spoilerem, že ve správný čas dokáže překonat svoje trauma a zachránit svět.

Nutno dodat, že Bumblebee je ze všech Transformers částí prakticky nejkomornější a dalo by se napsat, že se opravdu víc soustředí na vývoj a vztahy mezi postavami než na akční scény. Jenže ten vývoj spočívá třeba u titulní postavy v tom, že se přestane roztomile krčet v koutě a místo rozbíjení bytu začne prostě věcem rozumět. A taky přijde brzy o paměť, takže nemůže mluvit a komunikuje přepínáním rádia, které mu Charlie implantuje. Později je však najednou paměť obnovena (kromě mluvení), zřejmě jako při amnézii. Jenže Autoboti přece nejsou lidé. A Decepticoni taky ne, i když jejich podlé, intrikánské jednání se dá pochopit (‚deception‘ přece znamená ‚podvod‘).

Zprvu se jím nechá ošálit i bystrý vládní agent-voják Burns, jehož odpovídajícím způsobem zahrál John Cena, a druhého pak kolega John Ortiz. Transformerům jsme v předchozích případech klišé častokrát rádi odpustili, protože mělo v první řadě vždycky jít hlavně o akční přehlídku CGI efektů. Tentokrát je tady ta snaha o lidský rozměr a s ním spojené dojemné momenty, které režisér a na poli hraného filmu debutant Travis Knight (jinak má podobně jako tvůrce Mission: Impossible – Ghost Protocolu Brad Bird původ v animákách) úplně nezvládá, protože není Steven Spielberg. Kdyby Steven Spielberg režíroval sám, jistě by fungovaly lépe, byť by si asi taky vypomohl hudbou svého dvorního skladatele Johna Williamse.

Jako režisér volí Knight velmi účinné, protože časem prověřené výrazové prostředky, a nezdráhá se použít nějaký ten originální přechod mezi jednotlivými scénami, třebaže tím leckdy trochu připomene Terminátora. Bohužel postupně ode všeho ustupuje. Snad aby se nám jeho film nelíbil až moc, nebo abychom si nemysleli, že se jedná o překvapivě vyzrálého filmaře. Střih naštěstí zůstává po celou dobu při akčních scénách přehledný a při těch neakčních vlastně přichází většinou v ten pro plynulost vyprávění nejsprávnější okamžik. A že se nějaký ten prostor na nudu možná přeci jen najde, není vinou technického, nýbrž obsahového rázu.

Bumblebee není nejlepším dílem série, byť se to traduje. Za ty osobně považuju dvojku a Zánik. Nicméně po Posledním rytíři se rozhodně jedná o vítanou změnu. Akorát škoda, že Travis Knight na rozdíl od Michaela Baye tolik neumí epické záběry a že nesvléká kočičky kamerou. To je ale dáno tím, že v Bumblebeem v podstatě žádné nejsou. Pouze Hailee Steinfeld, ačkoliv na ní budou stejným způsobem jako na Megan Fox či Rosie Huntington-Whiteley myslet patrně jen děti-teenageři. To ovšem nelze považovat za chybu, protože by to mohlo sérii do budoucna získat nové příznivce i příznivkyně. Nekončíme oním prohlášením: „I am Optimus Prime …“ Ale i tak si tvůrci zase nechali pootevřená vrátka pro případné pokračování.

FOTO: CinemArt