Margaret St. James měla být v Montgomery v Ohiu další obětí pošahaného Edwarda Scarky. Podařilo se jí ale utéct a informovat policii, která záhy zakročila. Fox Chapel, Pensylvánie. Město vzdálené necelých 300 mil. Mladá žena Sarah tady právě rodí svého potomka. A je to skutečně Potomek, jenž dostane jméno Miles (překvapivě nikoliv Myers). Na svět přichází ve stejný moment, kdy z něj Edward Scarka odchází. Oba byli potřísněni krví, leč každý z jiného důvodu. Jak chlapeček vyrůstá, ukazuje se, že svou inteligencí o něco převyšuje ostatní. Na první pohled jest ovšem normální. Snad s výjimkou té heterochromie, neboť každé jeho oko má jinou barvu.

Rodiče mají Milese zprvu hodně rádi, i když si samozřejmě dost užívá Halloween, přestože teď oslavil teprve osmé narozeniny. Jenže pokud jde o vaši otázku, tak ano – s Milesem skutečně není něco v pořádku, což se naplno potvrdí, když ve škole brutálně přetáhne spolužáka za to, že mu něco nedovolil. A tak jako mnohé ďáblem posedlé ženy začne ze spaní mluvit naprosto jinou řečí. Jeho obličej jakoby se taky občas změnil v obličej nějakého dospělého člověka. To pak dejte souhlasnou odpověď, když se zeptá, jestli si může lehnout vedle vás …

 










 

Pomoci vysvětlit celou záhadu se pokusí doktor Arthur Jacobson, který trochu vypadá, jako by byl sám vládce temnot. Zjevně nepolepšitelný Miles mu při hypnóze připraví nemilé překvapení, ale důležité je, že se odhalí, co my už dávno víme. A sice, že tady došlo k reinkarnaci a brzy dojde na souboj duší, kdy jedna vyhraje a tu druhou definitivně zničí. A není nutno nijak zvlášť upozorňovat na to, že jestli vyhraje ta Scarkova, tak potěš koště! I na tatínka už je to prostě moc, a tak maminku nechá s ujetým synkem samotnou. Holt větší zbabělec než Robert Ford. Takže to prozatím odnese jen pes, což není žádný spoiler, protože psi to ve filmech málokdy dopracují k závěrečným titulkům (z poslední doby vzpomeňme třeba na Psí poslání nebo dokonce Alitu: Bojového anděla).

Největší přednost Potomka jednoznačně tkví v jeho nepředvídatelnosti. Některé twisty jsou opravdu výborné a ve studiovém hollywoodském bijáku by byly skoro nepředstavitelné a nemyslitelné. Mimochodem, za Potomkem stojí kdysi slavná společnost Orion Pictures, díky které spatřily světlo světa tituly jako Terminátor, RoboCop, Amadeus, Četa, Tanec s vlky nebo Mlčení jehňátek. V polovině 90. let prodělala v podstatě bankrot a nyní je součástí jiné kdysi slavné značky – Metro Goldwyn Meyer. Potomek sice neudělá až tak kvalitní reklamu, ale za pozornost stoprocentně stojí. I proto, že uvěřitelně pracuje s pro nebuddhisty ošemetným tématem reinkarnace.

 










 

Režisér Nicholas McCarthy vypráví tento příběh (byť sám o sobě není vyloženě originální) s velkým citem pro detail a z řemeslného hlediska se jedná o mimořádně kvalitní počin. Velikosti záběrů jsou odpovídající, práce se zvukem není očekávatelná a i střihová skladba jest na vysoké úrovni. Velká škoda té cca patnáctiminutové předfinální pasáže, kdy kvůli té ojedinělé předvídatelnost scénárista Jeff Buhler (od něhož jsme viděli Půlnoční vlak a uvidíme remaky Jakubova žebříku, Hřbitova domácích zvířátek a Nenávisti) de facto až przní režisérův talent. Jeden by třeba nevěřil, o kolik může navýšit už tak výživné napětí obyčejná pískající konvice.

Potomek se rovněž může pyšnit precizními hereckými výkony. Například když otec přijde za synem do školy, aby ho odvezl, má být zcela jasně rozpoznatelné, že lže. Ovšem to, co předvádí Taylor Schilling, to je nefalšovaný herecký koncert. Nebál bych se napsat, že její výkon je až strojově přesný a navíc si při špatné zprávě nedává ruku před pusu, tedy se vyhýbá tomu největšímu klišoidnímu nešvaru, jakého se herečky v současnosti dopouštějí. Pro klišé v Potomkovi téměř není místo a hodně zamrzí, že s největší pravděpodobností zůstane nedoceněný. Na pokračování, k jakému má v závěru nakročeno, tedy asi nedojde. Vlastně by byl prostor ne k jednomu, ale hned k několika.

FOTO: Forum Film