Rozhovor: Jan Vejnar … část ČTVRTÁ

 

 

FDb: Natáčel jsi i díl projektu Ester Geislerové, který se jmenuje Terapie sdílením. Co tě na něm zaujalo?
Jan Vejnar: Bylo to v situaci, kdy řekli, že chystají antologický projekt. Bylo to propojené něčím, což šlo mimo mě, ale dalo se to scenáristicky pojmout po svém a reflektovalo to vztahy přes moderní technologie, na což teď svým způsboem trochu navazuji s novým projektem pro iVysílání. Bylo to hodně rychlé natáčení, ale zároveň možnost natočitsi něco, co bylo na svůj formát dobře zafinancované. Chtěl jsem to udělat jako komedii, která tam je, ale zároveň jsem chtěl ohledat i temnější tóny, což teď budu mít příležitost.

Nemůžeme nezmínit Davida Ondříčka. Jednak proto, že díky němu ses dostal k těm znělkám pro Aero …
Určitě. Dokonce spolufinancoval mou znělku pro Aero s Godzillou. Tehdy jeho idea byla, že vedle sebe bude mít ve stáji režiséry, které bude nabízet na reklamy, což byl hezký záměr, ale všichni klienti, kdo za ním s nabídkou přišli, pochopitelně měli zájem o něj a ne o jiné režiséry. Ale za tuhle zkušenost jsem i tak moc rád.

Zároveň ses podílel na scénáři k Zátopkovi. Tvůj nápad byla ta návštěva Rona Clarka, byť se doopravdy odehrála v roce 1966 a ne 1968 po okupaci. Emil Zátopek ve skutečnosti Ronovi Clarkeovi dal svoji zlatou medaili z Helsinek. To jste od Davida Ondříčka dostali úkol zapátrat?
Objednali jsme si o Emilovi Zátopkovi nějaké knížky. A v jedné z nich byl mezi příběhy třiceti atletů i tenhle, který mi přišel jako dobrý výchozí bod. Napsal jsem verzi námětu, kde se to tímhle způsobem vyprávělo. Pak jsem od toho upustil, zvolil jsem jinou formu, ale David s Alicí se k tomu vrátili. V mé verzi to bylo tak, že s ním stráví den a vypráví mu to, ale zároveň se ukáže, že je to nespolehlivý vypravěč a že si trochu vymýšlí, takže ho Dana Zátopková často opravuje. Na jednu stranu byl velmi zábavný, ale zároveň si věci přikrášloval.

Byl ses u Zátopka podívat na place?
Nebyl. Až potom jednou ve střižně, kde jsem dával komentáře k hrubému sestřihu.

Jednu dobu ses dramaturgii cizích projektů věnoval možná trochu víc. Tvoje jméno je i v titulcích u filmu Její tělo. Podílel ses nějak na scénáři Natálie Císařovské, se kterou se znáš?
Dával jsem Natálii nějaký feedback k raným verzím scénáře. Jsme kamarádi, tak si občas dáváme navzájem připomínky. 

Ještě během magisterského studia na FAMO jsi měl pod režijní supervizí Jirky Stracha možnost natočit povídku z Čapkových kapes, která se jmenuje O lyrickém zloději. Jaká byla tohle zkušenost?
Hrozně jsem chtěl thrillerovou povídku Oplatkův konec, která začíná tím, že někdo vystřílí poštu. Ta v tom výběru ale nebyla. Pak mi byl přidělen scénář, který jsem si hodně upravil. Bylo to skoro celé v ateliéru, což mi připadalo jako skvělá příležitost, natočit si celou věc stylizovaně v ateliéru. Ta samotná povídka vlastně není dramaturgicky z nejsilnějších. Ale byla to skvělá zkušenost se skvělým štábem.

 

foto z filmu Zátopek
 

To bylo pro Českou televizi, ze které pochází i cyklus 13. komnata. Ty ses podílel na dílu o disidentce Jiřině Šiklové, který režírovala Olga Sommerová. Tenhle díl se shodou okolností tenkrát taky částečně natáčel ve Francii …
Myslím, že tam točili, ale já jsem tam nebyl. Asistoval jsem Olze a díky její dceři Olze Špátové jsem měl možnost se pak osobně potkat s Václavem Havlem. Je to asi klišé, ale zkrátka jde o takový životní okamžik, na který nezapomenu. Chtěl jsem mu tehdy něco říct, chtěl jsem u toho působit hodně chytře a dodnes si říkám, za jakého jsem asi musel být pitomce. Naštěstí byl shovívavý. 

Když jde řeč o České televizi, podílel ses i na scénáři k pořadu Game Story, který mapuje českou videoherní scénu. Jak ses k téhle práci dostal? Bylo to přes Kubu Jíru, dalšího spolužáka a spolubydlícího z FAMO?
Dostal jsem se k tomu přes Štěpána FOKA Vodrážku, mého kamaráda režiséra, se kterým jsme spolupracovali na jeho krátkém filmu Yung Michal. Během psaní scénáře jsme spolu probílali různé jiné nápady a shodli jsme se, že tu chybí nějaký přehledový cyklus, který by se věnoval českým herním milníkům. 

Jaké hry jsi hrával na základce, eventuálně i na střední? Nebo snad občas hraješ dodnes?
Z českých jsem miloval právě to Tajemství oslího ostrova, dřevní adventura silně inspirovaná až rabující odkaz pirátských her od Lucas Arts. byla plná nádhnerně absurdních hlášek. O hraní v tomto případě ale zase tolik nemohla být řeč. Ze světových her se mnou celý život zůstává real-timová strategie Age of Empires 2, k té se vracím neustále, ta se nikdy neomrzí. Hraju už jen velmi svátečně, nemám na to moc čas, lae baví mne třeba některé hry od Telltale (série Walking Dead), a pak různé indie záležitosti jako Inscription, Pentinement, Slay the Spire a další. 

Kdy naposledy jsi viděl svoje studentské písecké filmy?
Po dlouhé době jsem nedávno viděl Automatic for the People, protože ho chtěli pouštět studenti na Panské, kde už třetí rok jeden den v týdnu učím, v rámci studentského festivalu FOFR, který dělají v kině Kavalírka. Od nás, co tam učíme, chtěli pustit naše první studentské věci.

Tak dva spolužáci z Písku chodili předtím taky na Panskou …
Přesně tak. A teď se kruh uzavřel, protože moji studenti taky chodí do Písku. Teď jsem tam byl s Přišla v noci poprvé od roku 2012 na Festivalu studentských filmů.

Ve tvojí Čapkově povídce hraje Ondřej Vetchý. Do nějakého z těch současných projektů by se ti nehodil?
Možná jo, ale mám tendence obsazovat spíše lidi, kteří moc známí nejsou, aby divákovi splývali s těmi postavami, což se teď týká i mladých českých hereček. I když jeden z mých nadcházejících projektů je postavený na známějších herečkách, konkrétně na Denise Barešové a Elizavetě Maximové.

 

foto z povídky O lyrickém zloději z Čapkových kapes
 

Jinak sleduješ pozorně český filmy?
Ty, co mě zajímají. Je spousta dalších, které bych chtěl vidět, ale nedostanu se k nim. Když nestíháš, tak koukáš jenom na věci, které potřebuješ vidět kvůli vlastní práci. České filmy, které jsem si v posledních letech fakt užil od začátku do konce, byly třeba Electra, Arvéd nebo Banger..

A jak to máš třeba s Marvelovkama?
Donedávna jsem je sledoval dost, ale teď sleduju s větším zájmem spíš to jejich zákulisí. (smích) Disney ten systém úplně přehřál, jak se toho snažil vychrlit víc. Tím, jak otevřeli televizní divizi, už to nestíhají tříbit tak, jako třeba svého času Pixar.

Kolik filmů měsíčně tak průměrně zkoukneš, když zrovna nepracuješ na vlastním projektu?
Od té doby, co máme dítě, tak žádný. (smích) Dříve jsem se snažil dát za měsíc tak dvacet filmů, ale dost jsem koukal i na seriály. Aktuálně je to tak kolem pěti filmů měsíčně, sem tam nějaký seriál nebo minisérie.

Svého času jsi pracoval taky na dokumentu o jednom českém městě …
To bylo o barokních sochách v Chrudimi, odkud shodou okolností pochází Tomáš Pavlíček. Za tu práci jsem hrozně rád, ale nějak jsem nebyl schopný přijmout žánr toho hraného dokumentu. Měl jsem pocit, že jako hraný film by se to mělo dělat poctivěji. A na dokument tam bylo málo faktických pasáži. Byla to spíše hraná věc s voiceoverem. Ale v daných podmínkách to byla výborná zkušenost.

Říkal jsi, že tě moc neláká natáčet reklamu, ale že by tě bavilo točit krátké reklamní filmečky, jako byla kdysi dávno série The Hire s Clivem Owenem? I když je fakt, že tady se to moc nenosí …
Bylo by potřeba jít za klientem, ideálně už s nějakým jménem, a pokusit se to prosadit. A taky té případné firmě nesmí vadit si odepsat pár milionů s tím, že to bude k vidění možná někde na festivalech nebo na youtube.

A ještě jedna věc. Představ si, že se ti zítra ozvou hollywoodští producenti, že chtějí natočit remake Přišla v noci. Koho bys nejradši viděl v těch třech nejdůležitějších rolích?
(smích) To je dobrá otázka! Sigourney Weaver by mohla hrát Valerii. Emma Stone by mohla hrát tu holku. A toho kluka Andrew Garfield. A Kocoura by hrál Brian Cox. Ale nejsem si jistý, jak by všichni fungovali dohromady.

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY 
DRUHÁ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY
TŘETÍ ČÁST ROZHOVORU JE K DISPOZICI TADY

FOTO: Archiv Jana Vejnara, Falcon, Česká televize