Její matka je zároveň matkou Anakina Skywalkera. Její otec je oscarový režisér.
Asta Kamma August: Ne, o tom jsme se nikdy nebavili. Vlastně se dozvídám teprve teď, že tady byl. (úsměv)
Tvůj táta v České republice natáčel nějakých pětadvacet roků zpátky Bídníky. Ale když se bavíme o filmech, které režíroval, jaký je tvůj oblíbený?
Těžká otázka. Ale řekla bych, že nejradši mám S nejlepšími úmysly. Asi i proto, že v tom filmu hraje moje máma. Spolu s tátou natočili krásný film.
Scénář k tomu filmu napsal slavný Ingmar Bergman, který se s tvým tátou hodně kamarádil. Měla jsi možnost se s ním osobně setkat?
Myslím, že jsem se s ním potkala, když jsem byla ještě hodně malá, ale to si samozřejmě nepamatuju. (smích) Ale moje máma hrála v Královském dramatickém divadle, kde byl Ingmar Bergman ředitelem a kam jsem za ní často chodila, takže jsem k němu měla blízko.
Jedním z hostů na letošním festivalu v Karlových Varech byl Ewan McGregor, který hrál Obi-Wana Kenobiho ve Star Wars. Tvoje máma Pernilla hraje v téhle sáze matku Anakina Skywalkera. Byla jsi s ní tenkrát na place?
Ne. Nechala nás doma s chůvou. Natáčelo se, myslím, v roce 1998, když mi bylo sedm. A tehdy jsem samozřejmě ještě nevěděla, co jsou Star Wars. Pak máma přijela domů s různými Star Wars merchovými předměty, které nám připadaly cool. Ale že jsou Star Wars obrovská sága, jsme se dozvěděli teprve později. Myslím, že ani máma nevěděla, jak obrovská sága to už tehdy byla. Star Wars mám teď hodně ráda. Obecně mě baví filmy, ve kterých jsou kouzla a vůbec světy, které se našemu úplně nepodobají.
Tvoje máma hrála taky ve výborném švédském filmu Call Girl, který běžel i v českých kinech. Ale co bys řekla o současném švédském filmu?
Myslím, že v současnosti je to se švédským filmem kvůli covidu a streamovacím službám podobné jako v jiných zemích. Ve Švédsku nastala trochu panika, protože Švédové nechtějí chodit do kina na švédské filmy, což mě mrzí, protože já do kina chodím ráda. Navíc se teď natáčí hodně rychle, hlavně seriály. Ale doufám, že se lidem brzy omrzí dívat se jenom doma na televizi a znovu vyrazí do kina. Protože vidět film s ostatními v kině je přece úplně jiný zážitek!
Když ses rozhodla, že se staneš herečkou, dávala ti tvoje máma nějaké herecké rady?
Myslím, že od té doby je to mezi námi takový nepřetržitý dialog o herectví a o filmech. Na oboje máme podobný názor a razíme Stanislavského metodu.
Vzpomínáš si na dobu, kdy sis začala uvědomovat, že tvoji rodiče jsou výborní a i ve světě známí filmaři?
Na to si nevzpomínám. Nevybavuju si, že bysme kdy šli s mámou po ulici a někdo nás zastavil a požádal ji o autogram. Ale myslím, že takhle to chodí jenom ve Švédsku. Z respektu prostě ani slavného člověka na ulici nezastavíte.
Je pravda, že v mnoha jiných státech slavné osobnosti těžko můžou jít po ulici, aniž by je nikdo nezastavil. Ale tvůj táta tě do svých filmů obsadil vlastně jenom párkrát. Proč jste spolu nepracovali častěji?
To je jeho volba. (smích) On je režisér, takže na tuhle otázku by měl asi spíše odpovědět on. Ale řekl mi, že chce, abych si zahrála v jeho filmu Dohoda. Dost jsem váhala, protože jsem si nebyla jistá, jestli bych se dokázala uvolnit, když bych věděla, že mě na place sleduje na monitoru. Tak jsem požádala mámu o radu a ona mi řekla, abych s tátou ten film natočila, protože je skvělý režisér. Řekla: „Prostě buď profesionálka, nemysli na to, že je to tvůj táta, a mysli na to, že máš příležitost pracovat se skvělým režisérem.“ Tohle jsem měla na mysli, když jsem ten film natáčela.
Pracovala jsi teda na filmu, který režíroval tvůj táta. Ale i tvoje máma už režírovala některé projekty, ve kterých ses taky objevila. Dá se nějak porovnat režijní styl obou tvých rodičů?
Řekla bych, že si jsou dost podobní v tom, že se řídí intuicí, než aby si věci dopředu rozmýšleli. Tohle mají společné.
Sama se taky někdy chystáš režírovat?
Někdy v budoucnu možná jo. Uvidíme.
Před tím mám velký respekt a nejsem si jistá, jestli bych to zvládla. Myslím, že psaní je extrémně těžká disciplína. Bylo by skvělé, kdybych to uměla. Možná, že až budu starší …
Letos v lednu měl i v českých kinech premiéru film Všechny mé dopisy spal, kde hraješ Karin Stolpe, manželku známého švédského spisovatele Svena Stolpeho, která měla v roce 1932 podle všeho aféru s jiným známým švédským spisovatelem Olofem Lagercrantzem. Říkala jsi, že jsi měla v podstatě rok na přípravu. Na co ses během ní nejvíc zaměřovala?
Nejsem si přesně jistá, jak jsem k tomu došla, ale zaměřila jsem se obecně na postavení žen v tehdejší švédské společnosti. Na jednu stranu měli větší svobodu, na tu druhou pořád setrvávaly konzervativnější myšlenky související s tradicí. A k tomu se blížila druhá světová válka … Zkrátka jsem se soustředila na postavení žen v dané době a na to, jak to dokážu zapracovat do svého hereckého projevu, což si nejsem jistá, jestli se mi podařilo. (úsměv)
Když se podíváme na tvoji kariéru, často hraješ v projektech, které se neodehrávají v současnosti. Je to pro tebe zajímavější, třeba i s ohledem na to, že jsou i kostýmy zajímavější?
Zrovna ve Všechny mé dopisy spal jsou kostýmy krásné. (úsměv) Když se rozhoduju, jestli daný projekt přijmu nebo ne, nemyslím si, že by pro mě bylo důležité, v jakém období se odehrává. Ale určitě to určije pravidla filmu i chování těch postav. Tohle bylo na Všechny mé dopisy spal z hereckého hlediska hodně zajímavé.
David Lagercrantz, Olofův syn, pomáhal Zlatanu Ibrahimovićovi napsat jeho memoárovou knihu. Jsi fotbalová fanynka?
Ne, to vůbec. (smích) Fotbalu nerozumím, i když Zlatana samozřejmě znám a vím, že je skvělý. Obecně nejsem sportovní fanynka. A když už se dívám na fotbal, je to proto, že sleduju pohyb, protože mě fascinuje fyzičnost lidského těla.
Jaké jsou teda tvoje hobby?
Je těžké si najít hobby, které by se nijak netýkalo mojí práce herečky, protože moje práce je zároveň moje hobby. Snažím se nějaké najít. Třeba letos v létě si užívám práci na zahradě. Tak třeba se stane mým pravidelným hobby. (úsměv)
Na konci filmu Všechny mé dopisy spal se dozvídáme, že Olof a Karin žili o nějakých šest roků déle než Sven. Ví někdo, jestli se po jeho smrti ještě potkali?
To nevím. Asi to vědí jenom oni, ale už jsou v hrobě. Sven Stolpe každopádně Karin pořád kontroloval a byl vůči ní majetnický. Takže v letech, kdy byl ještě naživu, se Olof a Karin určitě moc nepotkávali. Bylo by to pro ni těžké.
Jaká byla pro tebe při natáčení Všechny mé dopisy spal nejnáročnější scéna?
To je hodně zajímavá otázka! Myslím, že celé natáčení bylo náročné, protože jsem cítila, že ta postava je hodně osamocená, i v rámci vztahů s těmi dvěma muži. Oba ji milovali, ale jaksi poněkud komplikovaně. Takže jsem se cítila dost izolovaná, zrovna jako Karin ve filmu. Tenhle pocit se mnou zůstával celou dobu a nebylo to jednoduché. Na rozdíl od Hypnózy, která byla hodně o kontaktu s ostatními, a celý ten proces byl hravější.
Cože? Tohle je zrovna docela smutnej moment.
To jo. Ale stalo se na natáčení něco takového tobě? Že ses začala smát a nemohla jsi přestat?
To se dělo pořád. V každé scéně, kterou jsme točili. (smích) Herbert je hrozně vtipný. A bylo fajn, že jsme po celou dobu byli na stejné vlně. Už při té první scéně, kdy nabízíme svůj projekt té skupině, jsme se smáli tolik, že jsme tu scénu málem nenatočili. Bylo to hodně zábavné.
Hypnóza byla ve Varech vybraná do Hlavní soutěže, takže může získat Křišťálový glóbus. Jak vidíš vaše šance a zjišťovala sis něco o dalších filmech, které jsou v soutěži s vámi?
Něco jsem o nich četla, ale mrzí mě, že asi nebudeme mít čas se na ně podívat. Ale snad budou uvedené i ve Švédsku, abych je mohla vidět.
Komedií jsi zatím moc nedělala, přitom máš evidentně velký komediální talent. Přemýšlela jsi o tom, že bys začala natáčet víc komediálních věcí?
Jestli budou dobré … Já si myslím, že v komedii musí být i trocha tragédie, jinak to nebývá sranda. Právě jsem pracovala se švédskou režisérkou Isabellou Eklöf, která natočila film Prázdniny a teď pracujeme na filmu, který se jmenuje Kalak. Ten film je o hanbě a dalších tragických věcech, ale ona je tak strašně zábavná! V jejích filmech nechybí tragická součást komedie, což je podle mě důležité.
S Isabellou Eklöf jsem měl možnost se potkat před rokem na stejném festivalu, kam byl pozván tvůj táta. I film Prázdniny jsem viděl, ale stejně jako většina si z něj vybavuju jenom tu explicitní sexuální scénu. Každopádně když se ještě vrátíme k Hypnóze, bylo ze začátku na tvojí postavě něco, co se ti nelíbilo a chtěla jsi to změnit?
Ne. Ten scénář byl skvělý. Hlavní otázka, kterou jsme si položili, byla: „Uvědomuje si Vera tu změnu ve svém chování nebo si ji neuvědomuje?“ Myslím, že jsme skončili někde na půli cesty, že si to začíná uvědomovat až postupem času.
S Hypnózou, když ještě nebyla dokončená, ses minulý rok podívala na festival do Cannes. Dá se ten festival porovnat s tím v Karlových Varech?
V Cannes jsem toho z festivalu zase tolik neviděla, ale co jsem slyšela, tak tady ve Varech je to mnohem přátelštější. Připadá mi, že lidi jsou tady víc v pohodě a cool.
Byla jsi už někdy předtím v České republice?
Jo. Byla jsem tady akorát pár měsíců zpátky. S Thomasem Vinterbergem jsem tady pracovala na jednom televizním seriálu.
MINIRECENZE VŠECH ZHLÉDNUTÝCH FILMŮ Z MFF KV JSOU K DISPOZICI TADY
PĚTIDENNÍ ZÁŽITKY Z MFF KV JSOU SHRNUTÉ TADY
FOTO: Film Europe, kviff.com
