3-iron

Naprosto smíšené, až rozporuplné dojmy –   chvílemi naprostá pitomost, chvílemi   originální nápady. Snímek trochu rozčiluje   nesrozumitelnými motivy hlavní postavy (mně   docela přízemně zajímalo, proč přepírá   cizí spodky v ruce a nehodí je do pračky, jak   na to na jednom místě svoji ženu upozornil   domácí tyran). Po důvodu jeho squatování   pátrat nepotřebuju, ale proč mlčí by mě   vážně zajímalo (možná jde o bývalého   člena korejské mafie a má vyříznutý jazyk).   Originální pointa ale celkový dojem   zachraňuje.

Jiný kraj, jiný mrav... a taky jiná filmová   kultura. Zvláštnost 3-ironu neberu, ale jeho   tempo je vážně ubíjející. Ani nakládačka   na policejní stanici a několik povedených   záběrů z vězení mě nepřesvědčí si tuhle   jihokorejsko-japonskou záležitost pustit znovu.

Ki-Duk Kim je rafinovaná bestie a tentokrát mě   opravdu dostal. Ani nevím přesně čím. Krásou   obrazů, protože každý záběr je precizně   vystavěnou (a nikoliv samoúčelnou) kompozicí.   Atmosférou na pomezí snu a reality. Sdělením,   jehož detaily nerozeznám, ale nemám přitom   pocit, že bych se v nich ztrácel. Vím, že   termín filmová báseň je olysalá berlička,   ale v tomhle případě se nemám o co jiného   opřít.

Po Ostrove moj len druhý Ki-Duk Kim a opäť   prekvapenie. Melancholický, romantický snímok,   ktorý sa jemne a hlavne nejednoznčne preklápa   do snovej roviny. pozn.: Je jasné prečo je u   kórejčanov golf taký populárny.:-), jeho   využitie v tomto filme je poriadne netradičné.

Krehka suita snoubici se s trochou brutality..:-)
Krásný poetický film mého oblíbeného   režiséra s brutálními podtóny..Velmi   originální a svébytné dílo s neotřelými   postupy a zajímavými nápady.Něhyplné a   zároveň bolestné..Celé mě to strhlo a   uchvátilo,zážitek!:-)

Nádherně romantický film, ve kterém není hned   od počátku jasné, kdo si koho vybere. Film s   úžasnou dávkou absurdity, která určitě   nadchne :) Pro ty, co chtějí od filmu víc než   slátaninu z améru!

Známý korejský režisér Kim Ki-duk nám opět   přináší další netradiční snímek. Film o   mladíkovi, který se vkrádá do cizích bytů   kde se fotí s fotkami jejich majitelů a o ženě   na kterou jednoho dne náhodou narazí při jedné   ze svých "návštěv" a ona s ním   posléze uteče by možná nebyl nijak zvláštní   avšak režisér nám jejich vztah ukazuje beze   slov. Hlavní hrdinové totiž celý film   nepronesou jediné slovo. Ze začátku mi tento   přístup moc nevadil avšak v pozdějších   fázích už to alespoň u mě moc nefungovalo.   Nepochopil jsem proč hrdinové ani v   nejkrajnějších situacích nemluví. Do první   půlky film docela utíká avšak druhá půlka   už se poměrně vleče. A konec už byl opravdu   hodně divný.

Ne, tohle vážně není film pro každého. Pokud   vyžadujete od filmu akci a číhajícího   teroristu za každým rohem máte smůlu. Pokud   ale čekáte nějakou "konverzačku"   máte smůlu snad ještě větší. Tenhle film je   možná hodně, jen ne masová záležitost.   Hlavní postavy, jak už je u Kim Ki - duka   zvykem, nemluví. Jenže to vůbec nevadí. Někdy   prostě stačí pohled, nebo gesto. Není třeba   břitkých dialogů. Režisér se zřekl svých   oblíbených naturalisticky drsných scén a tohle   dílo díky tomu všemu působí nádherně,   něžně a netradičně (samozřejmě). Spíš   než film je to sen.

Tae-Suk rád jezdí na návštěvy, ale je rád na   návštěvách sám, bez hostitelů. Možná by se   dal nazvat zlodějem soukromí. Velmi nevšední   pohled na násilí a krutost v nás a kolem nás   ... „Je těžké říct, zda-li svět ve kterém   žijeme, je skutečný nebo jen sen“.

aduliatko
korejsko-japonsky film, ktory je velmi pekne   spracovany. hlavne postavy vo filme nic   nehovoria, co vobec neprekaza, ba naopak,   filmu dodava to filmu tajomnost a divak sa   moze nerusene zamerat na sledovanie deja.