Kokuhaku

Překombinovaná výstřednost na téma pomsta, s   přisvorkovanou zprávou o stavu společnosti.   Tahle stupňovaná vyšinutost v mátožném   provedení má i svoje silné momenty, ty však   přehlušuje urputná snaha o extrém, maskovaná   lyrickými intermezzy a rozjímavými popěvky. Na   mě má ovšem japonská mordýřská poetika i   emoční natřásání opačný dopad, než jaký   si Tecuja Nakašima představoval.

Pomalé tempo, děsivě zdlouhavé, pro mne   nepříjemný způsob podání, statické. Ale!!!   Velmi silný příběh. Rovněž mladí herci se   vytáhli. Nezbývá než ohodnotit alespoň toto,   když už to scénáristi tak nedobře   vymysleli.2013041610316/10635

Skvělý tip,který jsem dostal od uživatele   vojtam.Kdyby tento snímek nebyl japonský,dovedu   si představit,že americkou verzi by podobně   skvěle natočil režisér Darren Aronofsky(podle   mě podobný styl).
Kokuhaku se prakticky celou   stopáž drží v neustálé všeobjímající   depresi.Dějově mě nejvíce zaujala první   část snímku(o hodně více,než konec   filmu),kdy třídní učitelka svým vlídným   hlasem dávala žákům morální lekci,aniž by   si kdokoliv něco uvědomoval a bral vážně,až   do doby....Naopak druhá třetina filmu s   příchodem nového učitele,byla již hůře   stravitelná.Ale i tato část byla jak hudebně   (hudba jako od Radiohead),tak vizuálně (skvěle   pomalá kamera s   motýlem,zrcadlem,deštěm,louží,atd.,atd.)vyjí   mečná,že se mi i tato část   líbila.Film,který se mi líbil hlavně díky   tomu,že byl audiovizuálně atraktivně zabalen a   umocňoval tu neustálou depresivní   atmosféru.Kdyby se tento příběh natáčel   jinak,určitě by nebyl tak výborný.Moc pěkné.

Zpovědi...
Dokonale šílené, to je první co mě po   schlédnutí napadlo. Já mám Japonskou tvorbu   jednou za čas rád. Na tenhle film jsem narazil   nohodou a překvapilo mě, jak vysoké má   hodnocení na všech možných filmových   stránkách. Chvilku mi trvalo než jsem film   začal chápat a dostal se do děje...Vše se   točí kolem vraždy málé dcery jedné učitelky   a její tiché, ale za to velmi učiné pomsty,   ten konec byl hustej, snad jsem ho pochopil?   Japonci jsou šílení perfektcionisti, tímhle   psychadelickým a vizuálně dokonalým snímkem   to plně potvrzují. Paní co napsala knihu podle   které to bylo zfilmováno, musí být geniální   cvok. Dávám 80%, ale vidět to znova už nechci,   pač to dlouho nedostanu z palice:)
PS: Ta   finální scéna výbuchu, dokonalost sama, WOW   (hubu mám otevřenou asi ještě teď)!!!

Zas až tak dokonalé mi to nepřipadá. Film   sklízí velice kladné ohlasy, ale vlastně ani   nevím proč. Příběhově a dějově je to   zajímavé, hlavně v první polovině, kdy se   odhaluje, odhaluje a odhaluje. Jenže ten film   absolutně není můj styl. Japonští studenti   jsou asi o několik levelů inteligentnější   než my, takže se nebaví a jen filozofují,   brečí a přemýšlí o sebevraždách. Celý je   to doprovázený psycho hudbou, která hraje v   prvních snad 30 minutách nonstop dokola (!) a   dělá z filmu totální psycho, kterýmu já   vůbec nerozumím a to ještě nemluvím o   závěru. Co to zase bylo? To je jedno. Psycho   psychologický psychothriller, který dočasně   vymaže mozek svým naprosto dokonalým   vizuálním zpracováním. Zvláštní a svým   způsobem skvělé, ale už to nepotřebuju znovu   vidět.

Shluk dlouhých klidných monologů,   formulovaných jako zpovědi či výpovědi,   které jen málo kdy přetne nějaký ten dialog.   Kokuhaku je i přes dramatičnost svého   skvělého příběhu až nečekaně klidný   snímek, ve kterém paradoxně daleko větší   emoce zažívají nebo předvádějí aktéři ve   vedlejších rolích než hlavní   "hrdinové". Geniální je pak konec, u   kterého jsem se nezmohl na nic jiného, než na   slovo "bravo".

"Taky jsem to   slyšela. Ten zvuk, když něco pro tebe   důležitého navždy zmizí. Ale neznělo to jako   prasknutí... spíš jako... bum!!!"