Rozhovor: Jan Vejnar … část TŘETÍ

 

 

FDb: Dělali jste si k Přišla v noci sami i trailer?
Jan Vejnar: Uvažovali jsme, že ho uděláme sami, ale pak nám přišlo dobré oslovit někoho, kdo se tím zabývá delší dobu a hlavně má od toho materiálu odstup. Takže jsme oslovili Andyho Fehu.

Byl záměr v tom, aby měl váš film Přišla v noci premiéru na dušičky?
To nebyl záměr. Bylo to čistě pragmatické rozhodnutí, že se posunul původní termín. Zároveň se mi moc líbilo, že ho Jirka Flígl navrhnul pustit v Aeru na Halloween. My ten film neprezentujeme jako horor, protože si myslíme, že když hororoví diváci půjdou do kina s tím, že je to horor, tak můžou být zklamaní. I když jinak jsem rád, že se o tom filmu mluví jako o hororu. Pro nás je to ale komedie, která využívá hororové postupy.

Mluvil si o tom, že jste některé scény vystřihli. V jedné třeba sedí Simona Peková v zimě na asfaltu …
To je scéna, kdy se Annette vrátí domů a myslí si, že už je Simona pryč. Jirka jí řekne, že by s ní něco potřeboval probrat. Ona si všimne kufru a zeptá se, jestli teda neodjela. On jí řekne, že právě tohle s ní potřeboval probrat, že by tam potřebovala pár dnů zůstat. Tak se Annette zeptá, kde teda je. Následuje střih do parku, kde Simona sedí na asfaltu a hladí si psíka, který není její, ale ona ho nechce pustit. Do toho jí zvoní telefon, který úplně ignoruje. To mělo ukázat, že je v něčem úplně šílená. Ale trochu nám tam nefungoval dialog, a taky za ní na tom asfaltu sálal úplněk. Takže to bylo divné už na všechny poměry. Tu scénu jsme ani nedali na timelinu. Jenom jsme si řekli, že ne. (smích) Dohromady šlo pryč tak pět šest scén. Byly tam i scény, které nás sice bavily, ale přišlo nám, že jenom říkají to samé, že jsou jenom prodloužením toho teroru. Měli ale dobré herecké nebo charakterové momenty, které jsme chtěli zachovat.

Viděl jsi film Přicházejí v noci s Joelem Egertonem a Carmen Ejogo?
To je film, podle kterého jsme pojmenovali tenhle náš. (smích) Na tenhle film jsem si právě vzpomněl, když jsme našemu filmu vymýšleli název. Chtěl jsem, aby měl hororový vibe. Zároveň jsme s Tomášem přemýšleli, jak by takový film pojmenoval náš oblíbený jihokorejský režisér Hong Sang-soo, který točí filmy v hodně guerillových podmínkách. Takže vyhrálo Přišla v noci. (smích)

Mluvil jsi o tom, že jste film nechtěli financovat s pomocí fondů proto, že by vyprchalo vaše nadšení pro ten projekt. Je v Přišla v noci něco, o čem si teď třeba řekneš, že bys býval udělal jinak?
My jsme to probírali hodně popředu. Ale třeba Šimon pak sám říkal: „Nechcete zkusit ještě tohle?“ Myslím, že těch variant jsme stačili probrat dost. A i tím, že jsme byli ve dvou, jsme se snažili to víc prodiskutovat. Třeba u scény, kdy na Annette řve Michal Kern, nás mrzelo, že jsme řekli „stop“ příliš brzy. Jinak tam jsou spíše věci, které se daly ještě dotáhnout, ale zároveň už by to bylo proti duchu toho filmu, který vznikal s časovým plánem.

Přišla v noci je tvůj celovečerní debut. A protože máš nakoukáno, tak se musím zeptat: Debut kterého režiséra je podle tebe nejvyzrálejší?
Párkrát se mně stalo, že jsem byl úplně naštvaný, když jsem viděl výborný film, o kterém jsem pak zjistil, že je to debut. Z poslední doby mi přišel skvělý například film Minulé životy nebo australský horor Mluv se mnou.

Sám bych řekl El Mariachi, Gauneři a Terminátor, protože za debut Jamese Cameron úplně nemůžeme považovat Piraňu II: Létající zabijáky.
S tím nemůžu nesouhlasit.

 

foto z filmu Přicházejí v noci

Váš film Přišla v noci měl premiéru 5. července 2023 ve Varech, ale ještě 30. června nebyl hotový …
Dodělával se zvukový mix a DCP kopie. Kdyby ten film nebyl vybraný do Varů, tak bychom na něm ještě dál pracovali. Už takhle se na něm dělalo i přes víkendy. Myslím, že naše zvuková mistryně Míša fakt měla dost, ale odvedla skvělou práci.

Václav Marhoul mně říkal, že scénáře jezdí psát zásadně do hotelu Malý Vítek v Českém Krumlově. Vy jste scénář k Přišla v noci dopisovali před supermarketem …
Jo, jo. (smích) Dopsali jsme tam symbolicky poslední větu a poslali jsme ho Tomáši Srovnalovi do postprodukčního studia PFX.

Na Cenách české filmové kritiky jste byli ocenění jak za nejlepší režii, tak za nejlepší film. Soška ale byla pokaždé jenom jedna, nikoli dvě pro dva režiséry, resp. pět pro pět producentů. Takže jak jste se domluvili, kdo si je nechá?
Jedna soška šla k Pavlíčkům, jedna k Vejnarům. 

V  březnu jste za režii dostali i Českého lva. Pro Tomáše Pavlíčka to samozřejmě neplatí, ale v  jednatřicetileté historii udílení seš teprve pátým režisérem, který dostal sošku hned za svůj celovečerní debut. Zároveň si troufám tvrdit, že to určitě nebereš tak, že bys měl splněno, naopak že je to spíše motivace do dalších natáčení … Ale díky vítězství určitě můžeš říct, který z  těch zbylých čtyř nominovaných filmů, tj. Bratři, Němá tajemství, Úsvit a Tancuj Matyldo, ti přišel režijně nejlepší?
To bych nerad hodnotil. Nominaci si určitě stoprocentně zaslouží všechny, včetně několika dalších, které se ve finálním výběru neocitly. 

Ty už pracuješ i na samostatném celovečeráku, za jehož scénář jsi byl zrovna letos oceněný v Karlových Varech v rámci soutěže filmové nadace. Ten film má pracovní název Sestra Hana, což vypadá, že by klidně mohl být o nějaké jeptišce …
Jo, jo. (smích) V jednu chvíli jsme si říkali, že by se to mohlo jmenovat Hana a její sestry, protože je to o hlavní sestře v nemocnici, která má pod sebou další sestry, ale takový film už existuje. (úsměv)

Ten scénář jsi znova nepsal sám. Psal ho s tebou Václav Hašek, což je děda Dominika Haška (rozhovor), který vychytal Nagano …
Přesně tak. (smích)

Ale v čem byla ta spolupráce s ním jiná než s Tomášem Pavlíčkem?
S každým člověkem je ta spolupráce jiná. V listopadu jsem pracoval na scénáři k minisérii, kterou jsem psal s Darjou Mikovou z FAMU, a taky to byla skvělá spolupráce. Zatím jsem měl štěstí na lidi, se kterými jsem psal. Rozdíl byl možná v tom, že Vašek není režisér. Když něco píšeme, tak já mám rozhodující slovo v tom, že já to budu točit. Když píšeme s Tomášem, tak hledáme styčné plochy. Jsou tam momenty, kdy si jeden řekne: „Tohle by mě docela bavilo prozkoumat.“ A druhý dodá, že jsme chtěli jít jiným směrem. To balancování je takový demokratický dialog. To neznamená, že Vašek nepřijde s nápady, o kterých bych řekl, že má pravdu. Ale tím, že já režíruju, je tam druhý scenárista proto, aby pomohl naplnit můj záměr.

Každopádně Sestra Hana je zdravotní sestra a ve filmu uvidíme jeden její den v práci. Inspirovali jste se nějakými skutečnými událostmi? Je to tak, že se ten film odehrává během pandemie?
Pracuje se tam s covidem, ale to možná z těch dalších verzí vypadne. Je tam potřeba vysvětlit věc, na kterou se stávkující sestry odvolávají, a ta se vztahuje k období covidu. S pandemií jako takovou to nemá nic společného, je to jenom jedna z technických věcí, které se v tom filmu objeví jako součást ekonomického problému.

Zase tam máš hlavní ženskou postavu. Už máš herečku, která ji bude hrát?
Tam jsou vlastně samé ženské postavy. Ale mám vybranou titulní herečku, konkrétně Anitu Krausovou.

Konzultujete si s Tomášem Pavlíčkem scénáře k těm vašim samostatným projektům?
Jo. Tomáš četl Sestru Hanu a dával mi k tomu nějaké poznámky. A já jsem zase četl scénář k jeho chystanému filmu Pořezat pár větví.

Původně jsi přišel, i když teda ne v noci, do České televize s jiným projektem, který ti ale nevzali a dopadlo to až s Přišla v noci. Co to bylo za projekt?
Myslím, že to byli Účastníci války. To byla taková ansámblová komedie o komparzistech. Trochu ve stylu Nashville od Roberta Altmana. Je tam kolem šedesáti postav a odehrává se to v Čechách na natáčení amerického filmu z první světové války. Točí se válečná scéna a do toho běží taková tragikomická mikrodramata. Na debut by to bylo velmi drahé.

Když to takhle popisuješ, připomíná mně to tvůj krátkometrážní film Figurant …
Figurant se z toho vyloupnul a byl více mysteriózní, což ten původní celovečerní nebyl.

 

 

Figurant vzniknul v koprodukci s Francií. Myslíš, že je tam souvislost, že díky těmhle francouzským kontaktům jste se teď s Přišla v noci dostali na Arras Film Festival?
Myslím si, že ne. Protože tam na Figuranta nikdy nepřišla řeč. S Francouzi kontakty udržuji kvůli jiným věcem, ale tohle šlo úplně bokem.

Tak tím líp. Ale ty ses v případě Figuranta inspiroval vlastními zážitky z dob, kdy jsi dělal komparz. V jakých filmech tě takhle můžeme vidět?
Dobrá otázka. (úsměv) Ta největší inspirace byla díky natáčení dánské minisérie 1864. Tam byly davy vojáků a byl jsem tam asi šest dnů. Určitě jsem jako voják v závěrečné scéně Prince Kaspiana, když tam nějakým portálem posílají někoho domů. (smích) Pak jsem byl ještě v jednom italském filmu, ale tam s ohledem na kostým doufám, že nejsem vidět. Jinak těch zkušeností zase tolik nebylo. Myslím, že by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Nebyl jsem frekventovaný komparzista, protože jsem zjistil, že je to v něčem dost náročné povolání.

Jak přesně vůbec Figurant vzniknul? Pokud vím, tak se dostal do nějakého unijního programu …
To byl workshop, kam jsem se dostal se scénářem, který se tam dál vyvíjel. Na něj navazoval koprodukční fond, kde jsme získali francouzskou koproducentku a tím se ten projekt dal do běhu.

Zmínil jsi Ondru Hudečka, někdejšího spolužáka z Písku, který slavil úspěch se svým krátkometrážním Furiantem, který pak taky rozšiřoval do celovečerní verze. Takže Figurant a Furijant by býval byl skvělý celovečerní double feature …
(smích) To jo. Ale Ondra teď dotáčel film Poberta, který má skvělý scénář.

Ve Figurantovi má hlavní roli Denis Lavant, který hrál například Léosi Caraxovi spolu s Evou Mendes ve filmu Holy Motors. Snažil se ti třeba na place s něčím vypomáhat, když věděl, že jsi toho zatím až tolik nenatočil?
Jeho přístup byl: „Jsem tvůj nástroj a dělej si se mnou, co chceš.“ Něco jsem mu řekl a hned to vzal jako impuls a začal to zkoumat. Před natáčením jsme si volali, když už měl přečtený scénář, který se mu líbil a vyhovoval mu. Říkal, že má rád grotesky, protože jsem mu zmiňoval Shoulder Arms s Chaplinem, která je vtipná, ale zároveň vlastně hrozná. Tak tenhle přístup se mu líbil. A pak jsem zmiňoval ještě jeden bizarní film od Samuela Becketta, který se jmenuje Film. (smích) Tím, že jsme si to probrali dopředu, už Denis na place intuitivně všechno věděl. Takže na tom place to s ním bylo super.

Za Figuranta jsi dostal cenu na festivalu v Jižní Koreji …
To bylo tak, že když jsem byl v Koreji, tak jsem na souběžně běžícím festivalu ve Francii dostal cenu. A v Koreji jsem pak nahrál děkovnou řeč. Ale moje žena tam dostala cenu. Seděli jsme na zakončovacím večeru a ona najednou říká: „Doufám, že nebudu muset jít na pódium.“ A já říkám: „Proč bys musela jít na pódium? Vždyť seš tady se mnou jako můj doprovod.“ A samozřejmě vyhrála v loterii, kde jí dali plyšáka za nejlepšího diváka. A předával jí ho režisér Jang Joon-hwan, režisér filmu Save the Green Planet.

Pěkný zážitek. Ale v roce 2020 jsi měl letět do Austinu v Texasu na SXSW festival. Dopadlo to?
Ne, to byl ten ročník, který se zrušil tři dny před odletem. Mrzelo mě to, protože jedna z věcí, kterými to mělo začít, byl brunch s Robertem Rodriguezem. To jsem se hodně těšil.

ČTVRTÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY

FOTO: Archiv Jana Vejnara, cinema.de