Kdysi byli bojovníky

Kdysi byli bojovníky
Tento drsný film o jedné maorské rodině a   jejich "přátelích", nemůže nechat   nikoho v klidu. Násilnický otec, který je   denně "pod obraz", bezdůvodně mlátí   svou ženu a ta mu stále a stále odpouští,   aniž by si uvědomovala, že ubližuje nejen   sobě, ale hlavně svým dětem. Jeden syn z domu   odešel, druhého dali do děcáku, který se   však pro něj stává, ve srovnání s   prostředím ve kterém žil, téměř rájem.   Třináctiletá dcera, plná citu a takový   tmelící prvek rodiny, se chtěla stát   spisovatelkou, ale.... A jestliže "pan   Petantino" řekne, že tento film je pro něj   jen únikem od všedních starostí, tak to o něm   samotném něco vypovídá. Nejprve mělo být   moje hodnocení 90%, ale film, který se vám jen   tak nevypaří z mysli a stále vás nutí na něj   myslet, si zaslouží 100%.

Film je pro mne únikem od všedních starostí a   tento snímek tohle mé základní kritérium   nesplňuje. Pro mne je to pouhé sociální drama   opálené menšiny, která plnými doušky   nasává sociální dávky a hlučně žije v   době, kdy by pracující člověk chtěl spát.   Jediné, co mne bavilo byla haka a celkem jsem si   užil i Jakeův domácí patriarchát. Jinak to   není nic víc, než obyčejný příběh, který   se denně odehrává na kdejaké pavlači v   blízkosti sociálky.

Jak jsem jen mohl zapomenout !
To jsem si tuhle zase jednou surfoval na FDb, s   cílem nechat si doporučit film. Potřeboval jsem   nějaký z obyčejného života, syrový,   těžký, brutálně beznadějný, zkrátka něco,   co by mi zvedlo náladu (ve smyslu „ještě   nejsem tak v prdeli – tihle lidé byli v prdeli   !). A tak jsem sáhnul po osvědčeném uživateli   karlosphonic , mezi jeho desítkové filmy a   zaujalo mě Kdysi byli bojovníky. Ale měl jsem   pocit, že mi to něco říká. Bodejť by taky ne   – kdysi nahráno z TV, viděno, prožito, a   důkladně vytěsněno z paměti! Jen nechápu,   jak jsem na tenhle monumentálně bezútěšný a   přece hluboce lidský film mohl   zapomenout!

p.s. Samozřejmě kecám – moc   dobře vím, proč jsem tuhle 100 procentní   filmovou hrůzu vytěsnil z paměti... Kvůli   svému „tatínkovi“ (ale nebudu to dál   rozvádět, vydalo by to totiž na podobný   film...) A snad i proto, že mi ten hajzl Jake, i   přes veškerou jeho odpornost, svým způsobem   imponoval hrdostí . Nebo spíš zkurvenými   zbytky hrdosti. I jeho maorští předkové totiž   kdysi bývali bojovníky...
Na film jsem se   nakonec nepodíval, pro oživení tísnivých   pocitů z něj mi bohatě stačilo projet si   fotogalerii... No nic, jdu si jako potetovaní   maorští bojovníci s hrozivě vyplazeným   jazykem zařvat (do zrcadla) aby se mí   nepřátelé (moje běsy) posrali strachy ;-(o=

Autentičnost obyčejného příběhu
Líbí se mi filmy,kde je překvapení na   konci,nebo když nevíte,co vás čeká za   dalších pět minut.Kdysi byli bojovníky toto   absolutně postrádá a přitom se mi tento   snímek trefil přímo do srdce.Ikdyž se tento   syrově autentický a přitom jednoduchý   příběh odehrává na druhé straně   zeměkoule,říkám si,že tohle se může stát   hned vedle mě.Vše je mistrovsky   věrohodné,zvířecí brutalita otce,věčná   trpělivost matky i nekonečné očekávání   dětí.Člověk si vychutnává i běžný (ale   podělaný) rodinný výlet,soucítí se   znásilněnou dcerou od úchylného   strýčka,ikdyž toto člověk viděl i v jiných   filmech mockrát.Rena Owen a především Temuera   Morrison jako brutální hovado by si za své role   zasloužili Oskary,kdyby byli hollywoodsky   profláknuti.A vzpomínky na hrdost bývalých   maurských bojovníků je jen třešnička na   dortu.Ceny na mezinárodních festivalech a   vysoké hodnocení na konkurenčním   čsfd.Zaslouženě!Filmový zážitek!

Tento snímek patří k těm několika, které se   mi sice líbily, ale podruhé se na ně   nepodívám, protože nejsem masochista.