Exkluzivní rozhovor: Judit Bárdos

 

 

FDb: Už delší dobu se hodně mluví o oscarovém incidentu mezi Willem Smithem a Chrisem Rockem. Jaký je váš názor?
Judit Bárdos: Chápu, že se Smith cítil uražený a chtěl chránit svoji manželku, ale bylo to podle mě mimořádně primitivní gesto. Nesouhlasím s tuhle formou řešení konfliktů.

FDb: Pojďme k Poslednímu závodu. Protože pocházím z Podkrkonoší, příběh Hanče a Vrbaty znám už od dětství. Ale kdy jste se s ním poprvé setkala vy?
Judit Bárdos: Já jsem se s ním poprvé setkala, když mě zavolali na casting na Poslední závod. Asi je to tím, že pocházím ze Slovenska, ale ke mně se předtím tenhle příběh vůbec nedostal. Ale když jsem si přečetla scénář, tak jsem si říkala, že je zvláštní, že o tomhle příběhu ještě nevzniknul žádný film. Teda kromě filmu Synové hor, kde ale není postava Emericha Ratha.

FDb: V Posledním závodě ztvárňujete Slávku Hančovou, která v době toho posledního závodu byla těhotná, a její manžel jí slíbil, že závodění nechá a bude s ní doma. Bylo pro vás pochopitelné, že svůj slib porušil, protože ta touha závodit byla v ten moment silnější?
Judit Bárdos: Tak to bývá u žen sportovců, že musí být svému manželovi velkou oporou. Nevím, jestli měla nějaký instinkt, že vycítila, že to asi nedopadne dobře. Možná, že za to mohla i ztráta toho prvního dítěte. Nebo to, že měli hodně tkaní a museli hodně pracovat, protože neměli peníze. Takže se o něj prostě bála. Já jsem ji chápala. On může být obecně náročný život s někým, kdo má na něco výrazný talent. V tom vztahu se pak musíte navzájem podporovat.

FDb: Měla jste možnost zjistit o Slávce Hančové nějaké informace třeba z archivních materiálů?
Judit Bárdos: Ona nebyla moc známá. Proslavila se hlavně tím, že byla žena Bohumila Hanče. Ani jsme se nesnažili, abych vypadala stejně jako ona na té černobílé fotce, kterou jsme měli k dispozici. Samozřejmě jsem měla dobový účes a kostýmy, ale nemusela jsem se soustředit na to, abych vychytala třeba její gesta. To jenom z fotek ani nejde. (úsměv)

FDb: Jak moc je pro vás jako pro herečku důležitý kostým?
Judit Bárdos: Je hodně důležitý. Musí podpořit charakter dané role, nesmí být rušivý. Když je nastavený dobře, tak mi moc pomáhá a líp se mi v něm existuje. Samozřejmě mám taky ráda, když je i pohodlný, ale to není vždycky možné.

FDb: Hypotetická otázka, kdyby Bohumil Hanč ten závod přežil, jak myslíte, že by se jejich vztah vyvíjel dál?
Judit Bárdos: (úsměv) Možná, že by ještě měli víc dětí. A možná by jezdil na další závody. Anebo by si naopak řekl, že tenhle závod, který možná vyhrál, byl opravdu poslední.

FDb: Pocházíte ze Slovenska a určitě dobře znáte Tatry. Dají se s nimi Krkonoše nějak porovnat?
Judit Bárdos: V něčem asi jo, ale já jsem si prošla akorát Hostinným při hodince volna. Jít sama někde dál jsem se neodvážila. Takže Krkonoše zase tolik neznám.

FDb: Díky vaší práci se dostanete na spoustu zajímavých míst. Když to vezmeme kompletně v rámci celé vaší filmografie, na které lokaci se vám nejvíc líbilo?
Judit Bárdos: Krkonoše a Šumava jsou moc krásné, taky se mi moc líbilo natáčení ve slovenských skanzenech Martin a Zuberec, pak Ledeč nad Sázavou, taky Krakov a Budapešť. Těch míst je opravdu hodně, určitě jsem teď na některé zapomněla. Ale když se natáčí dobrý film se správnými lidmi, tak mi nevadí ani ateliér nebo neatraktivní prostředí.

 

 

FDb: Poslední závod se odehrává před první světovou válkou. Zaujalo vás tohle období něčím?
Judit Bárdos: No jasně. Já mám dobovky hodně ráda. Vždycky si u nich uvědomím, že se žilo za mnohem horších podmínek. A kolik vlastně zbytečných věcí teď máme. V roce 1913 se odehrává i film Soumrak, který jsem před pár lety natáčela s Lászlóm Nemesem. To byla maďarsko-francouzská koprodukce, kde jsme ukázali tu krásnou, slavnou a úžasnou Budapešť těsně před válkou. Tam jsme prodávali v salonech klobouky a musela jsem se naučit na těch kloboucích dělat určité vzory. To bylo taky moc zajímavé. Poslední závod ukazuje jinou stránku té stejné doby, ten vesnický život. Na jednu stranu mně to natáčení Soumraku hodně připomnělo, ale zároveň to bylo hodně jiné.

FDb: Mimochodem, když jste zmínila maďarského režiséra, vzpomněl jsem si, že mně Miroslav Krobot kdysi říkal, že natáčel s Bélou Tarrem film Muž z Londýna, kde jeden záběr opakovali třeba šedesátkrát …
Judit Bárdos: To mně Miroslav Krobot taky říkal. (smích) Béla Tarr dělá hodně kameramanské filmy, kde je důležitý ten záběr a herci jsou spíše loutky.

FDb: Vám jako herečce nevadí, když se záběr opakuje hodněkrát? Třeba když je více, než deset jetí?
Judit Bárdos: Jak kdy. Někdy mám pocit, že než se do toho dostanu, tak k tomu potřebuju nějaký čas. A někdy mám pocit, že jsem to nejlépe zahrála na první dobrou. A když to musím opakovat, tak je to horší a horší. (smích) Ale to asi je můj vnitřní pocit. Jinak věřím těm režisérům, se kterými spolupracuju, že ve střižně pak vyberou nejvíce autentický záběr. Je to opravdu individuální. Někdy mám pocit, že nechci nic zkoušet a chci to hned zahrát, protože jsem v tom správném pocitu. Ale jindy mám pocit, že to musíme najít společně, že ještě přesně nevím, co je v tom dialogu za emoci. Takže někdy mně pomáhá, když se to opakuje.

FDb: V roce 2014 jste hrála hlavní roli ve výborném dramatu Fair Play. Tam jste musela hodně běhat, nicméně v Posledním závodě jste se nakonec na běžky nedostala. Nemrzelo vás to trochu?
Judit Bárdos: Vlastně trochu jo, ale musím říct, že by to pro mě byla velká výzva, protože na běžkách jsem ještě nikdy nestála. Na sjezdovkách jsem stála, ale pořád jsem začátečník. Takže kdybych v Posledním závodu hrála sportovkyni, tak bych tu roli musela dostat minimálně půl roku dopředu. A musela bych trénovat stejně, jako trénovali kluci. Včetně otužování, které jsem takhle nemusela absolvovat.

FDb: Zůstala jste po Fair Play u běhání?
Judit Bárdos: Poslední dobou úplně neběhám. Trochu jsem přešla na takový klidnější režim. Snažím se spíše cvičit jógu. Ale občas, když mám pocit, že nejsem fit, tak si v zimě zajdu na pás, anebo si zajdu dva tři kilometry ven zaběhat. Takže to nejsou výkony, jako dává třeba Tomáš Hodan, který běhá i maraton.

FDb: Andrea Sedláčková mně pár roků zpátky říkala, že Fair Play byl uvedený na festivalech v Jižní Koreji, v Londýně nebo v Chicagu. Byla jste s tím filmem na některém festivalu?
Judit Bárdos: Byla jsem na mládežnickém festivalu ve Finsku. Tam jsem za ten film byla úplně sama. To bylo krásné a moc jsem si to užila. Jinak ještě předtím jsem natočila film Dům, se kterým jsem také hodně jezdila po festivalech. S Fair Play jsem jinak moc jezdit nemohla, protože jsem v tom roce končila školu, takže jsem měla různé zkoušky. A navíc už jsem začala hrát divadlo. Ale byla jsem s Fair Play vlastně ještě v Izraeli na akci, která se jmenuje Czech Film Week. Tam Andrea nemohla jet, a tak mi zavolali, jestli bych neměla čas. Strávila jsem čtyři dny v Tel Avivu a v Jeruzalémě. To byl krásný zážitek.

FDb: Andrea Sedláčková mně také říkala, že měla možnost mluvit přímo s lidmi, kteří byli státem nuceni brát Strombu. Někteří se jí dokonce sami ozvali. Měla jste s nimi možnost taky promluvit?
Judit Bárdos: Ne, neměla. Vím, že ti lidé pak chtěli zůstat anonymní. Ale třeba můj trenér, který mě v Bratislavě těch šest měsíců trénoval, mně některé příběhy také vyprávěl, přestože byl tehdy hodně mladý.

FDb: S jiným projektem jste měla možnost se podívat i na festival v Cannes …
Judit Bárdos: To je pravda. To byl film Out, což byla slovensko-maďarsko-česko-lotyšská koprodukce. Byl v soutěžní kategorii Un Certain Regard, což je většinou pro začínající filmaře. Šlo o debut režiséra Györgya Kristófa. To byl také hezký zážitek.

FDb: Zdá se mně to nebo obecně vzato ráda cestujete?
Judit Bárdos: Ano, vidíte to správně, cestuju moc ráda.              

FDb: Jak myslíte, že pokračoval příběh Anny, vaší postavy z Fair Play? Řekněme na konci osmdesátých let nebo pak po revoluci?
Judit Bárdos: Myslím, že alespoň rekreačně určitě dál běhala. A představuju si to tak, že potom založila rodinu a byla by ráda, že se v té důležité chvíli, kterou vidíme ve filmu, rozhodla tak, jak se rozhodla. Ale vždycky si říkám, že to, co se dělo dál, nechám na samotném divákovi, jak si to představí. U Slávky Hančové víme, jak její příběh pokračoval. Medaile, které získal Bohumil Hanč, měla doma, ale svému dítěti sportovat zakázala.

 

 

FDb: Říkala jste, že ze zahraničních hereček máte ráda třeba Salmu Hayek. A z českých Aňu Geislerovou, která ve Fair Play hrála vaši maminku. Dávala vám tehdy nějaké herecké rady?
Judit Bárdos: Úplně ne, ale byla strašně trpělivá. Fair Play byl můj druhý film v životě a s tím běháním to bylo hodně náročné. Nikdy mi nedala pocítit, že něco opakujeme kvůli mně. Neměla tendenci mi nějak radit. Ono to někdy může být pro mladé herce matoucí, když něco říká režisér, a pak začne třeba něco trochu jiného radit zkušenější kolegyně. A mladý herec pak chce vyhovět jak tomu režisérovi, tak tomu kolegovi nebo té kolegyni, kteří ale někdy nevidí ten celek a ne vždycky tu radu můžou dobře vychytat. Ale samozřejmě nějaké technické rady každý mladý herec uvítá. Takže Aňa Geislerová tehdy nebyla mojí mentorkou. Ale bylo pro mě obdivuhodné, že když jsme zkoušeli, tak něco řekla a já jsem pak zjistila, že říká už ten dialog. Byla tak autentická, že jsem si ani nevšimla, že už začala hrát. (smích)

FDb: Někde jste uvedla, že jste šla jednou na konkurz na jednu roli, ale nakonec vás vybrali do jiné. O jaký šlo projekt?
Judit Bárdos: To se mi už stalo víckrát a myslím, že se to hercům děje často. Třeba u filmu Fair play mě nejdřív zkoušeli na roli Martiny, až později na roli Anny. Anebo v maďarském filmu Vnuk, který měl v lednu premiéru, mně nejdřív zavolali na diametrálně odlišný charakter, až pak zjistili, že dokážu zahrát i jiný charakter, než na první pohled vypadám.

FDb: V seriálu Bohéma jste ztvárnila postavu, jejímž předobrazem byla Nataša Gollová. Nakoukávala jste si v rámci příprav na tuhle roli české prvorepublikové filmy pro pamětníky?
Judit Bárdos: Ano, některé filmy jsem viděla i před samotnou přípravou na Bohému, takže jsem věděla, přibližně jaký typ herectví se používal před kamerou v té době. V Bohémě jsme hráli prvorepublikové herce, takže jsme tomu museli přizpůsobit naše herecké projevy, což byla pro mě mimořádně zajímavá zkušenost. Hodně mi ale pomáhala samotná scenáristka a režisér. A taky film Eva tropí hlouposti.

FDb: Váš táta kandidoval v roce 2014 na Slovensku na prezidenta. Dovedete si představit, že byste třeba za deset patnáct roků sama zkusila štěstí v politice?
Judit Bárdos: (smích) Pane bože, tak to určitě ne. To byl spíše takový experiment. Ve smyslu „Proč by na Slovensku nemohl kandidovat někdo původně maďarské národnosti?“ Neměl ambice zvítězit, i když získal pět procent hlasů, což bylo hezké. Spíše to byla taková zkouška. (úsměv)

FDb: Během pandemie měli kvůli zavřeným kinům a divadlům herci a herečky často málo práce. Vy jste to vyřešila šikovně, že jste v jedné firmě pekla dorty. Co je potřeba udělat k tomu, aby bylo možné získat od vás upečený dort?
Judit Bárdos: (smích) To byla taková cukrářská výroba. Dělali i dorty, ale ty dělal hlavně šéf. Já jsem na ně dělala maximálně nějaké výzdoby. Jinak jsme dělali hlavně koláče. Připravovali jsme je a rozváželi. Já jsem dělala i řidičku. Pátek, sobota, neděle se rozváželo a ty dny předtím se připravovalo. Takže jsme tam třeba v šest ráno naběhli a dávali čerstvé ovoce. Tři čtyři dorty také umím, ale nepovažuju se za nějakou profesionálku. Když mám čas, tak hodně ráda vařím i peču, ale cukrářka nejsem. To nebyl kurz. (smích) Spíše jsem tam ty dva měsíce pomáhala.

 

 

FDb: V roce 2018 jsme vás mohli vidět ve velmi pěkné roli v pohádce Čertí brko. Za jakých podmínek byste si zahrála v pokračování? Stačilo by, kdyby vás oslovil režisér Marek Najbrt, anebo byste si přeci jenom chtěla předtím přečíst scénář?
Judit Bárdos: Scénář je vždycky základ. Když je scénář blbej, tak ani dobrej režisér z něj nedokáže udělat dobrý film. Pak je samozřejmě důležité, s kým bych ten film natáčela. A jestli bych měla čas. Někdy člověk musí odmítnout projekt, protože už má smlouvu s jinou produkcí a časově to neklapne. Ale s Markem Najbrtem nebo s Honzou Cinou, a taky s Tomášem Hodanem, bych si rozhodně moc ráda zopakovala spolupráci na jakémkoliv projektu.

FDb: Právě Jan Cina, váš kolega z Čertího brka, vyhrál jeden ročník oblíbené taneční soutěže Star Dance. Kdyby pro příští ročník oslovili z České televize vás, souhlasila byste?
Judit Bárdos: Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela. Možná jo, možná ne. Vůbec nevím, za jakých podmínek se herci oslovují a jak ta soutěž přesně probíhá. Musela bych se poradit třeba s Honzou Cinou nebo Marikou Šoposkou. To jsou podle mě skvělí herci. Jejich názor a pocity z téhle soutěže by mě určitě zajímaly.

FDb: Přemýšlela jste někdy, že byste si sama pro sebe napsala scénář k filmu?
Judit Bárdos: Jasný. Kdybych uměla, už bych se do toho dávno pustila. Zatím jsem ale v sobě nenašla talent a tím pádem ani ambici se pustit do psaní scénáře.

FDb: Říkala jste, že ráda chodíte do kina. Na jakém filmu jste byla naposledy, když nebudeme počítat premiéry těch, ve kterých jste hrála?
Judit Bárdos: Naposledy jsem viděla hodně českých filmů, které se mi moc líbily. Třeba Jednotka intenzivního života, Okupace, Chyby. Kromě toho v létě na karlovarském filmovém festivalu jsem viděla britský film Avi a Ava, který byl pro mě velkým zážitkem. Tyhle filmy všem doporučuji.

FDb: Máte už další nabídku na roli ve filmu nebo v seriálu?
Judit Bárdos: Ano, momentálně natáčím pro ČT kriminální seriál Místo zločinu České Budějovice, pro Voyo minisérii Král Šumavy. Mám taky nabídku pro jeden maďarský dobový seriál, a taky na jeden český film, o kterém ale konkrétně v téhle fázi zatím nesmím mluvit.

FOTO: Bontonfilm