Příběh pana Wintona bude zřejmě ještě známější, než ten Oskara Schindlera, natož Johna Rabeho, přestože o něm dosud chyběl hraný film s minimálně jednou velkou mezinárodní hvězdou (při vší velké úctě ke všem, kteří se objevují ve Všech mých blízkých). Zato vzniklo vícero dokumentů, včetně tedy hraných, kam spadá Nickyho rodina – rovněž od Matěje Mináče. Ten byl onou záchranou za přetěžkých podmínek natolik fascinován, že se podepsal i pod Sílu lidskosti, jejíž zhlédnutí v kině v roce 2002 si velmi dobře pamatuju a která obsahuje všechno podstatné. To znamená, že natočit hranou verzi trochu pozbývalo smysl. Na druhou stranu, když srovnáme Muže na laně s Mužem na laně, potažmo Bratry a Útěk do Berlína, tak zjistíme, že povedený dokument se s výborným hraným filmem může v ledasčem dobře doplňovat. Jenže tohle není ten případ.

Protože jeden ze členů mojí rodiny 15 roků zpátky pracoval v Grandhotelu (Šroubek) Evropa na Václavském náměstí, měl jsem možnost se tam víckrát podívat. Právě odtud Sir Nicholas Winton záchranu dětí organizoval. Pomáhali mu Doreen Warriner či Trevor Chadwick. V Praze se taky natáčelo, pochopitelně s českým štábem, ve filmu zazní několikrát čeština a tím pádem uvidíme i české herce a herečky, byť na rozdíl od projektů jako Mission: Impossible – Ghost Protocol (Pavel Kříž) nebo Kletba bratří Grimmů (Tomáš Hanák) nejde o ty úplně nejznámější, což ale ničemu nevadí. V tomto počinu se totiž vyskytují jiné nedostatky, kvůli kterým se tváří býti obecně kladné hodnocení a přijetí poněkud nadsazené.

Do značné míry je způsobeno samotným námětem a skromností pana Wintona, který vlastně o celé akci nechtěl ani nikomu říct, třebaže se jedná o čin natolik ušlechtilý a záslužný, že se o něm prostě musí vědět, tj. nejde o žádné vychloubání nebo tak něco. Hlavní potíž zkrátka spočívá v tom, že nepřichází žádná nadstavba v podobě méně známých informací (snad kromě toho, že hlavní protagonista chodil i v pokročilém věku plavat do bazénu). Co se týče scén, jaké předcházejí těm klíčovým (nejen oddělení rodičů a dětí na vlakovém nádraží), dokážeme si snadno domyslet, co při nich organizátoři záchrany řešili a o čem se bavili. Slavná scéna ve studiu při natáčení pořadu That’s Life, kde kolem pana Wintona sedí ti, které zachránil, rozhodně nemá tak dojemné vyznění, jaké by jistě měla, kdyby režíroval kupříkladu Jan Svěrák nebo Steven Spielberg.

 










 

Sice má za sebou bohaté zkušenosti z televizní branže, ovšem Jedním životem režisér James Hawes debutuje. Ač vycházel z knihy Barbary Winton, Lucindě Coxon a Nickovi Drakeovi se ji nepodařilo optimálně zadaptovat pro stříbrné plátno. Z dramaturgického úhlu pohledu scházejí některé sekvence, jaké by doplnily předchozí dění (např. když se na všechny děti v utečeneckém táboře nedostane čokolády). A za fatální nedostatek lze označit také fakt, že jestliže Nicholase Wintona v důchodovém věku ztvárňuje legendární Anthony Hopkins, potřebujete herce obdobně slavného jména – takový Andrew Garfield by to jistě zvládnul i s dokonalým britským přízvukem – aby se linka ze druhé světové války, třebaže se v ní objevuje Helena Bonham Carter, nestala spíše jenom čekáním na to, až se znovu přesuneme do druhé poloviny osmdesátek.

Jeden život je film, ve kterém příliš nefunguje divácká interakce s postavami, přestože zrovna tohle by mělo díky jejich počínání jít docela samo. Vrchol pak nepřichází během finálního dojemného setkání (ač se údajně podařilo obsadit také některé potomky tenkrát zachráněných dětí), nýbrž během společné scény Anthonyho Hopkinse s Jonathanem Prycem. Nikoli proto, že to evokuje Dva papeže, ale kvůli tomu, že jde o vynikající herce, kteří nás svým umem přinutí v naprosté tichosti jenom sledovat, o čem se zrovna baví. Možná, že by bývalo pomohlo, kdybychom sledovali obě časové roviny ne paralelně, nýbrž striktně chronologicky, bez jakýchkoli přesunů, dokud by v té starší nebylo řečeno všechno. A když by se k tomu přidal tvůrce s jasnou a nápaditou, tedy nikoli rutinní režijní vizí, mohl tento titul dostát těm velkým předpokladům. Takhle abychom hodnotili jenom na základě námětu, a to prostě nelze.

P. S.: Film je stále ke zhlédnutí v kině Lucerna, které se nachází hned naproti Grandhotelu Evropa, takže přestavuje pro zhlédnutí ideální místo.


KOMPLETNÍ PROGRAM KINA LUCERNA JE K DISPOZICI TADY


FOTO: Vertical Entertainment