V roce 2017 si odbyl premiéru nový pohled na Vraždu v Orent Expresu. Ne že by přinutil přečíst si autorčiny knihy, ale žádný průšvih to také nebyl. A tak mohlo dojít na Smrt na Nilu, kde se režie opět ujal Kenneth Branagh, aby obsadil jak hvězdné, tak celkem neokoukané herce a herečky. A sám si zopakoval roli Hercula Poirota, což někteří příznivci a některé příznivkyně zprvu nekvitovali zrovna s nadšením. Podotýkám, že knihy jsem je nečetl, protože film je film a kniha je kniha. Oba počiny vznikly už v 70. letech, a přestože se zvláště v tomto prvním objevila věhlasná jména (Ingrid Bergman, Lauren Bacall, Sean Connery, Martin Balsam, Vanessa Redgrave, Jacqueline Bisset), rozhodně je dobře, že vznikly nové verze, protože na těch starých bylo, co zlepšovat.

Nejrůznějších detektivek se v současnosti vyrojilo hodně, přičemž tvůrci leckterých se nepochybně inspirovali některými postupy Dámy Agathy Christie, jíž může v rámci žánru konkurovat snad jenom Sir Arthur Conan Doyle. Smrt na Nilu měla a má tu výhodu, že nás zavádí do exotického Egypta roku 1937. V samotném úvodu ale zažijeme Halloween 1914, abychom v zákopu první světové války svedli boj o most přes řeku Isar. Celá sekvence vyšla na výbornou a není pochyb, že byla dost drahá. Její pointa však spočívá pouze v tom, abychom si ověřili, což už dávno víme. A sice, že Hercule Poirot je velmi všímavý. A co je ještě důležitější: zjistíme, kterak ke svému kníru přišel, byť tohle se dalo osvětlit řadou jiných způsobů.

 










 

Zároveň dojde na lásku, protože tenhle příběh je o lásce. Většinou o té mezi mužem a ženou, ale také mezi matkou a synem a v jednom případě mezi ženou a ženou, ačkoli ta jedna žena zřejmě náklonnost té druhé úplně nesdílí. Nejpodstatnější vztah tvoří Jackie de Bellefortová a Simon Doyle, kteří se mají brát. Tedy než ho snoubenka seznámí s bohatou Linnet Ridgewayovou, která se šest týdnů poté stává novou paní Doyleovou. Hrůzná zpráva pro zamilovanou Jackie, která rovněž zamíří na jejich líbánky na palubu parníku Karnak po řece Nil. Mezi dalšími pozvanými nechybí zpěvačka Salome a její neteř Rosalie, nevěstin bratranec Andrew, doktor Windlesham, Poirotův známý Bouc a jeho matka Euphemia, Linnetina kmotra Marie a její ošetřovatelka paní Bowersová, služebná Louise, ba i samotný Poirot. Ani jeho přítomnost však nezabrání strašlivě podlé vraždě!

Než se k ní dostaneme, uplyne hodina. Ono pocitově trvá celkem dlouho i to, než se dostaneme na loď. Během expozice samozřejmě zjistíme, že každý ze zúčastněných má nějaký motiv k tomu, aby oběť zavraždil. Díky velmi dobrému obsazení se podařilo eliminovat zdlouhavé pasáže na minimum, ovšem to nic nemění na tom, že druhá polovina Smrti na Nilu jest o dost záživnější, než ta první. Bohužel se nevyhne poněkud uspěchanému finále, ve kterém nedojde na žádné přesvědčivé důkazy, nýbrž na dedukci hlavního hrdiny, u něhož se předpokládá, že se nemůže zmýlit, ačkoli tentokrát jeho odhalení není zrovna uzemňující, jelikož se dalo předpokládat od samotného začátku, přičemž mu docela pomohl i pachatel svoji nechytrostí. Ale co víc: celé vraždě se, na rozdíl od té v Orient Expresu, rozhodně dalo zabránit.

 










 

Herecké výkony je radost sledovat, zvláště co se týče Gal Gadot v pro ni celkem typické úloze, a také Russela Branda, jenž jde naopak proti svému obvyklému naturelu. Dále roztomile nesmělé Rose Leslie, sympatické Letitie Wright a v podstatě stále ještě začínající, leč přesto už vyzrálé Emmy Mackey. Na druhou stranu, tohle dílko doplácí především na umělost, pramenící z jedné části z nepříliš povedených vizuálních efektů (nejen pyramidy a Abú Simbel), zatímco z té druhé ze sterility, kdy řada záběrů působí až příliš naaranžovaným a exhibičním dojmem, čímž si připomínáme, že sledujeme jenom film, jemuž schází větší uvěřitelnost.

Smrt na Nilu má přesto něco do sebe, jelikož těch různorodých postav je tady dost na to, abychom si mezi nimi našli nějaké svoje oblíbené, kterým držíme palce. Klidně se přitom může v závěru stát, že se z našeho favorita nebo favoritky vyklube vrah. Samozřejmě, kdyby finální twist spočíval v tom, že by vraždil Poirot, protože už by měl dost neustálých vyšetřování nebo by si možná přivezl z první světové PTSD, která by se probudila až takhle po letech na základě třeba výstřelu z pistole, šlo by o šok srovnatelný s finále raných projektů M. Night Shyamalana. Ovšem, přestože se těšíme, že viník bude dopaden, nedá se tvrdit, že by tenhle Poirot byl jedním z těch hrdinů, kteří si snadno získávají diváky a divačky na svoji stranu. Smrt na Nilu ale není jenom o něm, což je skutečnost, která představuje další z jejích kladů.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: Falcon